Královská krev

Narcissova hra

Příští den komnaty Skotské královny...

Stalo se toho tolik.

Hádka s Francoisem, rozhovor s Navarrským králem, ale především ten nečekaný Bashův odjezd tenkrát v noci.

Nemohla si pomoci, ale rozčílilo jí to. Proto také hned po odchodu od Antoninea šla navštívit svého snoubence a pěkně od plic mu řekla, co si o tom všem myslí.

Netřeba vysvětlovat, že se jejich názory na tu věc dost lišili. A zřejmě to byl ten důvod, který ji přiměl k napsání toho dopisu.

Vůbec nepochybovala o tom, že jí Sir Dunois vyhoví. A se svými novými pokoji byla Mary maximálně spokojena.

O tom všem přemýšlela teď, kdy si pomalu začala chystat psací potřeby, aby mohla dát vědět Jamesovi o návrhu Navarrského krále ohledně sňatku s jeho dcerou.

Pravda...mohla ho napsat už včera po příjezdu, ale pravdou bylo, že si musela trochu odpočinout. Ono totiž několik dní pomalu bez přestávky v koňském sedle není nic snadného.

Sjela pohledem připravené věci na svém stole a usoudila, že se bude moct pustit do psaní.

V hlavě si už královna pomalu skládala konkrétní znění žádosti bratrovi, když ji z vlastních myšlenek vytrhlo velmi naléhavé zaklepání na dveře.

„Dále," odpověděla automaticky a v duchu si kladla otázku, co se zase děje.

Po jejím vyzvání vstoupila do pokoje mladá služebná. Uklonila se jí a hned spustila: „Tisickrát se omlouvám za vyrušení, Veličenstvo. Ale je zde Marýz z Rouenu a velmi trvá na audienci u Vaši Výsosti."

Ani se nemusela namáhat předstírat nějaké překvapení, jelikož Narcissova návštěva zde, byla opravdu nečekaná. „Kdy přijel? A řekl co chce?" Položila své otázky a čekala na odpovědi.

„Podle čeledínů velmi brzy ráno. Nedá se však ničím odbýt a ohledně návštěvy u Vás je velmi neústupný."

Hm...neříká, že vždy schvalovala jeho praktiky, ale...za to dobu co byla u dvora si mohla o tomto muži udělat docela konkrétní obrázek. Především se jednalo o velmi inteligentního člověka, který nikdy nic neudělá bez rozmyslu.

Proto by také na něj nesedělo příliš takové jednání, že by si udělal výlet sem jen tak pro nic za nic. To, že vážil cestu až na zdejší panství, jistě něco znamená. A určitě nebude od nípožadovat obyčejný čajový dýchánek.

„Rozumím, řekněte mu tedy, že je královna připravena ho přijmout." Rozhodla se proto a mávnutím ruky poslala služebnou pryč.

Zatímco na Stephana čekala, neustále přemýšlela o důvodu jeho náhlé návštěvy. Proč? A z jakého důvodu chce mluvit zrovna s ní?

To totiž absolutně nechápala.

O pár minut později...

„Vaše Veličenstvo, je mi velkým potěšením Vás opět spatřit." Předvedl naprosto dokonalou úklonu, hned jak byl vpuštěn dovnitř. „Také Vás ráda vidím, Markýzy. Ale předpokládám, že jste nevážil takovou cestu jen kvůli tomu, abyste mě obdarovával lichotkami. Budu proto velmi ráda, pokud přejdete rovnou k věci." Vybídla ho Mary.

„Jak si přejete, královno." A jeho pohled sjel okamžitě na její služebné. „V tom případě Vás budu muset požádat, zda bychom si mohli promluvit o samotě."

Mávnutím ruky je poslala pryč a teprve, když za poslední zapadly dveře, Narcisse promluvil. „Takhle to bude určitě lepší. Ale věci se mají tak, že si rozhodně musíme promluvit a čím dříve tím lépe."