Královská krev

Tower

Elizabeth pozorně poslouchá, vše co Cecil říká a její tvář pomalu, ale jistě začíná nabývat zachmuřeného výrazu. „Naznačujete mi tu snad, že se vyskytly komplikace? Že máme ve Westminsteru sabotéra?" Mluví sice klidně, ale oči se jí přitom automaticky přivřou do úzké štěrbiny. Zřetelně cítí, jak se ostatní rádci nervózně otřesou a jediné na co se Vil zmůže je sotva znatelné pokývnutí hlavou. Moc dobře ví, že tenhle pohled vždy používal otec, když ho něco dostatečně vyběsnilo a proto ho tak nemají rádi, ale nemůže si v tu chvíli moc pomoc. Robert se zamračí se nad slovy Cecila, přičemž sjede pohledem všechny rádce sedící u stolu. Nakonec však spočine pohledem na Elizabeth, na které je vidět značné znepokojení.

„Jestli si jako dotyčný myslí, že to nechám bez odezvy, tak to se VELMI plete!" Tentokrát dá své emoce dostatečně najevo a vůbec se je nesnaží skrývat. Normálně nejsou u ní tyhle výbuchy moc časté, ale i její trpělivost má své meze. Rozčílená na nejvyšší možnou míru se proto postaví a založí si ruce v bok. Z očí jí šlehají blesky. „Takovouhle neposlušnost vůči sobě, NIKDY tolerovat nebudu! Já mu ještě ukážu, co to znamená provokovat Anglickou královnu! OKAMŽITĚ se vydáte do Westminsteru a zjistíte, co se tam děje..." Poroučí. Vil se zrovna chystá její rozkaz s pokorou přijmout, když vysloví Robertovo jméno. Normálně by možná protestoval, ale vzhledem k její současné náladě se toho neodváží. „Takže jak jsem řekla. Navštívíš Westminster, Sebastian ti s tím pomůže. Až to bude vyřízené, chci mít dotyčného člověka zde! OSOBNĚ mu ukážu, že ze mě si nikdo blázny dělat nebude! A Vy se Cecile, moc nemračte, že jsem ten úkol nesvěřila Vám. Vím, jaký je váš názor na moji chystanou svatbu, stejně jako ostatních. Ale ať se vám to líbí nebo ne, tak k ní DOJDE a to je mé konečné slovo v této věci! Takže doufejte, že nezjistím, že s tím máte COKOLIV společného, protože, i kdyby tu byla malá, jen nepatrná souvislost, tak Vám tu slibuji, že byste mohl na své místo u mého dvora rovnou zapomenout!" Rozkřikne se rozzlobeně, když se od Roberta otočí zpátky k němu. „Takto zní rozhodnutí Henryho dcery! Královna vyhodnotila čin, o kterém byla zpravena jako vzpouru proti sobě a trůnu! Jsem povinována Anglii a bohu, nenechat to jen tak! Ještě jsem tak od začátku své vlády nikdy nejednala, ale teď mě dobře poslouchejte! KAŽDÝ bez vyjímky, kdo s tím bude mít cokoliv společného, tak poputuje rovnou do Toweru! Samozřejmě, pokud by to bylo nezbytné, pak máte mé svolení jednat tak, jak uznáte za vhodné. Pro dnešek radu rozpouštím, vracím se do komnat, jsem z toho unavená." Rozhodne se. Všichni se jí rychle uklání, když kolem nich prochází. „Já jim ještě ukážu, kdo je tu Anglická královna!" Myslí si při odchodu.

...

Docela mě překvapí, když mi Elizabeth důvěřuje na tolik, abych v tom směl pomáhat jejímu snoubenci. Jen doufám, že spolu dokážeme normálně vyjít. Moje přítomnost v Anglii se mu očividně nelíbí, i když nemá nejmenší důvod na mě žárlit. Co mě však vůbec naopak nepřekvapí, je královnin výbuch, když jí byla zpráva sdělena. Svatba s Robertem je pro ni důležitá, nejen z osobního hlediska, ale i kvůli zemi. Vždy je pro ostatní lepší, pokud na trůnu sedí vdaná královna, u které je šance na dědice, než svobodná žena bez manžela. Vážně škoda, že se tahle žena nenarodila jako chlapec, protože má všechny předpoklady pro to být dobrým králem. „Jak si přejete Veličenstvo." Reaguji okamžitě, jakmile přednese svůj požadavek. Někteří by možná mohli říci, že si to s tím sabotérem Cecil vymyslel, aby odvrátil podezření od sebe, ale nezdálo se mi to příliš pravděpodobné. Jeho zděšení a nervozita, když to královně říkal, nemohla být předstíraná. Možná sice je proti tomu sňatku jako většina šlechticů, ale nezdá se mi, že by byl tak hloupý a riskoval by úplně všechno jen pro to, aby svatbu překazil. Ne, ten kdo za tím stojí, musí vědět, že mu nic nehrozí, i když se na něj přijde, aby šel do takovéhle ho rizika. Pokud jsou mé předpoklady správné, tak se mi nezdá moc pravděpodobné, že by to mohl být někdo z Anglie. Že by cizinec? Vyloučené to není a dávalo by to mnohem větší smysl. No, nebudeme dělat žádné předčasné závěry, uvidíme na místě. „Vaše Veličenstvo." Zopakuji ještě jednou to oslovení se skloněnou hlavou, když kolem mě Elizabeth projde. „Asi by se to chtělo domluvit na nějakém společném postupu, Hrabě." Oslovím Roberta, když po odchodu ostatních zůstáváme v místnosti sami. Odlepí rty od sebe, aby něco mohl říct, ale nakonec to zavrhne. Pokloní hlavou směrem k Elizabeth, čímž jí dá najevo, že to přijímá. "Jak si přejete, má královno," odvětí na souhlas. Při jejím odchodu se jí pokloní, stejně jako ostatní rádcové, které na něm nakonec spočinou nevěřícným pohledem. "Dobrý nápad," poznamená k tomu s dlouhým nádechem. Netváří se moc nadšeně. Ale lepší, než kdyby musel do Westminsteru společně s Cecilem.

"Poslyšte, mě to taky zrovna dvakrát netěší že na tom máme spolupracovat spolu, ale teď by měli jít naše problémy stranou. Chápu dobře, že vztah Francouz Angličan to nikdy nebude dobré, ale teď je nejdůležítější zjistit, co se děje. Takže za hodinu ve stájích?" Zeptám se ho. Čím dříve to bude vyřešeno, tím lépe, pro oba.