Královská krev

...břehy mele

O dvě hodiny později...

Stojí naproti Navarrskému králi vedle sebe Elizabeth, zatímco ten sjíždí pohledem z jedné na druhou. Po zdvořilostních frázích začne s tím, co se dozvěděla. Ten zpočátku popírá jakoukoliv spojitost s tím, ale jak postupně vytahuje další a další informace, které díky svému originálnímu přístupu zjistila, tak se nakonec přizná. Rozhodně si nepředstavoval, že prvním člověkem z královské rodiny, který mu na to přijde, bude právě Claude. Vždy ji považoval za hloupé dítě, které žije ze dne na den pro vlastní potěšení a nezajímá jí nic jiného, než jak dostat do postele dalšího chlapa. Podle něj ve Francii neexistuje moc mužů, kteří by o sobě mohli tvrdit, že nikdy neměli poměr s princeznou Claude. Teď však v jejích očích zahlédl Catherinino odhodlání a Henryho sílu. Zdá se, že udělal chybu, když tuhle ženu podcenil. Možná, že cesty, jak k tomu dospěla, nejsou právě morální, ale to nemění nic na tom, že má pravdu. Nejdříve to popřel, ale když začne vytahovat další a další podrobnosti, nakonec to vzdá. Očividně ví všechno. „Fajn, máte pravdu, princezno. Přemluvil jsem ty lidi, aby to udělali. Nebylo to nic těžkého, využít jeho impulzivní povahy k tomu, abych se ho zbavil. Sám se divím tomu, že mě to nenapadlo dříve. Co s tím teď hodláte dělat?" Zajímá se. Elizabeth vedle ní se snaží zcela ignorovat, jeho pocity jasně naznačují, že Claude je nebezpečnější, než ona, i když se to tak na první pohled nezdálo. Elizabeth netuší, co přesně má Claude v úmyslu, proto jen mlčky stojí vedle ní a prorývá Antoina pohledem. Nečekala, že to bude tak jednoduché, a že se král hned ke svým činům přizná. "Překvapuje mě, že to dokážete vůbec přiznat," odvětí s úculem a zakroutí hlavou. "Vaše činy jen prokazují Vaši zbabělost, nic víc," složí si ruce na prsou. Vždy byla ta rozumná, která se raději držela stranou, ale v téhle chvíli byla její nevinnost ta tam.

Možná by někteří očekávali, že Claude začne vřískat, nebo něco podobného, ale ona si jen uhladí rukou sukni a s líbezným úsměvem ve tváři začne. „Takže, abychom si rozuměli. Teď spolu my dva uzavřeme takovou malou dohodičku, bez nějakých fanfár a oficiálních oznámení. Jistě si uvědomujete, že bych se teď na místě mohla otočit a říci o všem svému otci. Pochybuji, že by ho nechalo klidným to, že jste měl v úmyslu připravit o život jeho milovaného syna. Ale na štěstí pro Vás mám velmi dobrou náladu, takže jsem se rozhodla být mírná. Neřeknu králi nic o tom, co jste udělal a jsem ochotna vaše jméno z toho úplně vynechat, POKUD, nám vydáte ty zbylé dva, co to pro vás udělali." Nabídne mu a vyčkává na odpověď. "A sestra má pravdu. Jste zbabělec, když se ani neodvážíte bratrovi postavit přede všemi a schováváte se za své poskoky." Nejraději by jí na místě vlepil facku, ale to by nebyl ten nejlepší nápad, takže ho rychle pustí z hlavy. „Chápu to tedy dobře? Vy nebudete mluvit o mé účasti v tom, pokud ukážu ostatním, co se tam opravdu stalo?" Ujišťuje se, že jí pochopil dobře. "A aby bylo mezi námi jasno, kdyby nedošlo k tomu zasnoubení, nechal bych to na té úrovni jaké to bylo." Odvětí Elizabětiným směrem, zatímco si vymýšlí odpověď na požadavek její sestry. Claude to vymyslela chytře. To je dobrý nápad. Je tu plus pro obě strany. "Až na to, že to díky Vám odskákal naprosto nevinný člověk," zakroutí hlavou Elizabeth.

„Přesně tak, jsem ochotna na tohle nedorozumění zapomenout, pokud očistíte bratrovo jméno a přestanete z něj dělat před ostatními chladnokrevného vraha. V opačném případě, že byste mi nerozuměl, či se mě pokusil podvést. Tak Vám udělám ze života peklo. Rozuměl jste? Čas na rozmyšlenou máte do zítřejšího večera, pak očekávám odpověď a KLADNOU." Zdůrazní Claude stále se usmívajíc svá slova. Něco se za ty roky od matky naučila, falešný úsměv je mnohem lepší zbraní, než přímý vztek. I když byla ve velkém pokušení po Navarrském králi něco hodit. Proto si raději složila ruce na prsa, aby to nakonec neudělala. „To má být výhružka? A pokud nebudu souhlasit?" Ušklíbne se Antonie. Elizabeth si všimne, jak se Claude drží, aby po Navarrském králi něco nehodila. Lehce se ušklíbne a vyčkává, jaký další plán Claude má. Slíbila jí, že půjde s ní, ale netuší, jak přesné jsou její úmysly.

„Zdá se, že jste mi nerozuměl. Buď řekněte ostatním pravdu Vy, nebo to udělám já. A mohla bych začít rovnou u Lady Greer. Nebo byste mi raději doporučil Francouzského krále? Pak bych se samozřejmě mohla zmínit také nenápadně služebnictvu a ostatním. Nepřestala bych, dokud by o tom nevěděl, i ty nejposlednější člověk ve Francii. Předpokládám, že tomuhle chcete předejít ne? Asi by Navaře moc neprospělo, kdyby všichni kolem věděli, že její král je pěkný zmetek!" Vysune Claude při těch slovech vzdorovitě bradu. Do tváře mu naskočí rudá barva a má skutečně velké problémy, aby se před touhle Catherinininou dcerou ovládl. „Jestli o tom ceknete Greer jediné slovo, pak toho budete litovat!" Procedí naštvaně mezi zuby. „Pokud Vy neuděláte, to co jsem řekla, tak naše dohoda padá. Potom už řeknu králi vše, co vím a žádné vynechávání Vás z toho nebude! Ještě jednou se pokusíte připravit MÉHO BRATRA Sebastiana, či kteréhokoliv jiného sourozence o život a zničím Vás! Mohla bych se totiž čistě náhodou rozvzpomenout na vše, co vím. Na to Vám dávám své slovo, jako že jsem francouzská princezna a dcera Catherine de Medici a Henryho. A být Vámi, věřila bych mi, své sliby vždy plním." Tentokrát se Claude při těch slovech zle blýskne v očích. Tohohle náfuku nikdy neměla ráda, ale potomhle, co provedl bratrovi, tak ho začala skutečně nenávidět. Moc toužila po tom, mu na místě vyškrábat oči a úplně nejlepší by bylo, kdyby zde byla možnost, ukázat ostatním jakou roli v tom hrál. Ale moc dobře si je vědoma, že ten by se k tomu nikdy nepřiznal a proto se musela spokojit s tímhle polovičním vítězstvím. Teď bylo přece jen nejdůležitější očistit bratrovo jméno, aby neskončil na popravišti. Elizabeth si všimne, jak se Antoine drží, aby nevybuchl vzteky. Snaží se nad tím neušklíbat. "Myslím, že to bylo dostatečně srozumitelné," dodá k sestřiným slovům a škubne jedním koutkem rtů do úsměvu.

...

„Doufám Eli, že mě bral vážně, protože jsem to vážně myslela, a jsem schopna ho zničit, i když se to možná na první pohled nezdá." Ušklíbne se přitom Claude, když odchází z Antoninovi komnaty. Ono by možná stačilo se zmínit o jejich poměru, což by vzhledem k tomu, kolik milenek už měl, neměl být žádný problém..."Nemyslíš, že to bude nesmírně zajímavé? Ten, kdo se Bashe pokusil zničit, teď bude muset vymyslet, jak ho z toho dostat. Bude nesmírně zábavné sledovat Antoninovu snahu o to. A pokud by na to zapomněl." Zasměje se a rukou si mírně poodhrne ramínko u šatů více, než by se dalo u svobodné dámy považovat za slušné. „Mám i jiné cesty, jak mu to zde pořádně zavařit. Co si asi myslíš, že by se stalo, kdyby se dvůr dozvěděl o našem poměru?" Mrkne na sestru spiklenecky. Jako sestra by měla vědět, že už dávno není tak počestná, jak se před ostatními dělá. "O tom nepochybuji, sestřičko," kývne Elizabeth uznale, když prochází chodbou. Ještě jednou se tiše zasměje. "Byla jsi úžasná! Viděla jsem, jak se klepal vzteky!" .. "Jak jsi vůbec přišla na to, že za tím stojí zrovna on?" zeptá se jí a přimhouří oči. "Ano, souhlasím s tebou. Konečně už by si měli uvědomit, že Sebastian neměl na výběr," povzdychne si a chvilku stočí pohled k zemi, než si všimne, jak shrnula ramínko jejích šatů. Okamžitě se k ní natáhne a narovná jí ho tak, jak bylo předtím. "Já vím, že si to zaslouží, Claude. Ale vše nemusíš řešit přes postel. Už takhle se říká, že --- uhm... však víš. Možná bys měla trochu víc dbát o svoji pověst," vyhrne ze sebe. "Jsi krásná. Nenech muže, aby si mysleli, že jsi tak snadno dosažitelná."

"Je to ten nejjistěžší způsob, jak dosáhnout svého. Jak vlastně myslíš, že jsem přišla na to, že za tím stojí on? Stačilo nabídnout jisté protislužby za informace, které jsem chtěla..." Zasměje se Claude pobaveně. Ale hned zase zvážní. "Ano, byla to sebeobrana, bratr neměl na výběr, musel to udělat, jinak by zabili oni jeho. Ale...ta láska ke Skotské královně je potíž." Posmutní trochu, když kráčí po sestřině boku. Možná se jí podaří dokázat, že jednal v sebeobraně při smrti člověka, ale jak má vysvětlit jeho zakázaný cit k Mary? Elizabeth si povzdychne nad jejími slovy. "Neměla by ses takhle nabízet každému," pokárá ji. "Já vím. To už nezmění nikdo z nás," dodá k jejím slovům a znovu sklopí pohled k zemi.