Královská krev

Navarrský král

„Proč jsem přijel?" Zopakuje Antonie nejdříve královu otázku. „Tím důvodem je samozřejmě Navarra. Měl jsem zde poblíž jisté vyřizování ohledně země, tak jsem si říkal, že když už to budu, tak bych hned navštívil po dlouhé době i své příbuzné." No, tak dobře, nebyla to tak úplně pravda, ale těžko může říci pravý důvod svého příjezdu. A tím bylo, zkontrolovat si, zda Skotská královna skutečně dorazila. To s Navarrou byla jen pouhá výmluva. Však taky umí být velmi přesvědčivý, když chce. Královna se hned zajímá, kde je bratr. „Pravděpodobně někde se Sebastianem, nevím přesně." Nebude mu přece dělat chůvu. A upřímně? Je mu to jedno! Stejně je raději, když se nemusí starat, kde zrovna je. Jo, je to sice jeho bratr, ale přesto jsou úplně rozdílní. A taky mu přišlo velmi nebezpečné mluvit o jeho synovi před králem jako, o bastardovi, i když to normálně dělá. Pouze z tohoto důvodu, a to s velkým sebezapřením, použil jeho jméno. "Ach, tak," přikývne král. "Chystáte se tu s bratrem několik dní zůstat, nebo se brzy vrátíte do Navarry?" Zeptá se jej nakonec, nabídne mu víno a posadí se. Mezitím pohledem střelí po Catherine, na které je viditelné, že se jí něco točí hlavou. "Všiml jsem si, že se Sebastianem mluvil už na slavnosti," doplní s úsměvem. Když se Antoine nedívá, výhružně se podívá na Catherine, aby ji umlčel v dalších otázkách. Ta se však stále usmívá.

"Ano, pár dní zde hodlám pobýt, ta záležitost ještě není uzavřena. Doufám, že to nebude na obtíž?" Usměje se mile. Ten komentář o tom, jak si Louis rozumí s jeho synem přechází bez povšimnutí. "Ne, naopak. Budeme s Catherine rádi. Že, Catherine?" sjede ji Henry pohledem a naznačí ji, ať nepoužije, ani jediné jedovaté slůvko. Ta raději jen přikývne, ale i přesto se stále usmívá. Vypadá to, že má náladu ho trochu provokovat. "Vaše přítomnost není na obtíž," přikývne. "Jste tu s bratrem kdykoli vítáni." "To jsem rád, neradi bychom obtěžovali." Byla to spíše taková automatická fráze nad kterou, ani moc nepřemýšlel, protože bylo pravdou, že se mu jeho myšlenky opět zatoulali ke Greer. Před očima měl ten její nádherný obraz, až se musel usmát. Musí dosáhnout rozvodu s Jane! Brzy by se měl vrátit člověk, kterého pověřil, aby zjistil, jak by to šlo zařídit. Je velmi zvědav jakou zprávu přinese. Je odhodlán podniknout veškeré kroky, aby se nemilované ženy zbavil.

"Jelikož už potřebuji být někde jinde.. vzdálím se," oznámí Catherine i Antoinovi. A vydá se pryč, do svých komnat. Královna se dívám za Henrym, jak odchází. "Jane se po vás bude zajisté stýskat.." pronese Catherine srdceryvně směrem k Antoinovi. "Nezapomeňte ji příště vzít s sebou," usměje se sladce, načež se stejně jako Henry vydá pryč. "To chápu. Vaše veličenstvo, také mám ještě nějaké povinosti." Ukloní se Henrymu. Jakmile je pryč odbrátí se ke královně. "Tak o tom dost pochybuji. A ne...asi, ji s sebou brát nebudu. Ani příště, ani nikdy jindy. Nevidím jediný důvod, proč bych měl porušovat zaběhnutý zvyk, který tak dobře funguje, cestování bez ní." Usměje se mile. Přestože se v duchu děsí, co by se všechno mohlo stát, kdyby se na nějaké takovéhle akci objevila z nenadání Jane. Krom toho, že by to vyústilo v manželskou hádku, tak by to dost mohlo pošramotit pověst země.

Ne, s tím svým pidimozečkem, ať raději zůstane doma, kde nehrozí, že z toho bude mezinárodní skandál.