Královská krev

Souboj

Zrovna se chystám jít zase mezi lidi, když potkám Mary a Greer. Ta, když zjistí můj úmysl, tak mě začne žádat, abych ji vzal s sebou, což se její dvorní dámě příliš nezamlouvá. Když pochopím, že se mi nepodaří jí to vymluvit, tak souhlasím. „Dobrá, ale buďte opatrné, obě." Žádám je. "Mary. Tohle vůbec není dobrý nápad, možná bychom měli zůstat na dvoře," snaží se jí to vymluvit, přičemž ji lehce pohladí po rameni. "Mohlo by se ti něco stát," poznamená starostlivě, ale je vidět, že ji Mary sotva vnímá. "Greer, cítím se ve větším nebezpečí zde na dvoře, než ve vesnici mezi lidmi," ujistí ji s úsměvem. "Navíc, zajímalo by mě, co si o skotské královně myslí obyčejní lidé."

Nemám původně v úmyslu se pouštět do žádných konfliktů, ale osud nakonec rozhodne za mě. Cestu nám zkříží ta nejotravnější osoba z Francouzského dvora, která může. Jedná se o Johna z Foix, mladý sedmnáctiletý šlechtic, se kterým se obtížně dá vyjít, i pokud je ve střízlivém stavu a už vůbec to nelze za předpokladu, že má trochu upito, což byl zrovna ten případ. Nejdříve se zdá, že chce pokračovat pouze ve své oblíbené zábavě, urážkami na mou osobu, ale posléze se ukáže, že má náladu díky svému současnému stavu v úmyslu otravovat i Mary a Greer, aniž by věděl, že se jedná o Skotskou královnu, což nemohu samozřejmě dopustit. „Dobře ti radím, dej si odchod, dokud můžeš a zapomeň, že jsi nás tu viděl!" Zvýším svůj hlas, aby pochopil, že to myslím vážně. „A kdyby ne, tak, co? Co mi uděláš?" Ušklíbne se pohrdavě. „Pak bych ti musel dát, asi lekci slušného chování!" Upozorním ho. Ten se na to pouze zasměje a strčí mi ukazováčkem do hrudi. Pokud si tohle nechám líbit od sourozenců jako je Francis, tak od něj teda nikoliv. Proto přesunu ruku na jílec svého meče, která je zdobená lví hlavou a vytáhnu ho z pochvy. „Ale, umíš tu věc vůbec použít?" Provokuje dále John. „Tak si to pojď vyzkoušet a hned uvidíš!" Reaguji okamžitě. „Rád tvoji výzvu přijímám, už je na čase, aby ti někdo srazil hřebínek a ukázal, ti kam patříš, bastarde!" Prskne naštvaně a zaútočí na mě.

Naše potyčka trvá pouze pár minut. „Tys mě zranil?!" Zuří John, když si nevěřícně tiskne ruku ke krvavému šrámu na tváři, který jsem mu způsobil mečem. On mi zase na oplátku rozrazil, ret. „Říkal sis, o to." Pokrčím rameny, zatímco očistím meč a uklízím ho zpátky. „Tohle ti neprojde, za to si poneseš následky, Sebastiane!" Vzteká se při svém odchodu. Připadá mi v tu chvíli jako dítě, kterému vzali oblíbenou hračku. „Víš, kolikrát jsem tyhle výhružky už slyšel? Takže se nezlob, když už se mnou nic nedělají." Usměji se na něj medově, přestože bych mu nejraději dal navrch ještě pohlavek. Ten zakleje a zmizí. „Napadl jsi šlechtice, z toho bys mohl mít vážné problémy, zvláště pokud si bude stěžovat králi." Upozorní mě Mary. „Já vím, ale pokud bych nezasáhl, mohlo to skončit jinak." Odvětím. „Říkal si, o to a navíc byl pořádně namol, takže bych to viděl spíše na opilce než, šlechtice." Dodám ještě.

Greer vyděšeně couvne stranou, jakmile se na sebe John se Sebastianem vrhnou. Mary automaticky stáhne s sebou, aby se ujistila, že jí nehrozí žádné nebezpečí. Mary si dá ruku před ústa, jakmile si všimne krve na Bashových rtech a následně i šrámu na Johnově tváři. Co horšího se ještě může stát? "Bashi-" zakroutí hlavou a předstoupí před Greer. Chtěla Bashe upozornit na to, aby nepokračoval v tom, co se zřejmě honí v jeho hlavě. "Víš, že tohle nevěstí nic dobrého. Měl jsi ignorovat jeho provokace," šeptne, zatímco si rukou uhladí hnědý plášť, pod kterým se skrývají jeji šaty. "Asi, ano...." Přiznávám. " ...ale něco mi říká, že by se, s tím asi nespokojil." Odvětím Mary. "Možná bude rozumné se vrátit." Řeknu, když si všimnu, že se kolem nás začne srocovat větší množství lidí.

Tiše si povzdychne. Musí se pokaždé něco zkazit? Krátce přikývne nad jeho slovy, stejně jako Greer, která už jí za ruku táhne pryč.

Hrabata z Foix