Královská krev

Sabotér

Když jsme na místě, hned je zřejmé, co se stalo. Přímo před oltářem na zemi je velkým písmenem napsáno sice jediné, ale za to dost výstižné slovo, které hodně vypovídá o názorech jeho pisatele: děvka. Okno po levé straně je rozbité způsobem, který naprosto přesně odpovídá vrženému kameni, což jasně naznačují stále ještě neuklizené střepy na podlaze. Nejzajímavější však na tom je, že ta urážka je napsaná mým rodným jazykem tudíž francouzštinou, nikoliv anglicky. „Že by nějaký fanatik?" Otážu se budoucího Anglického krále, když se zvednu ze země. "Možná," odvětí nejasně při pohledu na zem před oltářem. Přejde blíže, sehne se do dřepu a shlédne malůvku zblízka. Francouzština. Těm se nedá věřit..Zvláště potom, co se stalo Elizabeth. Dokonce ani Sebastianovi nevěří. Nelíbí se mu, jak se sem vetřeli. Přitom nikdo neví, jestli v tom tenhle bastard doopravdy nemá prsty. Strážcům, kteří s nimi přišli, přikáže, aby to zde ještě jednou důkladně prohledali. Zvedne se ze země a podívá se pod nohy, kde jsou zbytky barevného skla.

"Zcela určitě se jedná o Francoužstinu." Pronesu zamyšleně a následně přejdu k rozbitému oknu. Vím, že mi Hrabě nedůvěřuje a proto bude naše spolupráce značně problematická. Kdyby to bylo jen trochu možné, nikdy bych z Francie neutekl..."Ať to má na svědomí kdokoliv musí být blázen. A po tomhle si myslím, že v tom má prstry někdo z mé rodné země." Řeknu, když prohlédnu střepy z rozbitého skla. K tomuto přesvědčení mě vede, když porovnám výzdobu rozbitého okna s těmi v katedrále, které zůstaly celé. Kámen totiž proletěl pouze tím, které mělo vzory podle protestantské víry. "Přesný datum vaší svatby s královnou ještě určen nebyl, že?" Ujišťuji se, jakmile mě ta myšlenka napadne. Ještě chvíli stojí a zkoumá zbytky skla pod sebou, poté se pomalým krokem rozejde k Sebastianovi. Zastaví se po jeho boku a zadívá se na průraz ve skle. "Ne. Nebyl. Proč?" pootočí k němu hlavu. Na jeho čele vznikne nepatrná vráska.

„Ten, kdo sem toho člověka poslal, musel vědět o tom, že přípravy k sňatku už se chystají. A vzhledem k tomu, že to zatím nebylo oznámeno veřejně...Neurazte se, není to nic proti Vám, nebo Vašim krajanům, normálně by mě totiž první napadl Angličan, ale po tomhle si už to nemyslím. Pravděpodobně katolického vyznání, protože kdyby ne, rozbil by i okna na pravé straně a ne jen to, které bylo vytvořeno podle protestantské víry. Takhle hanobit památky... Ne, s tím by neměl žádný slušný člověk souhlasit, ať už je jeho vyznání jakékoliv. Když jsem ještě žil ve Francii, tak občas ke dvoru jezdil jeden Lord, jmenuje se Stephane Narciss. Jeho informace co se týče Anglických záležitostí, byly vždy, až podivuhodně přesné a věděl o nich vždy několik dní dříve, než nám je řekl Váš člověk. Když si potom dáte dvě a dvě dohromady, vychází vám z toho jedna jediná věc, že zde musí mít lidi, kteří pro něj pracují, jinak to není možné. Ano, vím, že jsme oba dva Francouzi, ale má věrnost co se týká té země, tak se vztahuje pouze na krále a mé nevlastní sourozence, především dauphina. Nebudu brát žádné ohledy na šlechtu, kde se mě stejně každý druhý příslušník pokusil minimálně jednou zabít. Ne, není to msta Hrabě, i když se to tak může zdát. Kdybych se měl totiž mstít každému, kdo proti mně kdy intrikoval, tak bych nedělal nic jiného, protože mám nepřátel skutečně hodně. Mnohem více, než přátel. Takže si myslím, že ten člověk by mohl pracovat pro Narcisse. Docela rád bych se ho na to zeptal." Vyprávím Robertovi, když stojíme před katedrálou a rozbitým oknem z venku. "Chcete tím říct, že.. Stéphane Narcisse v tom má prsty?" zeptá se podiveně, přičemž nepatrně nadzvedne obočí. Též předpokládá, že by v tom mohli mít prsty spíše Francouzi. Nad pokračováním jeho slov se zamračí. Jeho slova zní docela věrohodně. "Stejně jako on v tom může mít prsty i někdo jiný. Dokud není důkaz, nemůžeme se řídit něčím, jako je pouhá úvaha, někoho, jako..." sjede ho pohledem. Chtěl dodat 'jako jste vy', ale nevyslovil to. Promne mezi prsty zbytek barevného skla, které následně odhodí na zem zpátky k ostatním střepům. "Dal jsem příkaz k tomu, aby prohledali okolí. Možná přijdeme ještě na něco dalšího," odvětí při pohledu na Sebastiana. "Každopádně beru tuto možnost na vědomí, Sebastiane," doplní ještě. "Vážím si Vaší pomoci," zamumlá, jakoby tuto větu říkal pouze ze slušnosti. Za jeho pomoc je možná rád, za přítomnost však nikoliv.

"Může to být kdokoliv, to je pravda. Dokud nebudeme vědět více, nikoho neobviňuji, jen nastiňuji možnosti." Pokrčím lhostejně rameny. "A jsem rád, že se shodneme na tom, že je za to zodpovědný mnohem spíše Francouz než, Angličan. Zatím mě nic nového nenapadá. Uvidíme, až, co zjistíme dál. Poptal bych se lidí z okolí, mohli něco vidět. A podle toho bych viděl další kroky." "Nemáte zač, i kdyby to královna nepřikázala, nabídl bych Vám ji sám. Čtyři oči toho vidí více, než dvě." Pronesu. I když je Dudley Angličan, nic proti němu osobně nemám... Krátce pokýve hlavou na náznak souhlasu. "Ano, přikláním se k této možnosti," odvětí. "I to už jsem zařídil," dodá k jeho slovům, když se rozhlíží kolem. Vane příjemný studený vánek. "To je samozřejmé. Děkuji Vám. I ve jménu mé královny."