Královská krev

Miluji tě!

„Dobrá budete mít na to hodinu, více ne. I tenhle čas se mi podařilo získat, pouze s velkými obtížemi. Vrátím se pro vás, až ta doba uplyne." Řekne Louis Skotské královně, než se rozejdou.

...

„Mary?" „To jsem vážně nečekal, spíše jsem předpokládal, že se královna přijde pokochat svým vítězstvím, protože mi neříkej, že ještě nezačala slavit. To se jí nepodobá. Čemu myslíš, že dá přednost? Burgundsku? Nebo Aviňonu?" Ušklíbnu se přitom pobaveně. Brzy se mi však do obličeje vrátí vážný výraz. „Nemělas sem chodit, Mary. Není to rozumné." Přitom se snažím udržet mezi námi ten největší odstup, jaký můžu v rámci mých možností. Což však není zrovna nejsnadnější, když visíte za ruce, které jsou v řetězech, připoutáni ke stropu nad vámi. „Zůstaň, kde jsi! Prosím, Mary." Žádám ji. Jakmile se ocitne v jeho cele, snaží se udržet emoce na uzdě do chvíle, než za ní stráž zavře dveře. Promne si rukou šaty a okamžitě k němu přijde, neposlouchajíc jeho slova. "Můj bože, Bashi.." vydechne a pohladí ho po tváři, která není tak jemná a čistá, jako vždycky. "Já uznám za vhodné, co rozumné je, a co není. Nedovolím, aby tě popravili, Bashi," zavrtí hlavou. "Nemáme moc času. Prosím, řekni mi, jak se to všechno stalo.." šeptne a složí svou ruku nazpět podél těla. I tak je ale blízko u něj.

"K čemu to bude? Ale pokud chceš. Mohla sis už všimnout, že se z hradu ztratím vždycky, když k tomu mám příležitost. Nejsem zde rád. A to jsem udělal i tu noc. Zrovna jsem se vracel zpátky, když jsem na chodbě narazil na ně. Nevšímal jsem si jich nějak moc, je sice pravda, že mě jejich přítomnost překvapila, ale nijak více jsem se nad tím nepozastavoval. I přes naše vztahy jsem je slušně pozdravil a hodlal pokračovat dále. Nejdříve začali s tím svým oblíbeným, že jim díky svému původu nesahám, ani po pás atd. Jediná má rekce byla, že jestli se nudí, ať si jdou hledat zábavu jinam a pak se to vyhrotilo...Nehodlali mě totiž nechat odejít a jejich útoky se začali stupňovat. Chtěli mě zabít. Nemohl jsem jinak. Ale přesto jsem si jeho smrt nepřál. Byla to nehoda. Strčil jsem do něj více, než jsem původně chtěl. Praštil se do hlavy a z té rány začala vytékat krev, nemohl jsem nic dělat. Nešlo už tomu zabránit. Věděl jsem, že zůstat zde potom, co se stalo, je nemožné a proto jsem utekl. Samozřejmě k tomu, že zaútočili první se nepřiznají. Bude pohodlnější tvrdit, že jsem to začal já. Kéž by tohle bylo mé jediné provinění..." Povzdechnu si zklameně, když se otočím zpátky k Mary. Když to slyší jeho slovy, celá situace se jí zdá jasnější, než předtím. "Stojí za tím vším Navarrský král," zamumlá a krátce se ohlédne ke dveřím. Když se podívá zpátky na něj, všimne si, jak má kvůli okovům rozedřená zápěstí do krve. Přivře oči. "Ale to už ti jistě došlo.." "Tak to mě vůbec nepřekvapuje. Nikdy jsem nepatřil mezi jeho oblíbence. Zvláště po tom zasnoubení s Greer, které nechci. Ale, ať za tím stojí, nebo ne toho člověka jsem zabil já, ne on. Asi bych ti měl říci ještě o nečem, ale nevím, jak to vysvětlit..." Nakonec se jí rozhodnu říci o svých citech.

"Byla to jen sebeobrana! Bránil si se, jinak by zabili oni tebe.." zavrtí hlavou. Ví, že to Bash bude brát tak, že je to jeho vina. Ale není.. Všichni by na jeho místě udělali to samé. "Zkus to." "Docela dost těžko se o tom bude mluvit, co se ti chystám říci. Možná jsem to měl udělat, dříve, ale je to složité. Chci, abys věděla, že jsem to tak nechtěl. Rozhodně to nebylo plánované, prostě se to stalo! Ani nevíš, jak rád bych se toho zbavil. Ale nejde to! Zkoušel jsem to, ale bezvýsledně. Týká se to tebe, Mary!" Začnu. Trochu se zamračí. Co by se jí mohl chystat říct?  "Pokračuj.. prosím," šeptne a rukama si obejme lokty. Stále v hlavě hledá něco, čeho by se to mohlo týkat. „Vím, že jsem se poslední dobou choval hrozně. Podrážděný, protivný kretén ale měl jsem k tomu důvod. Možná bylo kdysi to, co jsem k tobě cítil, pouze kamarádství, ale to se od tvého návratu teď změnilo. Líbila ses mi, když jsem tě po těch letech zase uviděl. A postupně jsem poznával, že je to mnohem silnější, než přátelství. Chtěl bych, aby se to vrátilo, na tu původní úroveň, ale to už teď není možné! Protože v tobě už nějaký čas nevidím JEN kamarádku, ale ŽENU, Mary. Víš vůbec jak je to těžké, skrývat to před ostatními, králem, bratrem...Jak se mám před Francise postavit a říci mu, co se stalo?! Jak mu mám přiznat bez výčitek svědomí, že jsem se zamiloval do jeho snoubenky?? Protože přesně to odpovídá, skutečnosti Skotská královno. Miluji tě, Mary, i když vím, že to není správné. Tušil jsem to už ve chvíli, když Nostradamus viděl tu potyčku mezi mnou a Johnem, přestože jsem to popřel. Lhal jsem, přestože měl pravdu. Ale zkus se, postavit přede všechny a přiznej se jim k lásce, která nemá budoucnost a je zakázaná. Bratr mě bude nenávidět, až se o tom dozví, což zřejmě nebude trvat dlouho. Proto jsem tě v těch stájích políbil. A...i když vím, že je to chyba,...tak jí nedokážu litovat." I když jsem chvílemi naštvaný, zlobím se spíše na sebe než na ní. Nikdy jsem neměl dopustit, aby můj cit k ní zašel tak daleko. Měl jsem to zarazit, už v počátku, dokud to bylo možné a dříve, než to přerostlo v opravdovou lásku. Svěsím přitom hlavu.