Královská krev

Zakázaná láska

Je to pravděpodobně příští den, když mě předvedou před krále. Matka tam nebyla, zatímco si to nenechala za žádnou cenu ujít královna. Její pohled jasně značil obrovské potěšení a zároveň velkou nenávist, kterou ke mně a k Dianě chovala. Brzy jsem získal pocit, že můžu mluvit i přes svoji situaci, o obrovském štěstí, že nebude mým katem ona, protože to bych potom s žádným rychlým koncem počítat nemohl. Z otce vztek přímo sálal a tentokráte je rovněž přítomný i Francis, jako budoucí král. Snažím se mu vyhnout pohledem, stydím se před ním, za to co se stalo. Nemám tu odvahu, mu potom všem pohlédnout do očí. V té chvíli mě stráže, kteří mě přivedli, srazí na kolena. V této pozici zůstávám, i po zbytek rozhovoru. Poté zazní králův hlas... Otec celé to představení zahájí tím, že začne vykládat, proč jsme se zde vůbec sešli. Že je to kvůli mně, protože jsem zabil člověka a místo toho, abych přijal zodpovědnost, která z toho plyne, tak jsem utekl. Následující slova jsou o tom, jaké má král povinnosti v takových případech atd. Usoudím, že bude lepší se k tomu prozatím nikterak nevyjadřovat, dokud mě k tomu nevyzvou. A tak trpělivě čekám celou dobu králova monologu, aniž bych pronesl jediné slovo. Ten na jeho konci vyzve ty dva svědky, aby popsali, co se tam stalo. Stojí mě to hodně úsilí zachovat vážnou tvář, když začnou líčit, co se tam stalo, ovšem značně upravenou verzi, která vyhovuje jim. V té chvíli si začínám uvědomovat, jak moc velké štěstí měli, že jsem nevěděl, na čí příkaz jednali. Kdybych totiž věděl, že je to Antoninova práce, žádné ohledy bych už totiž na ně nebral. A s největší pravděpodobností by skončili stejně, jako ten třetí, tudíž mrtví. Pokud jsem do toho dne Navarrského krále právě dvakrát nemusel, tak tehdy jsem ho začal skutečně nenávidět. Nakonec se však neudržím.

Zpočátku mi rty začnou sami od sebe cukat do mírného úsměvu a brzy to netrvá dlouho a začnu se neovladatelně křenit. Nedržet mě ti dva pevně mezi sebou, asi bych se i přitom zlomil v pase. Chvíli trvá, než jsem schopen se vrátit k normálu. "Samozřejmě, jak jinak?" Ušklíbnu se kysele, když je na mě, abych řekl, k čemu tam došlo, směrem k těm dvěma. „Mohl bych říci, že se tam nic nestalo, že jsem to neudělal a někdo se to na mě snaží hodit. Ale pravdou je, že by to byla lež. Toho muže jsem zabil, ač jsem to nechtěl. Stejně jako jsem nestál o tu potyčku. Divím se, proč jste se nikdy nezajímal, o můj důvod, proč se těmto zdem vyhýbám, při každé příležitosti, která se mi naskytne. Proč trávím svůj čas mnohem raději mezi prostými lidmi, než tady." Zakroutím nevěřícně hlavou. „Vypadá to, jako bych si ani nebyl vědom nebezpečí, kterému se tím vystavuji, že?" Zasměji se přitom. „Věděl jsem to, a přesto jsem to byl ochoten podstoupit z jednoho prostého důvodu. Tam jsem totiž věděl, co mám čekat, což se o pobytu zde zrovna tvrdit nedalo! Stačilo tam pouze odhadnout, zda ti z té strany hrozí nebezpečí, či nikoliv. Nebylo to jako tady! Zde nestačilo vědět, která osoba je pro tebe nebezpečná. Za předpokladu, že jsi chtěl přežít, ses musel naučit chápat jejich způsob uvažování. Nestačilo vědět, že tě dotyčný nenávidí a přeje si tvoji smrt. Musels umět odhadnout, zda se o něco pokusí, či ne. Zda se jeho negativní emoce, které k tobě chová, spokojí pouze s pohrdáním a ignorací, nebo zda zajdou dál. Zda se tě pokusí zabít. Bylo důležité vědět z jaké strany očekávat útok, odhadnout jakým způsobem se o to pokusí a kdy. Pokusili se mě zabít a několikrát ne jednou. Po desátém pokusu jsem to přestal počítat. A pak se mi budete divit, že jsem to tu nesnášel?? Když jsem mohl považovat za velký úspěch každý večer, kterého se mi podařilo dočkat, bez toho, aniž by k něčemu došlo. Měl bych právo se mstít, kdybych byl stejný jako oni, ale nejsem. Takže chcete vědět, co se tam tu noc stalo? Vracel jsem se zrovna do hradu, když jsem narazil na ty tři. Překvapilo mě to, nečekal jsem, že někoho potkám. Přesto jsem je normálně slušně pozdravil i přes naše vypjaté vztahy a chtěl jsem pokračovat dále. To se jim však právě nehodilo k tomu, co chtěli udělat. Začali, proto nejdříve se svým oblíbeným jsme mnohem lepší, než ty protože jsi pouhý levoboček atd. Ignoroval jsem to a jediná má reakce byla v tom smyslu, že pokud se nudí, ať si jdou hledat povyražení jinde. Měl jsem v úmyslu si jich dále nevšímat, ale ti byli očividně rozhodnutí mě nenechat odejít. Začali do mě strkat dost hrubým způsobem. Brzy jsem pochopil, o co jim jde. Když se jejich útoky začali stupňovat, došlo mi, že jim nejde o pouhou potyčku, ale o moji smrt. Chtěli mě zabít. Což jsem rozhodně nehodlal nechat jen tak. Nepřežil jsem zde pokus o otravu, nehodu i nájemné vrahy jen pro to, abych se pak nechal bez odporu zabít prvním člověkem, který o to bude mít zájem! Kdybych měl zde vyjmenovat všechny útoky na mě a jejich podrobnosti, asi bychom tu byli hodně dlouho. Každopádně nastala chvíle, kdy jsem ho odstrčil prudčeji, než jsem původně chtěl. Ztratil rovnováhu a praštil se hlavou o zem. Z jeho rány okamžitě začala vytékat krev, byl na místě mrtvý. Nemohl jsem nic dělat. A ač se mě sám pokusil zabít, nechtěl jsem jeho smrt. Věděl jsem, jak to bude vypadat a proto jsem utekl. Nenechají vinu na sobě, bylo předem zřejmé, co řeknou. Rvačku jsem začal já a naprosto bez důvodně, navíc jsem způsobil smrt člověka. Proč by se přiznávali k tomu, že mě napadli oni navíc s úmyslem mé smrti? Byli by tak sami proti sobě. Mnohem pohodlnější, je vytřískat z nastalé situace, co nejvíce se dá a když už se jim to nepovedlo úplně, tak jak zamýšleli, tak alespoň svedou vinu na mě. Jednal jsem tak v sebeobraně a to pokud je mi dobře známo trestné není. Jsem si však dobře vědom, že je to pouze mé slovo proti jejich, protože nemám v ruce nic, čím bych to mohl dokázat... Nevíš, jaké to je být bastardem Francisi. Žít na místě, kde tě přinejlepším ignorují, v tom horším případě skutečně nenávidí. Kde je tvůj každý den bojem o vlastní přežití a nikdy to neskončí." Samozřejmě ti dva hned označí má slova za lež. „ Doufám, že ať vám slíbil cokoliv, stálo, za to! Ale přesto vám jednu radu dám. Být vámi, tak zmizím z Francie hned, jak to bude možné. Protože vězte, že nedodrží své slovo. Možná jsem jeho nepřítelem já, ale nepohodlní svědci vašich záměrů mají také svou cenu a ta je značně vysoká." Ušklíbnu se přitom.