Královská krev

Elizabeth ve Francii

Vystoupí důstojně z kočáru přesně tak, jak se na královnu sluší. Samozřejmě s pomocí Robertovou. Usměje se mile na všechny členy Francouzského královského dvora. Všímá si toho, jak na ně zapůsobil její vzhled. Očividně něco takového nečekali. „Veličenstva." Obrátí se s úctou na krále Henryho a jeho ženu Catherine. „Je pro mě potěšením, že mám možnost jako první ze zemí navštívit právě Francii. Vždy nás k ní pojilo vřelé přátelství a proto upřímně doufám v posílení vztahů mezi našimi zeměmi, což je také důvod proč jsem přijela osobně. Sami uznejte, že se vždy jedná mnohem lépe přímo, než přes prostředníka. A teď kdybyste mě na chvíli omluvili, byla to náročná a namáhavá cesta, takže si půjdu trochu odpočinout. U večeře se, ale určitě uvidíme. Hrabě budete tak laskav a doprovodíte mě?" Obrátí se na konci své řeči na Roberta. Diana je naprosto...šokovaná...ano to je to pravé slovo! Slyšela je sice, že je Anglická královna krásná, ale skutečnost předčila veškeré její očekávání. Neví, zda by jí mohla srovnávat s Mary...obě dvě jsou sice půvabné, ale přijde jí, že každá z nich úplně jiným způsobem. Maryin půvab je takový skromný a jemný, zatímco ten Elizabetin...tak ten přímo bije do očí. Rusé dlouhé vlasy, které jí rámují protáhlejší obličej a v kterém jsou bystré modro-šedivé oči. Už chápe, čím na ostatní tak působí. To vystupování,...ten vzhled,...celá Henry, i když ho nikdy osobně nepoznala a o co ví, je pouze z doslechu. Teď však má pocit, jako by stál přímo před ní. A pak, že Elizabeth není jeho? Nesmysl! Vidí pevnou vůli a velké odhodlání. Ženu, která se jen tak ničeho nezalekne. „Ta si svůj trůn vzít jen tak nenechá." Dochází jí okamžitě, a proto začne vymýšlet strategii. Pokud ji ostatní navzdory svému přesvědčení nedokážou zničit, tak by možná bylo dobré si z ní udělat spojence. Přejde proto k synovi a potichu mu povídá. „Chovej se ke královně slušně, ano?"

Stejně, jako ostatní i mně královna překvapí, jakmile ji prvně uvidím. Ano je hezká, to přiznávám, ale...na Mary nemá. Nelze přehlédnout, jak se chová k Hraběti z Leicesteru Robertovi, jen slepý by si nevšiml, že k němu chová nákladnost. Proto jsem si téměř jist, že pokud se někdy provdá, tak pouze za něj. Je tudíž možné, že jsme se právě setkali s budoucím Anglickým králem. V té chvíli ke mně přistupuje matka a žádá mě, abych se s Elizabetou spřátelil. „Jinak bych to ani neuměl." Usměji se. „To je důležité!" Naléhá. „Říkej si tomu třeba ženská intuice, nebo jak chceš, ale navzdory předpokladům ostatních se klidně vsadím, že Elizabeth se na trůně udrží a předá ho svým potomkům. Proto by nebylo dobré, rozházet si to s Anglickou královnou, co kdybychom ji někdy potřebovali?" Naznačí opatrně. „Matko. Pokud chceš něco podnikat, tak mě prosím z toho laskavě vynech! Slibuji, že se budu chovat slušně, ale dál rozhodně nezajdu!" Upozorním ji. „To bych, ani nechtěla." Zní její odpověď a následně dodá, že ta by svého cikánka stejně za jiného nevyměnila. Takže, i ona si jejich vztahu všimla. Mého rozhovoru s matkou si všimne královna.

Královna z nějakého důvodu trvala na tom, aby byl Nostradamus při příjezdu Anglické panovnice Elizabeth přítomen, možná se chce přesvědčit, zda ohledně ní nebude mít nějaké vidění, jinak sám neví. Dcera Henryho a Anny je skutečně krásná, ale poznává v ní povahu jejího otce, která očividně převažuje nad matčiným dědictvím. Toho nebylo dobré rozčílit, a pokud je v tomhle ohledu stejná, jednal by s ní potom velmi, VELMI opatrně. Nemusel by být, ani věštec na to, aby poznal její náklonnost k Hraběti z Liecesteru Robertovi, který přijel s ní. „Pokud Vám šlo, o to zjistit, kdo se stane jejím manželem, tak toho jste právě viděla." Šeptá Catherine, jakmile se Elizabeth omluví s tím, že je unavená a trvá na tom, aby ji Robert doprovodil. Drží si ho u sebe, jak psíka, schválně, jestli bez něj dokáže vůbec usnout. Napadne ho hned. „Nemusím být žádný věštec na to, abych neviděl, že královna je do Hraběte zamilovaná. Pokud se někdy provdá, tak pouze za něj." Pokračuje. Přitom si všimne, že Diana mezitím přešla k Sebastianovi a o něčem se baví. Přijde mu to, jako by ho o něco žádala, ale on váhal, zda jí má vyhovět. „Co si myslíte, že po něm může chtít?" Zeptá se královny. Catherine se zářivě usměje na Elizabeth, která přišla přivítat ji i Henryho. Usmívá se na ni jako sluníčko, což dělá pokaždé, když se uvnitř mé hlavy rodí zajímavé plány. Napodobí její poklonu. "Je pro nás ctí Vás zde přivítat, královno Elizabeth," odpoví zdvořile, poté, co Henry skončí svou řeč. Jakmile se Elizabeth rozejde pryč po boku hraběte směrem do hradu, otočí se a přejde k Nostradamovi. "Hrabě z Leicesteru?" nadzvedne pobaveně obočí a spojí jednu ruku do té druhé. "To zřejmě nedostane moc podpory.." ušklíbne se a rozhlédne kolem sebe. Pohlédne směrem k Dianě a Sebastianovi. "Možná mu radí, aby si získal královninu pozornost," zasměje se.

"Tu ženu bych nepodceňoval, královno. Je v ní něco z jejího otce. Nebylo by rozumné v ní mít nepřítele. Jsem si jist, že ho miluje a udělá vše proto, aby si ho udržela...To je klidně možné. Pokud vycítí, že by jim mohla návštěva Anglické královny prospět, určitě něco podnikne." Odvětí královně.