Královská krev

K té svatbě nedojde!

Maryin předpoklad se nakonec ukázal být jako naprosto správný, samozřejmě si John stěžoval králi. A ten samozřejmě chtěl po mě vysvětlení. Tím mě postavil do docela ošemetné situace, protože jsem si nemohl být jistý, kolik toho vlastně už otec ví. Nepřišlo mi totiž jako příliš rozumné přiznávat, že tam se mnou byla i Skotská královna, zvláště když jsem mu slíbil, že se jí budu vyhýbat. Což jsem moc nedělal. „Neměl jsem na výběr. Začal si. Nemohl jsem jinak, musel jsem to udělat!" Řeknu králi. Hlasitě si povzdechne a nesouhlasně zavrtí hlavou. "Žádal jsem tě... ŽÁDAL, aby ses začal krotit. Neuposlechl jsi..." upozorní jej a obejde dokola. "Zklamal jsi mě. Myslel jsem si, že se v takové situaci dokážeš zachovat správně."

"Zachovat správně?" Zasměji se. "Omlouvám se, pokud jsem Vám způsobil nepříjemnosti, ale má trpělivost má taky své meze králi. A tu rvačku začal ON, NE JÁ, ale samozřejmě s tím se chlubit nebude, stejně jako s tím, že byl tak trochu pod parou. Byly zde okolnosti, které mě přinutili jednat, tak jak jsem jednal. Kdyby to nebylo nutné, neudělal bych to. Já se pouze bránil!" Reaguji okamžitě. "Kdybys byl moudrý, nechal bys ho na pokoji," podotkne a nakonec se nazpět posadí. Nehodlá už v tomto tématu nadále pokračovat. On si beztak bude říkat svoje, a stejně tak i John. "Tohle nebylo to jediné, co jsem s tebou chtěl probrat. Došel jsem k závěru... že by bylo vhodné ti najít snoubenku." "Nechal bych ho napokoji, pokud by se spokojil pouze,...ale to nemá cenu." Zavrtím rezignovaně hlavou. Jakmile se však otec najednou začne zmiňovat, o mém sňatku, vytřeštím nevěřícně oči. To jako myslí vážně? Co ho to zase popadlo? "Cože??" Na nic víc se nezmůžu.

"Pouze s čím?" poznamená tázavě k jeho posledním slovům. Nad jeho reakcí ohledně sňatku jen zakroutí hlavou. "Věděl jsi, že to někdy přijde. A já si myslím, že je ta pravá chvíle. Usadit se, založit rodinu," pokračuje. "Necht to být, ano?" Žádám ho. "Jo, věděl, ale že takhle brzo...Máš na mysli někoho konkrétního?" Zajímám se. Musím se hodně ovládat, abych nezačal na otce ječet. "Již delší dobu jsem hledal nějakou vhodnou dívku.. a nakonec jsem dospěl k názoru, že takovou by mohla být Lady Greer, jedna z dam skotské královny," navrhne s vážným výrazem. Žádná příliš bohatá dívka by si jej jako bastarda nevzala. Greer by byla vhodná. "Když myslíš." Pokrčím rameny. "Do takové svatby se toho může ještě tolik stát..." Upozorním jakoby náhodou, přestože ta slova pronesu se zcela konkrétním záměrem. Naznačuji tím otci, aby se nedivil, kdyby z toho sňatku náhodou sešlo, protože udělám vše pro to, aby se tak stalo.

"Bashi-" okřikne jej. "Ta svatba se stane, ať chceš, nebo ne. Greer je velmi pohledná a pro tebe velice vhodná," přikývne a složí si ruce jednu do druhé. "Víc už k tomu nehodlám říkat." "Uvidíme. Nejsi tu jediný, kdo dokáže být tvrdohlavý. A pokud jde o mně, tak nehodlám být další figurkou na tvé šachovnici!" Ušklíbnu se provokativně a je mi v tu chvíli úplně jedno, že mluvím s králem. "Ty budeš odporovat mému rozhodnutí?" nadzvedne obočí, polkne sousto, zvedne se a vydá se nazpět k němu. Sjede ho káravým pohledem. "Jsem nejen tvůj otec, Sebastiane. Ale i tvůj král." "To si uvědomuji, ale do svých osobních věcí se nikým mluvit nenechám! Král ne král." Přitom mu pohledem naznačuji, abych čistě náhodou nezapomněl, že je můj otec. Pokud se mě bude dál snažit převychovávat, mohlo by se jednoho dne stát, že bych v něm viděl už pouze krále, ale nikoliv svého otce. "Fajn, chceš abych mluvil na rovinu? Pak věz, že k tomu sňatku NIKDY nedojde. Dokud do toho budu mít, co mluvit, tak se neuskuteční. To mi věř!" Rozkřiknu se.

"Věř mi, nemáš do toho co mluvit," odvětí rázně. "Doteď jsem byl schovívavý, Bashi. Podporoval jsem tě ve všem, co jsi dělal. Včetně pobíhání po lesích s mečem. Ale vše se změnilo. Jsi již dospělý. Až se tvůj bratr stane králem.. bude potřebovat tvou podporu. A ta nezahrnuje pobíhání po lese. Jde o vážnou věc, synu. Nikdy bych tě do ničeho nenutil, kdyby to nebylo opravdu důležité." "Nikdy jsem neřekl, že nebudu stát na tvé, či Francisově straně." Bráním se. "Ale k tomu sňatku nedojde, ať se ti to líbí nebo ne! Stejně, jako je bláznovství chtít po Skotské královně, aby vznesla nárok na Anglii. Ať je Elizabeth levoboček nebo ne, svůj trůn si vzít nenechá a jí by to stálo život!" Stojím si na svém a přitom mu řeknu, i svůj názor ohledně Maryina nárku na Anglický trůn. "To je věc, do které ti nic není," zakroutí hlavou a nehodlá se k tomu nijak více vyjadřovat. "K tomu sňatku dojde. Nechci už o tom slyšet ani slovo!" zvýší svůj hlas. "Ještě další vzpoury a nechám tě zavřít, dokud k té svatbě nedojde!"

"No, tak v tom případě, nad tím začněte brzy uvažovat, Vaše Veličenstvo! A jestli tohle berete jako vzpoury, tak to máme potom oba dost rozdílné představi o významu toho slova!" Z mého hlasu čiší takové rozčílení, jaké jsem při žádném našem rozhovoru ještě nezažil. Nejraději bych se tu na místě otočil a bez králova svolení prostě odešel, ale jsem si vědom, že to by mi neprošlo. "Koleduješ si, Bashi..." odvětí naštvaně a snaží se trochu zklidnit. "Odejdi," přikáže mu a ukáže směrem ke dveřím. Nakonec se k němu otočí zády a čeká, že ho poslechne. Nikdy dříve mezi nimi neprobíhaly takové hádky... Měl mu to zatrhnout už tehdy a nepodporovat ho v tom. To by ho teď možná více respektoval.

"S největší radostí, králi." Strojeně se mu ukloním a po jeho svolení odcházím. Jsem si jist, že se o naší nejnovější hádce brzy dozvědí všichni.