Padlá labuť

5. Kapitola

5. Kapitola

Stála jsem před zrcadlem a zírala na svůj obličej. Musím přiznat, že Nicole to s make-upem opravdu umí, protože ta holka v zrcadle vypadala mnohem líp než ta, která se na mě odtamtud dívala dřív.

V tu chvíli jsem vypadala naprosto stejně jako máma, protože ona se vždycky uměla krásně nalíčit. Každý, kdo ji znal, tvrdil, že jsem jí až neskutečně podobná, takže kdyby mě viděli teď, pravděpodobně by si mysleli, že vstala z mrtvých.

Postupně jsem se zaměřovala na jednotlivé části svého obličeje a v duchu je porovnávala s máminým.

Stejné oříškově hnědé oči olemované hustými dlouhými řasami v daný okamžik ještě zvýrazněné řasenkou a černou linkou; stejná pleť s lehce snědým odstínem způsobeným všudypřítomným kalifornským sluncem; dokonce i vlasy, které mi v přirozených tmavě hnědých vlnách splývaly až skoro do pasu, jsem zdědila po mámě.

„Abys nám nezpychla," poznamenala Nicole a vytrhla mě tak ze zamyšlení.

„Cože? Oh, ale ne, já jen... musím uznat, že jsi opravdu dobrá. Ten make-up se ti fakt povedl," zakoktala jsem a mávla rukou směrem k zrcadlu.

„Taky si myslím," řekla a vypadala opravdu potěšeně. „Tak půjdeme? Už je dávno osm pryč," pokračovala.

Najednou jsem si připadala strašně nervózní. „Lepší přijít pozdě, než tam být první ne?"

„To jo, ale nezapomeň, že jdeme pěšky, tím se ta cesta trochu prodlužuje," poznamenala.

Když jsem na to nic neřekla, přišla blíž. „Faith, vypadáš úžasně. Nemáš se čeho bát. Je to jen malá party na pláži, nic víc. Navíc tam budeš mít svou nejlepší kamarádku, takže nechápu, proč pořád váháš," našpulila pusu v rádoby uraženém gestu.

Rozesmála jsem se: „No jo vlastně, málem bych zapomněla. Tak v tom případì můžeme vyrazit." Zhluboka jsem se nadechla, vyšla z koupelny a popadla z postele malou hnědou kabelku. Než jsem zamířila za Nicole ke dveřím, ještě jsem se rychle podívala do velkého zrcadla na stěně. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli jsem to nepřehnala. Nicole mě nejdřív přinutila vzít si to sexy prádlo z Victoria 's Secret a pak mě nasoukala do bílého tílka a riflových kraťasů sotva pod zadek. Tvrdila, že tak nejlíp vyniknou moje dlouhé nohy. Trochu jsem pochybovala o tom tílku, protože se mi zdálo docela průhledné, ale Nicole jen mávla rukou se slovy: „Co nezakryje látka, schovají vlasy, a když ne, tak se budou mít kluci aspoň na co koukat."

Cesta od mého domu na pláž trvá asi půl hodiny. Když jsme vycházely, bylo 8. 15., takže opravdu nehrozilo, že bychom přišly včas.

Když jsme došly až k pláži, zaslechly jsme hlasitou hudbu a smích ze zátoky, kde se měla ta slavná party pořádat. Koutkem oka jsem pohlédla na Nicole. Po tváři se jí rozlil blažený úsměv a oči jí jiskřily nedočkavostí. Její euforie byla docela nakažlivá a já jsem najednou měla takový zvláštní pocit. Zčásti strach, zčásti radost a ještě něco. Nejspíš zvědavost.

Nicole zrychlila krok, a jakmile jsme dorazily do zátoky, zarazila jsem se. Charlie říkal, že pořádá malou sešlost s pár lidmi ze školy. Tohle vypadalo, jako kdyby pozval půlku města. Prohlížela jsem si všechny ty lidi a najednou už mi nepřipadalo, že bych byla nevhodně oblečená. Málokterý kluk měl na sobě víc než šortky a některé holky se s tričkem taky neobtěžovaly a vystačily si s vrškem od plavek nebo jen s podprsenkou.

„Sakra, měly jsme si taky vzít plavky," zaúpěla Nicole. „Určitě se budeme chtít jít vykoupat."

„No já nevím, ale myslím, že se bez toho klidně obejdu," poznamenala jsem.