Padlá labuť

7. Kapitola

7. Kapitola

Nevím, jak dlouho jsme tam leželi, protože pro mě se čas zastavil. Připadala jsem si jako v sedmém nebi a přála jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Byla jsem schoulená v Bryanově náruči, která mě příjemně hřála.

„Pojď si se mnou zaplavat," přerušil najednou to dlouhé ticho Bryanův nádherný hluboký hlas.

Vymrštila jsem se do sedu, až se mi trochu zamotala hlava z toho prudkého pohybu. Zaplavat? On se zbláznil. Snad si nemyslí, že se před ním budu svlíkat.

„Ale prosímtě, líbat se s ním můžeš, ale tričko a kraťasy si nesundáš?" odporoval malý ďáblík usazený na mém rameni.

Sklapni, pomyslela jsem si a rychle vyhnala toho pokušitele z mojí mysli. Ne, rozhodně se nepůjdu vykoupat. Mám na sobě sice to sexy prádlo, které by si Bryan určitě zasloužil vidět, ale taky mám strach, kam by to vedlo. Líbat se s ním, objímat se, tulit se - jistě, proč ne, ale to je všechno. Dál se rozhodně nedostaneme. Ne dnes a ne tady.

Pak mi došlo, že Bryan asi čeká na odpověď, tak jsem se mu podívala zpříma do těch krásných zelených očí a usmála se. Stálo mě spoustu sil, říct ne, když se na mě takhle díval a doslova mě prosil očima, ale nakonec jsem ze sebe přece jen vysoukala: „Myslím, že to není dobrý nápad a vůbec, asi bychom se už měli vrátit."

Zklamaně protáhl obličej a ublíženým hlasem prohlásil: „Ty jsi na mě tak zlá."

Nejsem zlá, jen se snažím udržet si jisté hranice, napadlo mě. Lehce jsem povytáhla koutky úst a naklonila se blíž k němu, abych mu mohla dát malou pusu, vynahrazující moje odmítnutí.

Bryan sevřel můj obličej ve svých dlaních a přitáhl si mě blíž, až jsem ztratila rovnováhu a spadla přímo na něj. Přesunul své horké ruce na můj pas a posunul mě tak, že jsem se na něj obkročmo posadila.

„Mám velmi účinnou přesvědčovací techniku," zašeptal mi do rtů a prsty jedné ruky mi přejížděl po páteři, jako by chtěl svoje slova podpořit i činy.

„A já jsem si zase vypěstovala silnou odolnost vůči podobným vlivům," stála jsem si tvrdohlavě na svém.

Spustil ruce z mého těla, mírně se nadzvedl a opřel se lokty do písku. „Teď upřímně Faith. Proč se nechceš jít vykoupat? Nebo bych se měl spíš ptát, proč tvrdíš, že se nechceš jít vykoupat?"

Tomu se říká uhodit hřebíček na hlavičku, pomyslela jsem si. Místo odpovědi, jsem se trochu odtáhla a nechala si dlouhé vlnité vlasy spadnout do obličeje. Dělám to, když nechci, aby mi někdo z obličeje vyčetl pravdu, protože když mi není vidět do tváře, jsou moje lži uvěřitelnější. Trochu naivní vzhledem k tomu, jak špatná jsem lhářka.

„Už je pozdě. Musíme zpátky a já musím najít Nicole," odvětila jsem vyhýbavě. Ve vyhýbavých odpovědích jsem mistr, protože se vlastně nejedná o lež, ale polopravdu.

Bryan chvíli přemýšlel, co na to odpovědět a čelo se mu přitom mírně zkrabatilo. Pak nasadil lišácký úsměv a prohlásil: „No a co uděláš, když prostě skočím do moře, ha?"

„Budu stát na pláži dostatečně daleko od břehu a počkám, dokud se nevyblbneš ve vlnách," ušklíbla jsem se pyšně nad svou odpovědí.

Bryan jenom zakoulel očima a položil se zpátky do písku. Zřejmě pochopil, že nemá smysl se se mnou dál přít. Postavila jsem se a čekala, až udělá totéž, abychom se mohli vrátit.

Kráčeli jsme pomalu a jediné, co nás spojovalo, byly naše propletené ruce. Čím víc jsme se přibližovali k hluku v zátoce, tím větší pocit viny ve mně narůstal. Bála jsem se, že se Nik bude zlobit, protože teď už si stoprocentně všimla, že tam nejsem. Na druhou stranu mi ale nezavolala ani nenapsala esemesku, z čehož jsem usuzovala, že se třeba dovtípila, co moje zmizení znamená.

Jakmile jsme došli až k davu, který snad během naší nepřítomnosti ještě narost, začala jsem se rozhlížet a hledat oranžové tričko s hlubokým výstřihem na zádech, které patřilo mé kamarádce. Trvalo mi několik minut, než jsem ji konečně našla. Stála až úplně vzadu mimo tu velkou společnost a tiskla se do náruče nějakému tmavovlasému svalovci. Předpokládala jsem, že je to Collin a chvilku jsem se rozmýšlela, jestli k nim mám vůbec chodit, protože nevypadali, že by stáli o společnost.

„Vidíš, co jsem říkal? Ani si nevšimla, žes byla pryč," poškleboval se mi Bryan.

Nechtělo se mi věřit, že by si toho nevšimla. Přece se s tím klukem nelíbá celou dobu, co jsem já byla s Bryanem. V tu chvíli jsem si říkala, jak dlouho jsme asi byli pryč, a podívala jsem se na mobil. Šokovaně jsem vykulila oči na display, který ukazoval, že jsou skoro tři hodiny ráno.

Otočila jsem se k Bryanovi a řekla: „Bryane, myslím, že už půjdu domů. Je dost pozdě a já musím na ten odpolední trénink." Sice se mi ještě nechtělo pryč, ale cítila jsem, že na mě padá únava a zítra....no vlastně už dneska odpoledne to na mě nesmí být znát. „Jen dojdu za Nicole, rozloučit se," dodala jsem.

„Počkej, počkej...to chceš jako už jít? Vždyť je ještě brzo, tyhle večírky nikdy nekončí dřív než ve čtyři," přesvědčoval mě Bryan a jeho oči mi prozradily, že mě nenechá jen tak bez řečí odejít.

„Můžeš mě doprovodit, jestli chceš, "nabídla jsem mu a mrkla na něj.

„To zní zajímavě," odpověděl a oči se mu zaleskly.

Rozesmála jsem se nad jeho reakcí. Pak jsem se otočila a rychle spěchala k místu, kde se Nicole podrobně seznamovala se svým novým objevem.

„Ehm, Nik?" řekla jsem rozpačitě.

Moje kamarádka se okamžitě otočila a podívala se mi do očí. „Jé, čau, Faith," pozdravila a odmlčela se.

„Jen jsem ti chtěla říct, že už půjdu domů. Je fakt dost pozdě," pokračovala jsem.

„Ale ne, tebe to tady nebaví co?" spustila. „Promiň, že jsem tě tam nechala, ale," naklonila se těsně ke mně a zašeptala: „Collin je tak strašně sexy a já jsem mu prostě neodolala." Při těch slovech se celá tetelila blahem.

„Ne, Nik, neomlouvej se, já jsem měla taky o zábavu postaráno," přiznala jsem a na tváři se mi objevil hloupý úsměv.

Nicole na mě zírala s otevřenou pusou: „To si děláš prdel! Byla to taková zábava, jako si myslím?" vyzvídala a najednou jí bylo úplně jedno, že tam na ni čeká ten její krasavec. Mně to ale jedno nebylo, protože se na nás upřeně díval a dával mi tak jasně najevo, že bych se měla rozloučit.

„To je dlouhej příběh, promluvíme si o tom později," odbyla jsem ji, ale můj výraz hovořil za vše. „Tak dobrou noc a promiň za vyrušení."

„Faith, Faith, mám z tebe takovou radost," zatrylkovala a sevřela mě v náruči. „Už se nemůžu dočkat, až to všechno probereme," zajásala. „Tak dobrou noc," popřála mi a ani nepočkala, než odejdu a zase se přilepila na Collina.