Padlá labuť

6. Kapitola

6. Kapitola

Bryan přistoupil až ke mně a já jsem se opřela o chladný kámen. Dívali jsme se navzájem do očí. Mezi námi byla pořád několikacentimetrová mezera a pak najednou zmizela, když se na mě Bryanovo tělo přitlačilo. Položil své velké ruce na skálu po obou stranách mé hlavy.

Ocitla jsem se v pasti, protože Bryan byl nejen o hlavu vyšší, ale taky mnohem silnější než já. Normálně by mě asi zachvátila panika, ale v krvi mi stále koloval alkohol, který tu vlnu strachu odehnal dřív, než jsem ji stihla zaregistrovat. Věděla jsem, že by neudělal nic, co bych nechtěla. No alespoň jsem v to doufala.

„Takže tys chtěla překvapit, je to tak?" ujišťoval se Bryan.

Usmála jsem se: „Jo, chtěla, ale myslím, že teď už mě ničím nepřekvapíš."

„Tak to mě opravdu neznáš," uchechtl se.

Na jednu stranu jsem strašně chtěla, aby mě políbil, ale určitá část mého já se tomu bránila.

Měla jsem pocit, že na něco důležitého zapomínám, ale nemohla jsem přijít na to, co to je. A pak najednou: „Proboha, Nicole!" Zapomněla jsem na ni, jakmile se tam objevil Bryan a teď mi došlo, že jsem beze slova zmizela na bůhví jak dlouho. „Musím okamžitě zpátky. Nicole mě určitě hledá. Sakra, bude fakt naštvaná, že jsem ji tam nechala."

„Jsem si celkem jistej, že si ani nevšimla, že tam nejsi," uklidňoval mě Bryan. „Když jsem tě šel hledat, věnovala veškerou svou pozornost, a nejen pozornost, Collinovi, takže nemusíš mít výčitky," uklidňoval mě.

„Collinovi? Kdo je sakra Collin?"

„Jeden můj kámoš. Nemusíš se o ni bát, je to hodnej kluk. Sice není tak dokonalej jako já, ale taky dobrá partie," řekl.

Mohl si to klidně vymyslet, jen proto, abych tu s ním zůstala, ale věřila jsem, že to by neudělal. Jestli je Collin opravdu takový, jak říká, tak je možná dobře, že na něj Nik natrefila. Pořád lepší než Charlie.

„No, v tom případě ji nebudu rušit," poznamenala jsem.

Bryanovi se na tváři objevil křivý úšklebek: „Chytrá holka. A teď bychom konečně mohli pokračovat tam, kde nás vyrušila tvoje otravná trenérka," pronesl tichým hlasem a sklonil hlavu.

„Počkej!" zarazila jsem ho, stoupla si na špičky a položila jsem mu ruce kolem krku. „Teď je to přesně jako předtím," dodala jsem s úšklebkem.

Zasmál se a ruce, které měl položené z obou stran mé hlavy, zmizely a objevily se mi na bocích. Pomalu je sunul níž až na stehna a když se dotknul mojí nahé kůže, cítila jsem, jak mě pod jeho dotykem celá brní. Celou dobu se mi upřeně díval do očí a zkoumal mou reakci. Pak mě najednou chytil pevně za nohy a zvedl mě jako bych vážila pět kilo se slovy: „Muselo to být nepohodlné stát na špičkách."

Jsem sice docela zvyklá z baletu, ale musím uznat, že takhle je to mnohem příjemnější. Omotala jsem mu nohy kolem pasu a on mě natlačil ještě víc na chladnou skálu. Byl na ní takový výstupek, na který mě opatrně posadil, aby si uvolnil ruce a mohl jimi putovat vzhůru po mém těle.

Já jsem mu zajela prsty do vlasů a jemně za ně zatahala. Z hrdla se mu vydralo slastné zavrčení a zrychlil se mu dech. Pak si opřel čelo o moje a řekl: „Ani netušíš, co to se mnou dělá, Faith."

„Myslím, že trochu tuším," odporovala jsem a znovu ho zatahala za vlasy.

Napětí mezi námi se stále stupňovalo, až jsem si říkala, jestli to ještě snesu, když v tom se jeho hebké rty bez varování přitiskly na moje. Ten polibek byl tak něžný a opatrný, jako by snad věděl, že pro mě je to premiéra.