49. Kapitola
,,Děláš si srandu? Nebo ne. Prosím, řekni, že si neděláš srandu,'' nadskakoval Aaron na pohovce, když jsem mu odvyprávěla, co se stalo včera v noci.
,,Jdeme spolu jen jako kamarádi,'' dala jsem důraz na poslední slovo.
Aaron si ale nenechal zkazit svoje představy o Faith & Jake, šťastně až do smrti. ,,Ale zlato, víš přece, co se říká. Kamarád taky rád,'' zamrkal spiklenecky.
,,Takhle to není,'' praštila jsem ho pohoršeně do ramene. Není a nebude. Nesmí být.
,,Omyl. Přesně takhle to je,'' odporoval mi. Z hlasu mu prosakovala potlačovaná zlost.
Zřejmě už se mnou ztrácel trpělivost, ale to já s ním taky. Proto jsem raději změnila téma: ,,Tysone, co vlastně ty a Quinn?'' upřela jsem na něj prosebný pohled a doufala, že můj úhybný manévr pochopí.
,,Já a kdo?'' zatvářil se překvapeně.
No to snad...,,Tysone, to nemyslíš vážně! Quinn, ta holka z mých přednášek. Představovala jsem ti ji v Zeeters.'' Po mé poslední nápovědě mu v očích konečně blýsklo poznání.
,,Jo tahle Quinn. Co by s ní mělo být?'' pokrčil lhostejně rameny.
Takže dopadla jako ostatní. Naivně jsem si myslela, že ten první pohled, který jí na večírku věnoval, by mohl znamenat něco víc. ,,Zdálo se mi, že mezi vámi přeskočila jiskra,'' vysvětlila jsem mu. To, co začalo jako pokus o odvedení pozornosti, mě najednou začalo opravdu zajímat.
,,Tak u tohohle fakt být nemusím,'' vyskočil Aaron z pohovky a zamířil ke dveřím. ,,Jdu ven.''
,,Co to mělo znamenat?'' otočila jsem se tázavě na Tysona, když náš spolubydlící vyklidil pole. Myslela jsem, že rozhovory tohohle typu jsou přesně jeho gusto. Vztahy, pocity, drby.
,,On můj životní styl neschvaluje. Neschvaluje ho, ale toleruje. Jenže ta jeho tolerance už nezahrnuje rozebírání mých vztahů.''
Zamyslela jsem se nad jeho slovy. Opravdu tomu, co dělá, říká vztahy? ,,Poslyš Tysone, chápu, že mi do toho nic není, ale...ty vážně nechceš někoho, ke komu by ses mohl vracet? Někoho, kdo ti dá jistotu, že nejsi a nebudeš sám?'' Říkalo se mi to těžko, protože my dva spolu nikdy nevedeme takové rozhovory. Nerozebíráme spolu svoje vztahy. Vlastně spolu nerozebíráme vůbec nic a mně najednou došlo, že mě to mrzí. Chtěla bych si s ním povídat i o vážných a důležitých věcech.
,,Ale já už přece takový lidi mám. Mám rodinu, mám Aarona, kterýho mám vážně rád, když se zrovna nechová jak holka...a v neposlední řadě mám tebe,'' usmál se. ,,Věř tomu nebo ne, ale já nepotřebuju víc důkazů, že nejsem sám.''
Líbilo se mi, že patřím do okruhu jeho nejbližších. Líbilo se mi, že pro něj znamenám víc než kterákoliv jiná holka v okolí. Ony se s ním dostanou do nebe, ale jsem to já, ke komu se vrací. Jsem to já, jejíž jméno si pamatuje a jsem to já, koho pustil do svého života.
,,Ty víš jak to myslím,'' zakroutila jsem hlavou s očima upřenýma do těch jeho. Nikdy jsem jejich pohled nevydržela déle než pár vteřin, ale teď je to jiné. Teď jako by se jejich ledová modř rozpustila a přitahovala mě jako magnet. ,,Copak ty se nechceš usadit? Budovat vztah?''
Znovu se bezstarostně ušklíbl a pohodlně se zapřel do pohovky. ,,Bude to znít jako klišé, ale nejspíš jsem ještě nepotkal tu, která by za to stála. Která by stála za to, abych se změnil. A možná, že ani pak by to nešlo. Některý věci se prostě nemění.''
,,Všechno se dá změnit, stačí vychytat ten správný okamžik,'' odporovala jsem mu.
,,Uvědomuješ si, že tohle bys měla říkat před zrcadlem?'' nadzvedl obočí a přestal se opírat o gauč, aby mi viděl zblízka do očí.
Sklopila jsem zrak nervózně žmoulajíc roh polštáře. Ačkoli jen naznačoval, věděla jsem až moc dobře, o čem je řeč. ,,To není to stejné,'' zabručela jsem s očima pořád přilepenýma k tmavé látce.
,,A v čem je to jiný?'' povzdechl si frustrovaně. Představovala jsem si, jak u toho protáčí očima. ,,Faith, podívej se na mě a řekni mi, v čem se tvoje situace liší od mojí.''
Poslechla jsem ho a upřela na něj zrak. Vyčkávavě mi pohled oplácel. Jak je možné, že kluk, který se vyspí se vším, co mu přijde do cesty, a kluk, který teď sedí vedle mě, je jeden a ten samý? ,,Tys ještě nenašel ten správný okamžik a já jsem si ho už nechala protéct mezi prsty,'' špitla jsem sotva slyšitelně, ale Tyson mě slyšel.
Rozpačitě mě slesoval a nevěděl, jak má zareagovat. Něco říct? Beze slov ji obejmout? Pokusit se ji rozesmát?
Nakonec zvolil kombinovanou možnost. Objal mě kolem ramen a přitiskl mi rty ke spánku. ,,Pro jedno kvítí slunce nesvítí, Faith.'' Ano, myslel na totéž co já. Na toho, kdo pošlapal šance všech ostatních. Na toho, kdo zradil důvěru jedné dívky v lásku.
Pousmála jsem se a užívala si tu jedinečnou chvilku porozumění mezi dvěma odlišnými povahami, které našly společnou notu.
Jeho objetí mě sice zahřívalo, ale jen zvnějšku. Pořád jsem musela myslet na věci dávno minulé. Tyson má pravdu. Pro jedno kvítí slunce nesvítí, ale když ho necháme zhasnout, zůstane zhasnuté.
________________________
Omlouvám se za trošku kratší a celkem o ničem kapitolu, ale v posledních dnech jsem jaksi ztratila spisovatelskou slinu, tak proto :D
Určité části příběhu mám rozmyšlené do detailu, ale nemůžu najít ten pomyslný mostík, který by je spojil se současnými událostmi, takže se nedivte, jestli mi další díl potrvá trochu déle :)
Brzo se snad přestanu se plácat na místě a příběh zase nabere ten správný šmrnc :D
Vaše podpora mi v tom opravdu moc pomáhá, takže děkuju, děkuju a...
DĚKUJU! ;)*
ČTEŠ
Padlá labuť
Teen Fiction"...Celé roky bylo vše stejné a pak přišla ta chvíle, která mi změnila život. Nikdy jsem neměla všechno, ale teď nemám nic... Zůstane to tak už napořád?" _____________________________ Být mladá, krásná a úspěšná. Stačí to? Jeden pohyb, jedno rozhod...
