Padlá labuť

33. Kapitola

33. Kapitola

4 A. Můj nový domov. Doufám, že můj nový domov. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Srdce se mi rozbušilo, jako bych do toho čtvrtého patra vyběhla a najednou mě zasáhla panika. Měla jsem sto chutí se otočit a zmizet, ale stejně bych to nestihla, protože na druhé straně dveří se ozvaly šouravé kroky.

Otevřel mi polonahý brunet oblečený jen v pyžamových kalhotách. Jeho šedomodré oči mě přeletěly od hlavy k patě stejně, jako to udělaly ty moje oříškové s ním. Vlasy měl po stranách vystříhané úplně nakrátko a zbytek si nechal narůst delší. Tvář mu pokrývalo několikadenní strniště. Páni. Tak tady se skrývají ti sexy kluci, které vídám jen ve filmech? Sklouzla jsem očima níž na vyrýsované břišní svaly a pak mi došlo, že bych si ho asi neměla takhle prohlížet. Přinutila jsem se znovu zvednout zrak k jeho obličeji, ve kterém se zračil stejně zaujatý výraz. Jedna věc mi byla jasná hned. Tohle není ten kluk, se kterým jsem si psala a rozhodně to není ani jeho partner.

"Ahoj," usmála jsem se. "Ehm,...já...jsem tady kvůli tomu volnému pokoji." Pane bože, co to plácám?! Nejraději bych se trapností propadla až někam na druhou stranu zeměkoule.

Brunet přimhouřil oči a sevřel prsty rám dveří, až mu zbělely klouby. "Jsi holka."

Zmateně jsem zamrkala a vší silou se bránila úšklebku. Asi by nebylo úplně vhodné se tomu cizímu klukovi vysmát. "Jo...dík za upozornění."

Vypadal, že by mi rád věnoval nějakou moc "milou" poznámku, ale nedostal se k tomu, protože se mu za zády objevil drobný blonďák s hnědozelenýma očima. "No ne, ty musíš být Faith!" vykřikl a bokem odstrčil svého překvapeného přítele. "Vítám tě doma," objal mě se srdečným úsměvem.

"Promiň,...říkal jsi doma?" ujišťoval se naháč. Vrhnul rychlý nepřátelský pohled mým směrem a pak obrátil pozornost na toho druhého.

"Jo," potvrdil blonďák a celý se třásl vzrušením a radostí. Nechápu proč. "Dovol, abych ti představil naši novou spolubydlící. Tohle je Faith," máchl slavnostně rukama.

"Je to holka," zavrčel polohlasem.

"Zatraceně pěkná holka," zamrkal lišácky. Nastala krátká, trapná chvíle ticha..."No, nebudeme přece stát na chodbě že? Pojď dál. Mimochodem, já jsem Aaron, kdyby sis mě náhodou nepamatovala a tenhle polonahý sexy nezdvořák se jmenuje Tyson."

"Ještě jednou ahoj," pokusila jsem se o vstřícný krok k mému jak se zdá novému spolubydlícímu. Odpověděl mi sotva postřehnutelným kývnutím. Nezdvořák, to opravdu sedí.

Vchodové dveře vedly přímo do obýváku, kterému dominovala velká béžová rohová sedačka a plazmová televize, propojeného s kuchyní. Aaron opravdu nelhal. Byt působil útulně, hlavně díky teplým barvám a poněkud stísněnému prostoru, a vzhledem k tomu, že tu žijí dva kluci i uklizeně.

"Kde máš kufry?" ptal se Aaron rozhlížeje se kolem, jako by si myslel, že je přehlédl.

"Žádné nemám," pokrčila jsem rameny. Oba na mě vrhli pochybovačné pohledy. Zřejmě nechápali, že ne každá holka cestuje s dvěma 30 kilovými kufry. "Víš, odjížděla jsem docela...narychlo."

"Faith Rhodesová! Tys utekla, žejo?" halekal Aaron a tvářil se při tom bůhvíproč, jako kdyby dostal ten nejúžasnější narozeninový dárek pod sluncem.

Utekla? No, vlastně má tak trochu pravdu. "Jo, něco...něco na ten způsob," uhnula jsem před jeho pohledem.

Nejspíš vycítil mou odtažitost a honem změnil téma: "Pojď, provedu tě v našem malém království." Vykročil k dalším dveřím, ale brunet ho zastavil a vrhnul na něj významný pohled.

"Můžeme si promluvit?" Ajeje, jeho tón se mi opravdu vůbec nelíbí a to, že se založenýma rukama vrhá každých pár vteřin vražedné pohledy mým směrem mi na klidu taky moc nepřidává.

"Jasně," pokýval hlavou a odtančil ke kuchyňské lince.

Nechtěla jsem poslouchat, ale v tak malém prostoru je všechno slyšet jako z první ruky. "Co to má sakra znamenat, Aarone?" zasyčel zlostně Tyson. "Zbláznil ses? Přece nemůžeš myslet vážně, že by tu s náma bydlela holka."

"Hele, klid. Proč se kvůli tomu tak rozčiluješ? Chtěls abych sehnal někoho na ten prázdnej pokoj, stalo se. A ona vypadá jako milá a slušná holka." Teď už i on vypadal docela vytočeně. Pocítila jsem k němu náznak sympatií za to, jak se mě zastal a k tomu druhému naopak velkou, ale opravdu velkou nevraživost. Co má za problém? Nemyslím si, že by nesnášel holky. Spíš to vypadá, jako bych mu trnem v oku byla konkrétně já.

"Nechápeš to?"

"Ne, to teda opravdu nechápu. Chováš se jako blbec. A ještě něco ti řeknu," namířil Aaron výhružně prst do Tysonova obličeje. "Je mi fuk, co ti vadí, ale rozhodně ji odsud nevyhodím." S těmi slovy se otočil na podpatku a vrátil se za mnou. "Tak můžeme začít s prohlídkou?" vykouzlil rozkošný dětský úsměv.

"Ehh, víš...ta cesta byla docela náročná. Nemohl bys mi jen ukázat můj pokoj?" Jediné, co teď chci je zalézt do postele a začít si hledat nový podnájem. Nemůžu zůstat někde, kde nejsem vítaná, dokonce ani tolerovaná.

Aaronovo nadšení viditelně pohaslo, ale poslechl a dovedl mě do malého pokojíku s velkou širokou postelí, dřevěným stolkem a už na pohled pohodlným koženým křeslem v rohu, vestavěnou skříní jejíž jedno křídlo tvořilo celoplošné zrcadlo, všechno sladěné do světle hnědé a krémové. Líbil by se mi, tak jako celý byt, ale bohužel... "Kdybys něco potřebovala, tak..."

"Děkuju," skočila jsem mu do řeči s falešným úsměvem na rtech. Pochopil, mou skrytou pobídku a tiše za sebou zavřel dveře.

Tak takhle jsem si první den mého nového života rozhodně nepředstavovala. Co budu dělat? Kde teď seženu nový byt? Už hodiny brouzdám po internetu a nic. Ze zoufalství mě vyrušilo zaklepání. Následně dovnitř nakoukla střapatá tmavovlasá hlava. "Můžu?"