Padlá labuť

19. Kapitola

19. Kapitola

Následující týden byl opravdu hektický. Tréninky, příprava na maturitu a na přijímačky...Nebyla jsem daleko od zhroucení a často jsem propadala hlubokým depresím, že nic nezvládám a nestíhám, že jsem naprosto neschopná a hloupá.
Už ani ty tréninky mě nebavily, protože to začínalo být nesnesitelné. Připadalo mi, že bych to dokázala zatančit i napůl v bezvědomí, ale Sarah se pořád zdálo, že je co zlepšovat. V baletu se vyzná jako málokdo, o tom žádná, ale je to příšerná puntičkářka. Kdyby bylo na mně, nikdy bych jí nedovolila se do toho plést. Jenže Malcolm ji požádal o odbornou pomoc. Vsadila bych se, že to udělal schválně, aby mi nějak vrátil to odpoledne. Chtěla jsem se mu omluvit při první příležitosti, ale on nechtěl nic slyšet. Považoval to za uzavřenou věc...nebo se tak alespoň tvářil. Věděla jsem, že to, co se tváří jako jeho obličej je jen maska, pod kterou skrývá skutečnou tvář. Znala jsem ho dost dlouho na to, abych dokázala odlišit pravou tvář od té falešné, ale nebyla jsem si jistá, jestli ji chci odkrýt. Děsila jsem se toho, co se za ní skrývá.

Každý den jsem usínala u večeře nebo pohroužená v učebnicích. Bryan občas zůstával se mnou i přes noc, aby na mě dohlížel a staral se o můj mimoškolní program, jak si to sám pojmenoval. Ale ve skutečnosti šlo jen o jedno - chyběl mu sex.

"Tak už se na to vykašli," přemlouval mě tím svým hlubokým sexy hlasem, jak to uměl snad jen on. Povaloval se na mojí posteli, zatímco já jsem seděla na okenním parapetu v dostatečné vzdálenosti od jeho sféry vlivu obložená knihami a papíry s poznámkami. Podívala jsem se na něj přes okraj tlusté učebnice a to byla chyba. Sakra! Teď už se vůbec nedokážu soustředit, protože se mi nepodaří z hlavy vyhnat obraz jeho dokonalého těla.

Nicméně to můžu alespoň zkusit. "Nerozptyluj," zašklebila jsem se na něj a můj obličej znovu zmizel za učebnicí. Drobná písmenka mi tančila před očima a splývala v rozmazané šmouhy. Není divu, v půl jedenácté večer.

"Hmm, tak to nepůjde, zlatíčko. Nenechám tě na pokoji, dokud mi nedáš pořádnou mlaskavou pusu." To už stál vedle okna a propaloval mě očima žhnoucíma jako dva blyštivé drahokamy. Jejich jasná zelená barva mě jako vždycky pohltila a uvěznila. Topila jsem se v té zelené nádheře a všechno kolem jako by zmizelo. Když se nedočkal žádné odezvy, sklonil se nade mnou a pokračoval: "Já čekám." Jeho dech vonící po mentoskách mi ovanul tvář a znovu částečně vyřadil můj mozek z provozu.
Protočila jsem oči a vtiskla mu cudný polibek na tvář. Víc nemůžu riskovat, zahrávala bych si s ohněm. Zahihňala jsem se a šlehla po něm očima. Pak můj pohled opět zabloudil k textu v mých rukou.
"No počkej, počkej...Tomu ty říkáš pořádná pusa?" Nevěřícně kroutil hlavou, až mu vlasy padaly do očí. Sklonil hlavu ještě níž a přitiskl svoje rty na moje, jako by mi chtěl předvést, jak to má správně vypadat. Stačil jeden jediný dotek jeho měkkých rtů a byla jsem ztracená. Ztracená a ochromená jeho kouzlem. Proč musí tak dokonale líbat? Jak mu mám asi odolat?

K čertu s učením! Obtočila jsem mu ruce kolem krku, stále svírajíc tu knihu. Jeho hebké sametové rty se pod mými vytvarovaly do pobaveného úsměvu. Přesně tohle měl v plánu...zmetek jeden!
Zvedl si mě do náruče a prohloubil náš polibek. Tam, kde se naše kůže dotýkala jsem cítila jemné brnění a pálení. Chyběl mi, chyběly mi jeho doteky, chyběla mi jeho vůně, Chybělo mi všechno s ním související.

Došel až k posteli, a když jsme leželi vedle sebe, vyprostil mi knihu z rukou a hodil ji za sebe, až s bouchnutím dopadla na podlahu. "Stála mě 40 dolarů," vyčetla jsem mu, když začal věnovat pozornost mé čelisti a dal mi tak příležitost promluvit.

"Seru na blbou knihu," zavrčel mi do kůže. Sebejistě rozepínal jeden knoflíček košile po druhém. Ano, opět to byla jeho košile. Zvykla jsem si ji nosit na spaní, protože voněla jako on a mně se pak mnohem líp usínalo.

"Bryane, prosím...potřebuju si ještě projít anglickou literaturu 20. století," podařilo se mi vydechnout. Ale moc šancí jsem tomu nedávala. Je fakt, že už mezi námi hodně dlouho nic neproběhlo. Pro někoho až nesnesitelně dlouho.

"Copak ty mě nechceš?" vtisknul mi drobný polibek do krční jamky. Pak se mi skrz ty neskutečně dlouhé a husté řasy zadíval do očí. Co mu na to asi tak můžu říct? Jasně že ho chci...G. B. Shaw byl sice zajímavý člověk, ale jsou i zajímavější. Jeden takový zrovna teď leží v mé posteli a snaží se mě svést.
Místo odpovědi jsem si jen povzdechla. Nemůžu si dál hrát na ledovou královnu. A možná, že už ani nechci. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a zatahala za ně. Vím, jak moc se mu to líbí.

Hlasitě vydechl zadržovaný vzduch z plic a zatlačil mě do polštářů. Jednou rukou se pomalu sunul vzhůru po mém stehně, až se jeho prsty dotkly jemné krajky mého spodního prádla. Ze rtů mi unikl hlasitý sten, ačkoliv jsem se kousala do rtu, div mi nezačala téct krev. Bryan se jen pousmál a přiblížil rty k mému uchu. "Nekřič nebo sem vlítne tvůj táta a trefí ho." Pff, ten tak. Nezajímal by se, ani kdyby mojí postelí prošly stovky kluků, tak proč by se měl rozčilovat kvůli jednomu?

"Nevlítne," odporovala jsem mu taky s úsměvem. "Je na služební cestě v Texasu."
V Bryanových očích vzplály jiskřičky a jeho úsměv se ještě rozšířil. Neodolatelná kombinace.
"Tak v tom případě křič, protože je to neskutečně sexy..."