Padlá labuť

3. Kapitola

3. Kapitola 

Přišel červen a to u nás v Kalifornii především pro mladé lidi a studenty znamenalo, že se začínají plánovat úžasné party na plážích.  

Nikdy jsem na žádné takové nebyla a to hned z několika důvodů. Ne že by mě nikdo nepozval, v tom problém nebyl. Kluci se prakticky předháněli, který z nich mě pozve dřív, ale upřímnì řečeno, každá holka půjde na party jedině v doprovodu kamarádky, kterou jsem já bohužel neměla. 

Další důvod byl, že Sarah, moje trenérka, mi vyhrožovala, že jestli se na nějaké party opiju a zlomím si nohu, tak si mě najde a osobně mi zlomí i tu druhou, abych si to pro příště pamatovala. Jako hlavní baletka jsem si totiž nemohla dovolit ani zakopnout na schodech, aby se mi náhodou něco nestalo. Občas mi připadalo, že Sarah by mě nejradši celou omotala molitanem a na hlavu mi dala horolezeckou helmu pro případ, že by z nebe padaly meteority. 

Jednou ve středu jsme s Nicole seděly na trávníku před budovou B a čekaly, až nám začne hodina, když se u nás objevil Charlie: „Nazdárek. Mám pro vás neodolatelnou nabídku, mé milé dámy. V sobotu pořádáme s pár lidma ze školy malou sešlost dole na pláži, co vy na to?" spustil.  

Chystala jsem se s díky odmítnout jako už tolikrát předtím, ale Nicole byla rychlejší: „No jasně, určitě přijdeme, žejo Faith? Říkalas přece, že o víkendu zrovna nemáš žádný vystoupení."

No paráda. Právě jsem přišla o svou nejlepší výmluvu, která zatím vždycky zafungovala.  

„Vážně?" podivil se Charlie a vypadal, že ho ta zpráva opravdu potěšila. „No tak tím spíš toho musíme využít. Taková chvíle už se nebude jen tak opakovat," poznamenal s úsměvem. 

Sakra! V tu chvíli bych Nicole nejradši uškrtila. Snažila jsem se honem vymyslet nějaký jiný důvod, proč nemůžu přijít, ale napadaly mě jen samé ubohosti, takže mi nakonec nezbývalo než souhlasit. Budu si muset něco vymyslet dodatečně. 

„Výborně, takže v sobotu v osm. A buďte tam včas," dodal Charlie a zazubil se. Pak na nás mávnul a odběhl na hodinu. 

Nicole začala hned vykládat, jak už se nemůže dočkat soboty, že vždycky chtěla zažít pořádnou party na pláži, tak jako to viděla zatím jen ve filmech. Okamžitě začala zvažovat, co si vezme na sebe. V duchu si představovala celý svůj šatník a postupně zavrhovala jednotlivé modely. Pak si všimla, že ji neposlouchám a zarazila se. Po chvilce mlčení se zeptala: „Faith, půjdeš tam žejo? Protože bez tebe tam jít nemůžu. To by bylo divný. Seš moje nejlepší kamarádka, kromě tebe tady skoro nikoho neznám." 

„Sarah se to nebude líbit. Co když se mi tam něco stane? Třeba si zlomím ruku, nebo nohu?" Uvědomovala jsem si, že je to chabá výmluva, ale za pokus to stálo. 

Nicole se rozesmála: „Ale Faith, je to party na pláži. Na pláži je písek, a když spadneš do písku, tak se ti nic nestane, takže nevymejšlej blbosti a slib mi, že tam půjdeš." 

Za to, že se v písku nemůže nic stát, bych ruku do ohně nedala, ale nechtěla jsem se hádat, takže, jsem Nicolinu poznámku přešla.

„Možná mě táta nepustí," zkusila jsem to znovu. 

„Bez urážky, ale mám takovej pocit, že tvýmu tátovi je fuk kde jsi a co tam děláš." 

Vím, že už bych měla být zvyklá, ale stejně mě mrzelo, že má pravdu. I kdybych odjela na týden bůhvíkam, on by si nejspíš ani nevšiml, že nejsem doma. Tohle byl jen jeden večer. 

Nicole si moje mlčení vyložila tak, že už mi došly argumenty a nadšeně vypískla: „Vítěz, jde se pařit." 

„Sklapni, Nik," odbyla jsem ji a vyškrábala se na nohy, protože zrovna zazvonilo na začátek hodiny.