Padlá labuť

67. Kapitola

67. Kapitola

,,Tomu nebudeš věřit! Včera na plese se nějaký dva..."

Aaron se vřítil do mé ložnice jako velká voda, samozřejmě naprosto nedbající na moje soukromí a dosud klidný spánek. Jakmile jeho pohled padl na postel, ztratil řeč a možná i dech.

Spali jsme s Tysonem jako dřeva zapletení do sebe. Takže chápu, že to mohlo vypadat poněkud...zavádějícně.

Tyson se vymotal z peřiny a rozespale si promnul obličej. Jednu ruku měl pořád omotanou kolem mého pasu a nevypadal, že by ji v dohledné době chtěl přemístit.

,,Aarone, není to, jak..."

,,Jak to vypadá?" doplnil za mě udržujíc si překvapený obličej.

,,Ne ne, Arone, je to přesně tak, jak to vypadá," opravil ho Tyson. Dřív než jsem stihla jakkoli zareagovat, svalil se znovu na postel a mě přimáčkl pod sebou. ,,Necháme ho v tom, co ty na to?" zabručel s obličejem přitisknutým k mému krku.

Snažila jsem se všemožně vykroutit zaprvé proto, že jsem se cítila neskutečně trapně a zadruhé jsem nemohla pod jeho vahou dýchat.

Nakonec se mi ho konečně podařilo odstrčit, jeho ruka však stále zůstávala přilepená k mému boku. ,,Ne, Arone, není," hodila jsem na Tysona ošklivý pohled. ,,Jen jsme...usnuli."

Aaron chvíli zpracovával informace a zjevně se rozmýšlel, který z jeho přátel je věrohodnější. ,,Jen usnuli?" zopakoval stále nepřesvědčený.

,,Jo, ale až potom, co mě tady Faith donutila zůstat," vrátil mi to Tyson se škodolibým úšklebkem.

Chtěla jsem ho praštit, ale pak jsem si vzpomněla, že má vlastně pravdu. Prohoba on má fakt pravdu! Nejradši bych se propadla až do horoucích pekel. Tohle je naprosto proti všemu, co jsem kdy Aaronovi, sobě i všem ostatním tvrdila o našem vztahu.

,,Blbečku," zavrčela jsem tiše, tak aby to slyšel jen on. Pokusila jsem se setřást jeho ruku vypalující mi díru do kůže a vypadnout z postele, pokud možno bez dalších ponižujících přiznání.

Věděla jsem, že dřív nebo později mě čeká dlouhý, podrobný a vyčerpávající výslech v Aaronově režii. Děsila jsem se toho, až spolu zůstaneme sami. Modlila jsem se, aby Tyson nikam nechodil, ačkoliv jsem se po dnešní scéně v jeho společnosti cítila dost nesvá.

Moje modlitby bohužel vyslyšeny nebyly a Tyson zamířil na přednášku. Proč si zrovna teď musí hrát na vzorného studenta?

Schovávala jsem se u sebe v pokoji předstírající zaměstnanost, když se ozvalo hlasité bouchnutí do dveří. Znělo to spíš jako kopanec. A pak: ,,Au, do prdele!" bědoval Aaron z druhé strany.

,,Aarone? Děje se něco?" zavolala jsem na něj opatrně.

,,Otevři ty dveře prosím," kopnul do nich znovu. Leknutím jsem nadskočila. Aaron nikdy nekope do dveří, když není opravdu rozčilený.

Opatrně jsem vykoukla škvírou mezi dveřmi. Aaron tam stál s napůl naštvaným a napůl bolestně staženým obličejem. V rukou držel dva hrnky s čajem a jeho tričko na sobě mělo velkou tmavou skvrnu.

Rozesmála jsem se na celé kolo. Ale hned mě to zas přešlo, když jsem postřehla Aaronův nasupený výraz. Kdyby neměl plné ruce, měla bych hodně starostí s uhýbáním před jeho rukou spravedlnosti.

,,Uvařil jsem ti čaj. Trochu vděku by neuškodilo," zavrčel a vrazil mi do ruky hrnek s kouřící tekutinou.

,,Máš pravdu, omlouvám se," snažila jsem se udržet si vážnou tvář. Na víc nečekal, usmál se a bez pozvání proklouznul do mého pokoje. Dnes už podruhé.

,,Asi víš proč jsem tady, viď?" uvelebil se v křesle u okna, jeho pátravé oči upřené do mých.

Povzdechla jsem si a šla se posadil na okno vedle něj. ,,Aarone, já vím, co chceš říct."

,,Víš?"

,,Jo. S Tysonem jsme jen přátelé. Jako ty a já. A to co se stalo na tom plese..."

,,Co se stalo na plese?" znovu mě nenechal domluvit. Vymrštil se tak rychle, až jsme se skoro strazili hlavami. Divila jsem se, že na sebe nevylil i zbytek čaje. Nevo na mě.

,,No," zaváhala jsem. Sakra, zapomněla jsem, že on to vlastně neví. ,,Objevil se tam Jacob a...a...no nedopadlo to moc dobře. Byl opilý, choval se jako idiot a...no, došlo k menší výměně názorů," naznačila jsem prsty ve vzduchu uvozovky.

Aaron vykulil oči. ,,Počkej to jako...ta rvačka, to...byli Tyson s Jakem? Hustý," zajiskřilo mu v očích, po mém tichém souhlasu.

,,V podstatě o nic nešlo, ale víš, že Tysonovi stačí málo, aby se přestal ovládat," pokračovala jsem ve vyprávění. Při vzpomínce na Jakea mě bolestivě píchlo u srdce. Bylo mi jasné, že teď už náš vztah, ať už to bylo cokoliv, prostě nemůže pokračovat.

Aaron dlouho nic neříkal, byl naprosto ponořený ve svých vlastních myšlenkách. Pak vzhlédl a usmál se. Usmál se, jako by právě dostal podepsanou fotku od Oprah Winfreyové.

,,Faith, ty jsi vážně mimořádně nevšímavá," objasnil důvod svého úsměvu. ,,Víš, Tyson se nikdy nepere kvůli holkám."

Přeběhl mi mráz po zádech. Hluboko uvnitř mě klíčil pocit vyjímečnosti. Tyson se nikdy nepere kvůli holkám. Ale kvůli mně se pral. Věděla jsem, že bych z toho neměla mít radost, jenže moje podvědomí si vždycky dělá, co chce.

,,Nějakou dobu už ho pozoruju," vyrušil mě Aaron z tichých úvah a vrátil mě zpět do reality. ,,On...on je jiný."

,,Aarone,..."

,,Vážně, Faith, díváš se ty někdy kolem sebe? Nevšimla sis, že poslední dobou nikam nechodí? Nemyslím nikam jako nikam, ale...nikam," daroval mi spiklenecké mrknutí. Mrknutí, které je mezinárodním kódem pro sex.

Přitáhla jsem si kolena k hrudi a položila si na ně bradu. Když se nad tím zamyslím, je to pravda, Tyson už dlouho nikam nešel a pokud vím, tak si ani nikoho nepřivedl domů, ale... Že bych důvodem k tomu byla já?

,,Aarone, to je směšné," bránila jsem se nervózním smíchem, který nezněl opravdově ani mně samotné.

Aaron dopil poslední doušek svého čaje. ,,Přemýšlej o tom," věnoval mi vědoucný pohled a bez dalšího slova se vytratil nechávajíc mě napospas mým zmateným myšlenkám.

Znovu a znovu jsem si procházela posledních několik dní. Nevěděla jsem, co stálo za jeho domasedstvím, ale odmítala jsem připustit, že bych v tom mohla mít prsty.

Pak jsem si vzpomněla na včerejší noc. Na poslední šeptaná slova, než jsme oba usnuli. Opravdu jsem přemýšlela, jaké by to bylo?

Odpověď už jsem dávno znala. Znala jsem ji dřív, než jsem vůbec poznala, jaký Tyson doopravdy je.

Ano. Vždycky to bylo ano.