Padlá labuť

8. Kapitola

8. Kapitola

„Počkej, takže vy jste spolu byli bůhví jak dlouho sami někde na pláži a ty mi chceš tvrdit, že nic nebylo?" zeptala se nechápavě Nicole, když jsme se v pondělí vlekly na hodinu matematiky.

„Jak nic? Poslouchalas mě, co ti tady celou dobu vyprávím?" ohradila jsem se trochu dotčeně.

„Líbačka se nepočítá, to dělaj už děti v mateřský školce," usadila mě.

Takhle se děti v mateřský školce rozhodně nelíbají, pomyslela jsem si a při vzpomínce na tu noc jsem se začala mírně červenat.

„To ze mě by sis měla vzít příklad," pokračovala, „já jsem rozhodně svou šanci nepromarnila."

„Cože?" zajíkla jsem se. Nechtělo se mi věřit tomu, co svou poznámkou naznačovala. „Ty ses vyspala s Collinem?"

„Jo," odsouhlasila stejným tónem, jako by mi oznamovala, že měla ke snídani jogurt.

„Ale, Nik, vždyť ho vůbec neznáš. Nebo teda spíš neznalas ho. A to spolu jako teď chodíte nebo co?" vyptávala jsem se a pořád jsem se snažila vstřebat fakt, že moje kamarádka se vyspala s úplně cizím klukem. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.

Moje otázka ji bůhví proč pobavila. „Ne, nechodíme spolu. Prostě to bylo fajn. Jde se dál. Možná z nás budou kamarádi s výhodama nebo tak," pokračovala s úsměvem.

„Faith, nedívej se na mě takhle", ohradila se popuzeně, když si všimla mého výrazu. „Tohle je běžná věc. Já nevěřím na žádný Žili šťastně až do smrti. Prostě si chci jen užívat nezávaznej sex a myslím, že Collin hledá přesně totéž co já. Tak proč bychom k tomu nemohli využít jeden druhýho?"

Na tohle jsem neměla odpověď. Neodsuzuju lidi, kteří jsou kamarádi a občas se spolu vyspí. Chápu to, i když sama bych takový vztah nechtěla, ale co nechápu je, jak se může inteligentní holka, jako je Nicole vyspat s klukem, o kterém nic neví.

„Já prostě jen nemůžu uvěřit, žes to udělala s úplně cizím klukem," vysvětlila jsem jí.

„Nojo," přiznala nakonec, „nejspíš by bylo lepší, ho nejdřív trochu poznat, ale tam na pláži mi to nepřipadalo až tak důležitý," zaculila se.

Protočila jsem oči. Ježíš, Nik, tvoje myšlení mě někdy opravdu překvapuje, řekla jsem si v duchu.

„No a ... stálo to za to?" zeptala jsem se po chvíli a podívala se jí zpříma do očí.

Na Nicolině tváři se objevil blažený úsměv a zajiskřilo jí v očích, takže se ani nemusela obtěžovat s odpovědí, ale stejně mě objala kolem ramen a nadšeně vydechla: „Bože, byl naprosto dokonalej a když mi ..."

„Ne, ne, ne!" přerušila jsem ji. „Podrobnosti si nech pro sebe. Nemusím vědět úplně všechno, jinak už se Collinovi nikdy nebudu moct podívat do očí."

Nicole se jen rozesmála a zakoulela očima, ale dál už nepokračovala. Místo toho mi začala vyprávět, co se dělo na pláži potom, co jsme s Bryanem odešli.

Ploužily jsme se ke školní budově, když v tom nám do cesty vstoupily dvě velké postavy - Bryan a Collin. Teď na denním světle jsem si mohla Collina konečně pořádně prohlédnout a musím uznat, že Nicole nemá špatný vkus. Jen jsem ho ale rychle sjela očima, protože můj pohled brzy zakotvil na druhé, pro mě mnohem zajímavější postavě. „Ahoj,"ozval ten známý hluboký hlas. Bryan se na mě usmíval a z jeho krásných zelených očí sršely jiskřičky. Světlé vlasy kontrastující s jeho opálenou kůží mu padaly do očí. Nejradši bych k němu natáhla ruku a odhrnula mu je z čela, ale ovládla jsem se.