Padlá labuť

43. Kapitola

"Aarone, prosím. Prosím, pojď s námi." Byla jsem už napůl zoufalá. Aaron si postavil hlavu, že na party do Zeeters prostě nepůjde. Tyson samozřejmě ano, takže Quinn pravděpodobně dostane co chce, ale co tam pak budu dělat já? Jejich křena rozhodně ne, to bych radši šla domů, ale když už se tam jednou vypravím...

"Ale mně se tam nechce," opakoval pořád tutéž větu.

"Jeden důvod. Jeden jediný rozumný důvod proč ne, a dám ti pokoj," zkoušela jsem to znovu. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já budu někoho přesvědčovat, aby šel na večírek. Neuvěřitelné.

"Musím...být doma s Kebi. Víš jak špatně snáší samotu. Cítil bych se provinile nechat ji tu celý den a celou noc opuštěnou." Na podporu svých slov vzal ten nesamostatný chlupatý polštář do náruče a láskyplně mu rozčesával kožíšek.

"To je ta nejtrapnější výmluva," našpulila jsem nesouhlasně rty. "Ani si nevšimne, že tu nikdo není, protože bude spát. Jako vždycky."

"Kočky jsou noční tvorové, takže by to poznala," nedal se Aaron a moje poznámka o výmluvě ho kupodivu ani neurazila.

Hlasitě jsem si povzdechla a hodila si ruku přes obličej. Pak jsem ji zase odtáhla a podívala jsem se na něj smutnýma očima. Snažila jsem se napodobit obličej Kocoura v botách ze Shreka, ale asi se mi to moc nepovedlo. "Ale já tam nemám s kým jít," kňourala jsem zoufale, doufajíc, že se v něm něco pohne.

"Tyson je vzduch?" nadzvedl jedno obočí a dál česal svou nejmilejší přítelkyni. Jako by mi chtěl dokázat, že ta malá vyděračka se bez jeho péče opravdu neobejde.

Frustrovaně jsem si povzdechla. "Děláš, jako bys ho neznal. Pět minut bude se mnou, ale vlastně ani ne, protože jakmile vstoupíme do dveří začne sondovat okolí a hledat ty nejhezčí prsa a zadky," rozčilovala jsem se, protože už mi opravdu docházela trpělivost. O seznámení s Quinn jsem raději mlčela, protože Aaron je větší drbna než 10 starých babek dohromady, takže by mu to okamžitě prozradil. A to setkání musí být přece náhoda.

"A Jake?" mrknul spiklenecky.

Snažila jsem se ze všech sil udržet neutrální výraz. "Co je s ním?"

"Proč nejdeš s ním." vysvětloval trpělivě.

"Myslím, že už něco má," zabručela jsem vyhýbavě a začala jsem si natáčet na prst pramen vlasů. Něco jako tik, když se ocitnu v trapné, hloupé, nepříjemné nebo jakékoliv jiné situaci.

"Opravdu?" zatvářil se podezíravě. "A volalas mu?"

Rezignovaně jsem si povzdechla. "Ne," přiznala jsem nakonec šeptem.

Aaron nesouhlasně zakroutil hlavou. "Proč ne, Faith?"

"Nemůžeme se bavit o něčem jiném?" zaprosila jsem zoufale, sledujíc Kebi seskakující na zem a hrdě kráčející někam do ticha.

"Jeden důvod. Jeden jediný rozumný důvod proč ne, a dám ti pokoj," drcnul mě do ramene. Cítila jsem, že se usmívá a taky jsem se proti své vůli usmála.

"Prostě...já ani nevím, Aarone," povzdechla jsem si znovu. Vlastně to byla pravda. Opravdu nevím, proč jsem se neozvala a radši mu nalhala, že mám teď moc práce. Možná jsem prostě hloupá, protože ten večer byl hezký. Užila jsem si každou minutu a všechno mi připadalo správné přesně tak, jak to bylo.

"Teď naprosto upřímně, Faith. Máš ho ráda?" přešel rovnou k věci a zeptal se na to, co ho podle mě zajímalo nejvíc, ale dosud nenašel tu správnou příležitost.