Dotek /STEIN27

Part 12

Ráno jsem se probudila a byla pořád zoufalá z toho svého včerejšího kupu.Napadlo mě si zajít do lékárny pro jehly ale jsem moc posraná na to abych si to sama píchla.Proto jsem si začala hledat vše o tom krystalu na internetu,co jsem měla před sebou.                                              Našla jsem si jednu stránku kde o tom psali snad všechno.Od historie až po výrobu a já si tam přečetla jakými všemi způsoby se to dá užít.Nejvíc mě tam zaujalo-pro mě nejsnadší cesta-šňupáním.                                                                                                                                            Než jsem si to ale stačila dočíst,po bytu se rozeznělo klepání na dveře.                 
Já leknutím uskočila a přitom jsem si i shodila pytlíček,ve kterém jsem měla připravený krystal.

"Doprdele."Zamumlala jsem si sama pro sebe a začala ho rychle hledat zatímco klepání nepřestávalo.Strašně mě to znervózňovalo a když jsem ten pytlík nemohla najít,vzdala jsem to.Notebook jsem rychle zaklapla a šla ke dveřím.

"Ahoj."Usmál se na mě ve dveří a já tam překvapeně stála.Byl tam Petr.

"Co tu děláš?"Zeptala jsem se ho udiveně bez pozdravu a prohlédla jsem si ho.

"Přišel jsem tě zkontrolovat jestli ti je dobře."Řekl a bez dovolení mi vkročil do bytu.

"Neměl by si tu být."Založila jsem si ruce a pozorovala ho jak mi stojí uprostřed bytu a rozhlížel se.Nikdy v něm totiž nebyl.Znervózněla jsem ještě víc když se blížil k mému notebooku.

"Proč?"Zeptal se a sedl si na gauč.Choval se jako kdyby byl doma a já byla jako duch od své nervozity.

"Protože bych mohla čekat nějakou návštěvu."Řekla jsem a on se uchechtnul.Ruce si roztáhnul podél gauče a rozhlédl se.

"Je mi dobře vidíš?Můžeš jít."Řekla jsem a doufala,že to zabere.Ve skutečnosti by mi to moc nevadilo kdybych tam někde neměla piko a na notebooku vyhledávání "Způsoby užití pervitinu".Bylo to horší než kdyby mě viděl jak koukám na porno.

"Fajn."Řekl po chvíli a já si oddechla.Šla jsem pomalu ke dveřím a čekala na něho.

"Je to to co si myslím?"Zeptal se a já se k němu otočila.Seděl ještě pořád na gauči ale byl ohnutý dolů,asi si vázal kaničku u bot.Nechápavě jsem k němu přešla a uviděla jak drží pytlíček.Myslela jsem že se mi zastavil tep když se na mě s tím podíval.                                                                                   
Vstal s tím pytlíčkem a podíval se na mě.Já v šoku od něj nemohla odtrhnout oči.Dívala jsem se na něj dokud neprolomil ticho.

"Řekni,že to není to co si myslím,že to je."Řekl klidně a já mlčela na souhlas.Musela jsem zrak sklopit dolů.

"To si děláš-"Rozešel se po bytě a já tam byla jako přikovaná.Pořád chodil sem a tam jako kdyby se snažil na něco přijít a já přitom hanbou a strachem stála na místě.

"Kde si to vzala?!"Zeptal se mě už trochu hlasitěji a já se lekla.

"Koupila jsem to."Vydala jsem ze sebe.Cítila jsem se jako ve čtrnácti když u mě máma našla zapalovač,který jsem zapomněla dát kamarádce,se kterou jsem kouřila po škole.Tohle ale bylo horší.

"Kde?!"Zastavil se u mě a já polkla.

"U parku mi to někdo prodal."Když jsem to dořekla zaklel a ten pytlíček zahodil.

"Prosím řekni,mi že si nic neměla."Přešel ke mně a chytnul mě za tváře.Díval se mi do očí a já jemu.V jeho očích jsem tentokrát viděla strach jako jsem měla já z něj.

"Ne neměla."Řekla jsem potichu a viděla jak si v duchu ulevil.Nechápala jsem jeho chování.Strašně mě to mátlo.

"Slib mi,že už si to nekoupíš."Podíval se na mě a čekal na mojí odpověd.Nedokázala jsem říct ne protože bych mu tím lhala.Chci se znovu tak cítit a něco mi bránilo mu zalhat.

"Prosím."Vyžadoval po mně odpověd.Takovou beznaděj v očích jsem ještě u nikoho neviděla.

"Promiň já-Nechci ti lhát a-"Snažila jsem se ze sebe něco vykoktat než se ode mě odtáhnul.Šel si sednout a frustrovaně si zajel rukama do vlasů.Já ho jen se strachem pozorovala a čekala co se bude dít.

"Za tohle můžu já."Prohlásil.

"Ne tak to není."Sedla jsem si k němu a chtěla ho přesvědčit o opaku.On se jen uchechtnul a podíval se na mě.

"Kdyby ti to nepíchl tak bys takhle nemluvila."Řekl a zrak ode mě odvrátil.Mlčela jsem protože něco na tom bylo pravdy.

"Neměl jsem ti vůbec otevírat..byla by si teď s nikým jiným a šťastnější."

"Jenže já nikdy s nikým nebyla tak šťastná jako s tebou."Řekla jsem potichu.Když se na mě otočil,svůj zrak z jeho očí jsem věnovala jeho rtům.

"Tohle ale není doopravdický štěstí."Šeptl a já ho neposlouchala.Cítila jsem se s ním výjimečně bez ohledu na to co dělá.Nebrala jsem to jako problém ale jako něco dobrého.Možná snad i výjimečného.Viděla jsem jak se jeho oči střídavě dívají na ty moje a moje rty, proto jsem se k němu naklonila.

"Ty jsi doopravdický."Šeptla jsem mu před jeho rty a dlouze ho políbila.On nic nenamítal ale taky nic neříkal.Odtáhla jsem se od něj a čekala jestli něco řekne.

"Prosím řekni něco."Nevydržela jsem to ticho a trochu ho strčila kolenem do jeho.On si jen povzdechl a dal si hlavu do dlaní.

"Asi tě nedokážu nechat jen tak jít."Řekl s pohledem upřeným na místo kde zahodil ten krystal..