Dotek /STEIN27

Part 54

*čtvrtek

Seděla jsem v čekárně.Nervózně jsem si dávala jednu nohu přes druhou a po nějaké době jí vždy vystřídala.Bylo mi nepříjemné v ten moment asi všechno a nenašla jsem žádnou příjemnou polohu abych zůstala v klidu sedět.Nestihla jsem si ani zahulit takže to tomu taky nepřidávalo.

"Laura Merklová."V čekárně se rozeznělo moje jméno když sestřička vylezla z ordinace.Hned jsem se postavila a šla za ní.
Vlezla jsem dovnitř a tam zodpověděla ty klasické otázky.
Na konci jsem ze sebe jen vykoktala že mi před týdnem vyšel pozitivní těhotenský test.Doktorka se na mě jen přes brýle dívala dokud mě nevyzvala abych si lehla na to jejich křeslo.

"Podíváme se ultrazvukem když tak odebereme krev."Prohlásila.Tady jsem se trochu zasekla.Co když mi v krvy něco najdou?

Začala mi jezdit po břichu ultrazvukem a já u toho kolikrát zapomněla dýchat.Nic ale neříkala a já taky nic neviděla.
Pořád mi s tím jezdila po břiše dokud se nezastavila nad jedním místem.Na té obrazovce to přiblížila tak,že jsem to nebyla schopná přehlédnout.
Zastavil se mi svět.

"Gratuluju."Mezi myšlenkami se rozezněl doktorky hlas.Doprdele.

"Budete chtít už ultrazvuk?"Pořád na mě mluvila, ale já byla jen schopná kývnout hlavou aby mi už dala pokoj.
Takže je to pravda.Jsem těhotná.

**

Ještě pořad ochromená z návštěvy gynekologa jsem seděla v autobuse s ultrazvukem v ruce a mlčky přemýšlela.
Nevím jestli se mi to jen nezdá protože tohle nemůže být ani blbý vtip.
Najednou jsem zodpovědná za život někoho dalšího.Za moje dítě.Naše dítě.
Nemůžu už jen bezmyšlenkovitě žít jak chci.Dělat co chci.
Vím jak by byla teď moje mamka štěstím bez sebe kdyby se to dozvěděla.Já ale nemám tušení co teď bude.Jak mu to řeknu?Jak mám začít nebo co udělat ?
Bojím se, že by to malé mělo stejný osud jako já.Nechci aby bylo bez otce,ale nedokážu ho ušetřit tohodle světa a jít na potrat.
Věřím mu,miluju ho,ale nevim,jak se bude chovat.Jak zareaguje.

Vystoupila jsem u parku,kousek od našeho bytu.Věděla jsem,že doma nebude takže jsem byla ještě klidná.Vlastně mu to nemusím říkat hned.Nebo aspoň ne dnes.

Doma jsem se chtěla osprchovat.
Vysvlékla jsem se ze svého oblečení a pustila vodu.Nedalo mi to.Musela jsem se prohlédnout v zrcadle.
Najednou bylo moje břicho o dost kulatější,ale ne až tak aby někdo poznal,že jsem těhotná.Chytla jsem se za břicho a přitom pozorovala odraz v zrcadle.Pohladila jsem se rukou po břiše a na moment jsem se představila s větším břichem.Až budu matka nebo až bude u mě Petr.Usmála jsem se nad tím,ale hned jak jsem se vrátila do reality mi úsměv spadnul.Vlezla jsem do sprchového koutu a tam se osprchovala.

Snědla jsem na co jsem přišla.Vzpomněla jsem si,že jsem vlastně nebyla na tom nákupu.
Fotku z ultrazvuku jsem pečlivě schovala do skříně mezi moje oblečení.
Blížila se osmá hodina večer a já jen počítala minuty dokud jsem neslyšela klíče v zámku.Byla jsem překvapená,že přišel na čas.Vlastně i o chvíli dřív.

"No to čumím."Prohlásila jsem když jsem ho uviděla.Zasmál se a zavřel za sebou.V hlavě jsem si uvědomovala,že je táta.

"Proč tě pořád udivuje jak jsem zodpovědný?"Zeptal se když se ke mně naklonil a já se usmála jakým tónem mi to řekl.

"Ahoj."Šeptli jsme si před rty a spojili je v jedno.

"Něco pro tebe mám."Vytáhl z kapsy pytlíček a já polkla.Tak to bude těžší než jsem si myslela.Usmála jsem se na něj když na mně ukázal pytlíček s trávou.

"Škoda,že nám došli filtry."Zkusila jsem se bránit.

"Ty jsem taky koupil."Zamumlal a já se nuceně usmála.Jindy bych bez delšího čekání už balila.

"Ty si ten nejvíc dokonalej člověk na celým světě,víš to?"Chytla jsem ho za tváře a znova ho políbila.To,co jsem řekla byla pravda,ale nevěděla jsem mu říct:dneska ne.
Jenom se na mě usmál a podal mi věci na ubalení.
Nebyla jsem připravená mu říct pravdu.Nakonec..moje máma taky kouřila když mě čekala.Sice cigarety,ale brko není o nic víc škodlivější.
Za chvíli mu to ale stejně budu muset říct.Nebo ho nechám až si všimne mého břicha.
V ten moment mi to nešlo ani ubalit.Vyhodila jsem dva papírky dokud se mi to na po třetí konečně podařilo.Konec brka jsem zatočila a vložila do úst.
Už jsem se dokonce těšila až si ho zapálím za ty všechny nervy.
Sedl si ke mně zatímco já si popotáhla.Hned jsem mu ho podala a vydechla kouř.Podíval se na mě s tím brkem a já se nervózně zakousla do rtu.Nic jsme neříkali.Jen jsme se na sebe mlčky dívali dokud jsme to nevykouřili.
Pomalu jsem začala vidět jak se můj obraz jakoby zamlžil.Negativní myšlení se rozplynulo a byli jsme jenom my dva.

"Miluju tě."Zamumlala jsem mu.On se na mě otočil a já měla možnost vidět jeho už červené oči.Nechala jsem se moc unést emocemi a chtěla se ujistit jestli to má stejně.

"Já tebe víc."Zasmál se a políbil mě.

"Já tebe ještě víc."Rozesmála jsem se a hlavu si opřela o jeho rameno.Moje láska k němu se ani slovy nedá vyjádřit.

"Já tebe nejvíc."

Tak co na to říkáte ?