Dotek /STEIN27

Part 53

Vzbudila jsem se docela brzo ráno.
Odtáhla jsem se z jeho objetí a přetáhla přes sebe jeho triko, co leželo na zemi.Přešla jsem ke dveřím a došoupala se do kuchyně.Bez jakéhokoli rozhlížení jsem otevřela lednici a koukala co bych si dala.Nic tam nebylo,klasicky.Napila jsem se mléka rovnou z krabice.To jsem si vyndala na linku a ze skříňky si vzala misku.Chtěla jsem si vzít cerealie,ale nemohla jsem je najít.Věděla jsem,že ještě včera tam byly.
Otočila jsem se a tam viděla krabici cerealií v celé své kráse.Zasekla jsem se když jsem uviděla toho kluka.

"Ahoj."Trochu jsem se zadrhla.Nemohla jsem tam ale jen tak stát a koukat.

"Čau."Odpověděl mi chladně.Uviděla jsem jak jedl z misky cerealie.Vedle něho byla celá krabice,ze které si postupně dosypával.Mlčky jsem si od něj krabici vzala a nasypala do misky svoji porci.

"Ty jsi ta Petrova vyvolená?"Prolomil ticho zatímco jsem si zalévala cerealie mlékem.
Cítila jsem jeho pohled na mých zádech.
Nevěděla jsem co mu mám odpovědět.Věděla jsem,že Petr to s holkama moc na vážno nebral,proto se jeho kamarádi pořád divý.Mně.
Nechci mluvit za něj a ještě o tom,že bych měla být jeho vyvolená.
Jenom jsem se otočila a opřela o linku s miskou v ruce.

"Jsem Calin."Natáhl ke mně ruku a já jí přijala.Jeho jméno mi jen potvrdilo že není odsud.

"Laura."Dívala jsem se na jeho monokl.Podali jsme si ruce a hned na to znovu začali jíst.
Bylo to už od začátku trapný.
Poprvé co mě viděl jsem na sobě měla podvazky a teďka mě vidí jenom v Petrovo triku pod kterým nic nemám.Bůh ví co si o mně myslí.On byl pořád v tom samém.Ty moje trapasy nemohl vnímat tak moc když jsem viděla,že má tu podlitinu.Měl jiný starosti.

"Co oko?"Ani nevím proč jsem se s ním snažila rozvést konverzaci.Nejsem ten typ,ale bylo mi divný tam jen mlčky stát a jíst.

"Jo,dobrý."Odpověděl s pohledem do misky.Bylo mi hned jasné.že se moc bavit nechce.Nastalo zase trapné ticho.
Nehodlala jsem znovu na něj promluvit.Radši jsem jedla dál.
Za chvíli jsem uslyšela Petra z ložnice.Oddychla jsem si když jsem ho uviděla.

"Dobré ráno."Na konci znejistil když nás tam viděl.

"No nazdar."Zasmál se Calin.Petr byl totiž jenom v trenkách.Štěstí že je měl.

"Dobrý ráno."Potom co jsem ho pozdravila to bylo snad ještě trapnější.Přešel ke mně a svoje rty přiložil na ty mé.

"Já co nejrychleji vypadnu,nemám náladu na tyhle morésy."Protočil oči Calin.Slezl ze židle a rozešel se po bytě.Misku tam ale nechal ležet.

"Fajn tak mi pak nevolej."Odpověděl mu Petr,který si bral něco z lednice.Já tam na ně jen mlčky zůstala koukat.

"Joo je mi jasný,že tuhle pomoc od tebe budu mít pořád na talíři."Odpověděl mu na zpět z obýváku.U té pomoci udělal uvozovky.Já jen nechápala jestli se mají rádi nebo ne.

"Aspoň něco pro tebe udělám na rozdíl od tebe."To už se Petr zasmál a přešel k němu.

"Jojo, tak ve čtvrtek."Rozloučili se nějakým gestem rukama u dveří.Pak je Petr otevřel a šli spolu na chodbu.Nějakou chvíli tam byli, ale nerozuměla jsem,co si povídali protože je přivřel.
Po chvíli se vrátil.

"Tak."Vrátil se ke mně do kuchyně a já se na něj dívala.Čekala jsem co z něj vypadne.

"Tak?"Zeptala jsem se ho když mě objal ze zadu.

"Co?"Odtáhl se potom co mi dal pusu a otevřel skříňku.Začal se v ní přehrabovat až nakonec vyndal sušenky.

"Co je ve čtvrtek?"Dívala jsem se jak do sebe cpe sušenku.

"Ve čtvrtek je normální všední den."Odpověděl mi.Vzala jsem mu z ruky sušenku a kousla si do ní.
Hned jsem se naštvala když to dořekl.Nesnáším ten tón s kterým na mě promluvil a ještě jeho odpověď mě dokopla.Jako kdybych byla blbá a dala se nějak přechytračit.
Nevadilo by mi to tak moc,ale potřebovala jsem se ujistil v kolik odejde a přijde protože jsem měla jít k doktorce.Takže jsem to zkusila po dobrém.

"A v kolik příjdeš?"Polkla jsem ten hněv a zkusila být klidná.

"Nevim."Pokrčil rameny.Tohle dlouho nezvládnu.

"Já dojdu nakoupit."Chtěla jsem odvést pozornost, ale spíš to bylo na opak.

"Chceš odvoz?"

"Ne to je v pohodě,já jen aby si to věděl."Tímhle jsem si do něj trochu rýpla.
S úsměvem jsem se na něj otočila když si povzdychnul.
Byla jsem plná otázek,na které jsem chtěla vědět odpověď.Proč tu byl tvůj kamarád,které ho asi zmlátili?Co udělal nebo za co ho zmlátili?Proč ?Kdy a jak?
Ale on mi není ani schopny říct,co se bude dít ve čtvrtek.

"Do osmi jsem doma."Chytnul mě za ramena a já se na něj usmívala.

"Fajn."Přikývla jsem.Nastalo ticho,ale on se neodtáhnul.

"Tak se běž obléknout."Zasmála jsem se když na mě koukal.Stál tam pořád jenom v trenkách.I když mi ten pohled na něj vyhovoval.

"No jo,mami."Zavtipkoval.Normálně bych se tomu zasmála, ale v tu chvíli mě to zaskočilo.Chvíli jsem si myslela,že už to tuší,ale to byla jen moje paranoia.
Trochu jsem se s ním zasmála než se ztratil v ložnici..

Nevím proč,ale jen tak jsem si prostě vybrala Calina🤷‍♀️