Dotek /STEIN27

Part 17

*o dva dny později

POHLED LAURY

"Koukej na tohle."Dořekl to a z pusy se mu valil dým když se snažil vyfouknout kouř ve tvaru kolečka.Zasmála jsem se když se snažil tak dlouho že mu zaskočilo a začal kašlat.Hned potom mi to brko podal a já si od něj znovu popotáhla.
Seděli jsme brzo ráno na střeše bytovky a koukali na výhled co jsme z ní měli.

"Už se to blíží."Prolomil ticho a vzal si ho ode mě na zpět.Já si s povzdechem dala ruce za sebe na zem a opřela se.

"Ani mi to nepřipomínej."Řekla jsem s pohledem upřeným na výhled.

"Víš že to jednou muselo skončit."Řekl a podíval se na mě s brkem.Znovu jsem si ho od něj vzala a naposledy popotáhla.

"Vím,jen jsem nevěděla že to skončí tak rychle."Narovnala jsem se a chtěla se ho zeptat na jednu otázku co mě tížila.

"Můžeme si to klidně zopakovat."Řekl a já se usmála.Pořád jsem ale neměla dostatek odvahy se ho zeptat.

"Vůbec se netěším na ten návrat do reality."Řekla jsem a rukou si prohrábla vlasy.Hned na to mi je ale vítr znovu rozcuchal.Nic mi na to neříkal a zbytek jointa zahodil.

*

Vrátili jsme se do bytu a já si pomalu začala balit.Přitom jsem mu jeho triko co jsem měla na sobě,srovnala a položila na postel.Pak jsem šla s taškou ke dveřím.
Začala jsem se obouvat a on ke mně došel.Podal mi tašku co jsem měla na zemi a já se usmála.Otevřela jsem dveře a chtěla už odejít ale něco mi v tom zabránilo.

"Můžu se tě jen ještě na něco zeptat?"Podívala jsem se na něj když jsem sebrala odvahu.On jen přikývl a já se snažila najít způsob jak to zformulovat do věty.

"Co jsme teď?"Zeptala jsem se co nejjednodušeji jak jsem mohla a on se na mě podíval s nechápavým výrazem.

"Lidi?"Nepochopil mě.

"Ne já myslím,co teď mezi námi je."Upřesnila jsem a šlo vidět jak zpozornil.

"No já nevím."Pokrčil rameny a odpověděl jako kdybych se ho ptala na počasí.Tentokrát jsem se na něj nechápavě podívala já a u toho se trochu zasmála.

"A kdo to má vědět?"Otočila jsem se celá k němu a on se opřel o futra.

"Je ti to jedno?"Zeptala jsem se ho trochu zklamaně a on se s povzdechem narovnal.
Když chtěl něco říct rychle jsem se otočila a šla dolů po schodech.
Nechtěla jsem a ani nemohla slyšet jeho odpověď.Po cestě jsem ještě slyšela jak na mě volá ale moje emoce byly daleko silnější než rozum.Proto jsem rychle sešla schody a vyrazila ven k taxiku co mi zavolal. Sedla jsem si s taškou do zadu a nadiktovala taxikáři mojí adresu.Snažila jsem se trochu uklidnit a naposledy se podívala do okna kde měl byt.
Viděla jsem ho tam.Stejně jak jsem sledovala já jeho,on sledoval mě.Než se taxi rozjel a já ho už ztrácela z dohledu.Jsem mu jedno a nejspíš mě má taky jen na jedno.Jak jsem mohla být tak hloupá?Ještě si s ním zkoušet drogy co přinesl.Vždyt jsem kvůli němu lhala svým nejlepším kamarádům.Frustrovaně jsem si zajela rukou do vlasů a pak si hlavu opřela o okénko.Zavřela jsem oči a snažila se to všechno vytěsnit.

*

Odemkla jsem dveře od bytu a rozsvítila zapínačem světlo co bylo hned vedle.Zavřela jsem za sebou a věci hodila na zem.S povzdechem a celá mimo z celé mé životní situace jsem popošla dál do místnosti když v tom na mně vyskočili moje kamarádky.

"Překvápko."Rozeznělo se po místnosti a já leknutím nadskočila.

"Chcete abych měla infarkt?"Falešně jsem se zasmála a přitom se chytila za srdce.Cítila jsem,jak mi začalo bušit o závod.Hned na to se mi sevřel žaludek a udělalo se mi zle.Zatočila se mi hlava a pusa se mi začala plnit čeho si co chtělo ven.Proto jsem si rukami z hrudi přikryla pusu a běžela do dřezu v kuchyni co byl hned za mnou.

"Seš v pohodě?"Šly za mnou hned moje kamarádky a já si otřela pusu.

"Jo,jen to byla dlouhá cesta a já nic nejedla..a pak,no víte-"Celá rozklepaná jsem se snažila dát dohromady souvislou větu a tím jim to nějak vysvětlit.

"Pojď si sednout."Promluvila na mě Sára a já se ji přidržovala abych nespadla.Byla jsem najednou tak slabá.Všechna ta bolest a stres z toho že přijdou na to že jim lžu,mi ovládla celé moje tělo.

"Tady,napij se."Donesla mi vodu Claudie a já si ji od ní vzala.Trochu jsem se napila a pomalu ji dala na stůl.Neměla jsem ani dostatek síly na to jí udržet v jedné ruce.

"Už je to dobrý?"Zeptaly se mě a já hlavou kývla že jo.I když to tak nebylo.

"Mám tady s tebou zůstat?"Nabídla se mi Sára.

"Ne to je v pohodě,jen se potřebuju vyspat."Podívala jsem se na ní s falešným usměvem.Potřebovala bych taky detox.

"Co tady vůbec děláte?"Změnila jsem téma a ony se na sebe podívaly.

"Jen jsme tě chtěly překvapit,když si byla od nás tak dlouho."Usmála se na mě Claudi a já jí usměv opětovala.Mám je strašně moc ráda ale i tak jim lžu do očí.Nejraději bych si za tohle všechno nafackovala.

"Ale když ti je špatně radši tě necháme odpočinout."Řekla Sára a obě vstaly.

"Vážně nechceš abych tady zůstala?"Chtěla se ještě jednou ujistit Sára a já se na ní podívala.

"Nedělejte si o mně žádné starosti."Řekla jsem a usměvem jsem je o tom snažila přesvědčit.

"Dobře."Naposledy se na mě podívaly a s rozloučením opustily byt.
Povzdechla jsem si a tvář si dala do dlaní...

Zdravím,díky vám se příběh umístil jako první v #stein27!
Děkuju moc🖤