Dotek /STEIN27

Part 8

Potom všem jsem měla pocit štěstí,ale ne úplného.Netušila jsem,co by to mohlo být.Měla jsem všechno.
Kamarády,se kterými jsem byla za dobře.
Rodinu se kterou jsem vycházela a všichni jsme byli zdravý.Něco mě ale hryzalo zevnitř.Byl to tak nepříjemný pocit, který jsem nevěděla kvůli čemu je.Musela jsem ale přijít na to,co to bylo.

Po zpytování svědomí,co všechno jsem udělala a kvůli čemu bych se měla cítit špatně mě nic nenapadlo.Nemyslím si,že jsem zrovna špatný člověk a asi mě nenapadá věc,kvůli které bych se měla cítit vyloženě špatně.Nikdy lidi neodsuzuji za vzhled nebo co v minulosti dělali.Vždy jen vycházím z jejich chování a na základě toho se s nimi pak bavím.Žádné babičce jsem neukradla poslední místo v autobuse.Nic jsem nikdy neukradla.Proto mi není teda jasné proč mám ten divný pocit.                                                                                                Přešla jsem zoufalá do koupelny a podívala se na sebe do zrcadla.Zapnula jsem si kohoutkem studenou vodu a tou si opláchla obličej.Utřela jsem se ručníkem a šla zpátky do ložnice.            Sedla jsem si na postel a začala si projíždět sociální sítě.Najednou mi ale cinkla zpráva od Claudie s informacemi o oslavě,co bude za pár dní.Odepsala jsem jí a vyjela z konverzace.Skočil na mě seznam s kontakty a já mezi nimi viděla jeden,co mě zaujal.Klikla jsem na něj a začala si číst starou konverzaci.Byli tam sice jen tři zprávy ale i tak mě to zajímalo.

Musela jsem si od užasu přikrýt rukou pusu když jsem si přečetla jeho adresu.Ten pocit neuplného štěstí se hned vypařil a já tomu nechtěla věřit.V hlavě mi probliklo,že bych za ním měla zajít.Co když se mu něco stalo?Není špatný člověk na to aby umřel na předávkování.Polil mě studený pot když jsem si to jen představila.Nemůžu mu zavolat ani napsat.Potřebuju jen vědět jestli je v pořádku i když jsme k sobě nebyli nějak vázaný.                  Pamatuju si Marka jak mi před rokem říkal ať si dám na lidi co berou pozor.Strašil mě tím,že když si nedám pozor v klubu na pití někdo mi do něj něco hodí.Od tý doby jsem pití pila na ex.Když jsme se teď naposledy viděli,řekl mi,že si myslel že mi hodil něco do pití.V ten moment jsem se tomu zasmála,ale postupem času se nad tím občas zamyslím.Co když?                          Nad tou myšlenkou jsem zavrtěla hlavou abych jí vyhnala.Je mi jasný že tohle je vážná věc, ale nemůžu si pomoct.                                                                                                                
Dočetla jsem tu naší konverzaci a mobil zamkla.Začala jsem přemýšlet,co mám dělat.Můžu k němu zajít a v tom lepším případě tam nikdo nebude.V horším, že tam bude s nějakou jinou.           Zároveň jsem si s ním chtěla promluvit takže mě to moc neodradilo.Po nějakým rozvažováním jsem nabrala odvahu.Začala jsem se oblékat a zavolala si taxika.                      Vyšla jsem z bytu a svoje negativní myšlenky jsem zavřela za sebou společně s dveřmi.Sešla jsem schody a čekala před bytem na taxika než přijel.Nadiktovala jsem mu adresu zatímco jsem si sedla do zadu a pak vyjel.Pamatuju si kousek cesty k němu a docela mě i zaujala.Začala jsem sledovat dění venku a všímala si čím dál víc lidí,který jen tak stojí a mají kapucu.Napadlo mě kdo by to mohl být ale radši jsem odvrátila od nich zrak.

Taxi mě vyhodil hnedka vedle jeho bytu.Nebydlel zrovna v nějaký díře,ale spíš v jeho okolí se pohybovali určitý typy lidí.Jestli chápete.Rychlím krokem jsem zalezla do domovních dveří do baráku kde by měl bydlet.Za sebou jsem ihned zavřela a rozhlédla se po chodbě.Zdi byly po sprejované a oloupané.Když jsem se podívala na stranu kde byly schránky viděla jsem jak je většina přeplněná dopisy či reklamními letáky.
Pomalu jsem vyšla schody a pro jistotu se nedržela ani zabradlí.                                                Blížila jsem se už do patra,kde měl mít byt ale ovládla mě nervozita.Co to dělám?Kde to vlastně jsem?Měla bych teď být u sebe doma a koukat na seriály.Ne být tady.Byla jsem u něho sice jednou,ale tohle si nepamatuju.Asi je pravda, že mozek si pamatuje jen to dobrý a na ty špatný věci zapomene.                                                                                                                               Přestoupila jsem k němu do patra a stála před jeho dveřmi.Sbírala jsem ze země ještě nějaký zbytky odvahy,co jsem cestou ztratila a nadechla jsem se.                                                       Zazvonila jsem na zvonek vedle dveří ale nikdo neodpovídal.Koukla jsem se na ten zvonek ještě jednou a viděla tam papírek se vzkazem.

"Zvonek nefachčí,zaklepej pokud je to důležitý"

Nad tím jsem se trochu pousmála.Znovu jsem se ale musela odhodlat a zaťukala jsem.Nic.Zaklepala jsem ještě jednou a uslyšela za dveřmi nějaký zvuk čeho si spadnutí a následovného zaklení...

Co si o tom myslíte?