Dotek /STEIN27

Part 62

Bolesti a noční můry přestaly.Chutě a myšlenky na krystal zůstaly.
Mám domluvené setkání s mojí mamkou.Neřekla jsem ji ten pravý důvod proč se s ní chci sejít.To jí chci říct až budeme spolu.
Vydrželi jsme nebrat skoro týden.Jsem na nás pyšná.I když mám pořád myšlenky u krystalu.
Nenávidím se za to.Nenávidím sebe.Nemůžu se na sebe ani podívat v zrcadle.

Určitě mi to týdenní odloučení pomohlo.Nejsem si ale jistá v čem přesně.
Teď jsem vypadala jako opravdová troska.
Už jsem to s ním nemohla vydržet.Byli jsme spolu pořád a nepřetržitě.
A já si myslela,že se mnou netráví moc času.Teď,jak jsme byli takový náladový,jsem ho nemohla ani vystát.Stačilo jen aby se na mě špatně podíval,už jsem byla vytočená.Proto jsem ráda,že jdu z tohohle malého prostoru aspoň na chvíli pryč.Jako kdybych se dusila.
Jenom jsem se musela dát do kupy.

Celá jsem se osprchovala a vlasy vysušila.
Oblékla jsem se do světlých džínu,bílého trika a černé mikiny na zip.

"Kam jdeš?"Ozval se jeho hlas když jsem se už obouvala u dveří.

"Za mámou."Narovnala jsem se a dívala se na něho.Byl jenom triku.Vlasy měl na všechny strany a velké kruhy pod očima,co mu způsobil ten týden bez spánku.Unaveně se na mě usmál a přešel blíž.Měla jsem pocit,že na mě chce křičet a něco mi vytknout.Že se budeme hádat a já odejdu s pláčem a zarytými myšlenkami v hlavě jako hřebíky přibité v prknu.

"Dobře."Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a pohladil po břiše.Donutil mě k menšímu úsměvu.

"Miluju tě."Šeptla jsem mu tak potichu jako kdyby nás někdo odposlouchával.Hned jak se ukázala jeho nálada,byla jsem klidná.

"Já tebe."Chytil mě za ruku a já mu musela vklouznout do objetí.Málem jsem se i rozbrečela jak si se mnou hrály hormony.
Když jsem se odtáhla,naposledy jsem se na něj podívala a zavřela pomalu dveře.
Tohle mě na chvíli donutilo se zamyslet.

**

"Ahoj,zlato."Zářila už na metry daleko.Srdce mi poposkočilo když jsem si uvědomila proč tu jsem.

"Ahoj mami."Trochu jsem se zastavila.Hned mě vtáhla do svého objetí.

"Tak,co se děje?"Trochu si mě odtáhla od těla ale ne moc,jen tak aby na mě viděla.

"Co se děje?"Překvapeně jsem se na ní podívala a zopakovala otázku,kterou mi položila.Neříkala jsem ji nic aby věděla,že se něco děje.

"Jo,zněla si tak naléhavě."Pohladila mě po ruce a dívala se na mě pohledem,že ví všechno.To mě automaticky nutilo se jí svěřit se vším,co jsem měla na srdci.

"Vypadáš zvláštně,pojď se posadit."Vedla mě už na nejbližší lavičku v parku.
Ještě abych vypadala normálně po tom,co se dělo za moje poslední měsíce.Ona ale vždycky pozná když se mnou něco není v pořádku.

"Jen mi bylo blbý aby si za mnou dojížděla."To byla z části pravda.Bydlí na vesnici,kde jezdí jen jeden autobus za tři hodiny a ona v klidu jede za mnou do hlavního města.

"Ale prosim tě."Chytla mě za ruku.Pořád se na mě usmívala a dávala mi takové pohledy,že jsem nakonec povolila.Stejně bych jí to řekla nebo by si to na mě všimla.Takže teď jí to jen řeknu o něco dřív.

"Fajn."Pořádně jsem se nadechla a zase vydechla.To napětí,co bylo mezi námi jsem se rozhodla odlehčit.

"Co si myslíš o nechráněném sexu?"Zeptala jsem se jí veseleji a tím si zase připadala jako ta patnáctiletá létá puberťačka.

"Lauro-"Podívala se na mě výrazem abych si přestala dělat srandu.

"Ne vážně."Podívala jsem se na ní.Chtěla jsem trochu odlehčit situaci ale tohle asi nejde.

"Proč se mě ptáš na něco takového?"Zakroutila hlavou.Je pravda,že jsem s mámou nikdy neprobírala takovéhle věci.Na chvíli jsem mlčela.Nedechla jsem se a zavřela oči.To mi pomohlo sebrat trochu odvahu.

"Mami já-"Odmlčela jsem se abych od ní na chvíli odvrátila zrak.

"jsem těhotná."Hned jak jsem to řekla projela mnou vlna nejistoty.Strach a pocit,že to možná byla chyba.
Ona se na mě jen překvapeně dívala.

"Co-?"Asi tu informaci nedokázala zpracovat.To já ale taky dosud ne.

"Jsem těhotná."Řekla jsem jí znova ale o dost víc potichu než předtím.Dívala jsem se na ní a ona pořád koukala před sebe.

"Ty jsi těhotná?"Otočila se na mě.Vyslovila to hlasem co má na kraji pláč.Ten strach mě pohltil ještě víc.

"Budeš babička."Zasmála jsem se na ní i když jsem měla na krajíčku slzy.Moje srdce mi tlouklo jako o závod.I když to je moje vlastní máma.Před třemi roky jsem ještě mamce brečela doma na bolesti břicha kvůli menstruaci a teď jí tady oznamuju,že jsem těhotná.
Je divný být najednou dospělá.Člověk si to neuvědomí dokud nepřijde nějaká událost nebo si všimne,že v jeho okolí jsou samý mladší lidi než je on sám.

"Božemůj."Rychle si utřela neposlušné slzy z tváře a já jí objala.Zamumlala to až po nějaké době.Zřejmě to nebyla ještě schopná zpracovat.

"Vždyť já ani neznám toho tvého přítele."Řekla mi přes ty slzy a já stisk zpevnila.Trochu jsem se tomu zasmála a ona hned na to se mnou.

"Já tě s ním seznámím."Usmála jsem se na ní.Ten kámen,co jsem měla na srdci mi spadl a už jsem mohla v klidu dýchat.Ani jsem se nebála seznámení s Petrem.Naopak,jsem se těšila.
Pořád mi nevěřila,že to,o co mě prosí už rok v kuse se stalo skutečností.

Hii💓jsem zpět!