Dotek /STEIN27

Part 37

*o 3 dny později

Byla jsem v obchodu nakoupit.Vzala jsem všechno potřebné a mířila s tím na pokladnu.Po cestě tam jsem si do košíku hodila ještě balení tamponu protože u něho žádné nemám a nechci chodit na desetkrát.
Vyhodila jsem všechno na pult a prodavačka mi to namarkovala.
Snažila jsem se nevnímat ten její upřený pohled na mě.
Bez jakéhokoli pohledu na ní jsem si věci uklidila do tašky a zaplatila.
To nikdy neviděli holku, která jde nakoupit?Mám furt pocit jakoby byly všechny oči na mně.Ne že bych si přišla zajímavá,to mi právě hlava nebere.Není na mě nic zajímavého.Tak proč lidi pořad tak čumí?Někdy si i šuškají něco, čemu já nerozumím,ale ani na to nejsem zvědavá.Jen mě udivuje,že to lidi pořád baví.

Vyšla jsem z obchodu a namířila si to k němu.Nevím jestli je vhodné říkat už k nám.Je to divné.I když u něho skoro bydlím.
Po cestě tam,mě ale bouchla vůně-pro mě až moc známá.
Otočila jsem se k tomu.Uviděla jsem tam partu kluku,kteří si kolovali brko.Bylo to už u parku takže se není čemu divit.Zazpomínala jsem ale jak mi potom bylo dobře.Ta nálada a ten pocit.
Možná že bych-ne to ne.
Rychle jsem se rozešla a mířila k němu.

*

Uklidila jsem nákup a šla uklidit i to ostatní.Petr nebyl zase doma.Říká mi kam chodí ale mě to přijde až moc často.Nebo se mi to zdá.Tímhle tempem nám vydělá na jachtu.Když jsem mu to řekla jen se zasmál a řekl to své obvyklé za chvíli přijdu.
Já si připadám už jako klasická žena v domácnosti.Nakoupit,uklidit a uvařit zatímco muž vydělává peníze a vrací se pozdě večer domů z práce.Možná se z nás stal ten klasickej pár.Povzdychla jsem si.
Moje chutě mi začali bourat myšlenky a já se jim poddala.Hodila jsem do pračky zbytek oblečení a zapla ji.
Vrátila jsem se zpátky do kuchyně a ze skříňky vytáhla čokoládu.Nová závislost.
Nevim ale jestli je lepší než ta předchozí.
Do pusy jsem si dala kostičku mléčné čokolády a rozhlédla se po bytě.Bylo tam ještě spousta nepořádku.Trošku jsem si sama pro sebe zaknučela.Předtím jsem si bordelu vůbec nevšímala a teď mě vytáčí pouhé smítko na podlaze.

Půlku mléčné čokolády jsem uklidila na místo kde byla předtím a pokračovala v úklidu který jsem myslela že je hotový.

Utřela jsem prach,zametla jsem celý být a nakonec jen nějaké pohozené věci uklidila zpátky na místo.Bydlíme tu dva,nejvíc jsem tu teda já,která uklízí a stejně mi připadá jako kdyby nás tu bylo deset.Co se to se mnou děje?Možná to jenom přeháním.Nemám ale nic jinýho co dělat.
Šla jsem s věcmi které se válely po bytě,do ložnice a chtěla je dát do komody.Ta byla ale přeplněná různými dalšími kravinami.Takže jsem šla k nočnímu stolku.Otevřela jsem šuplík a zarazila se když jsem chtěla ty věci uklidit tam.
Nevěděla jsem co si mám myslet když jsem tam uviděla obálku.Bylo to mezi foťákem a našema fotkama.
Chtěla jsem tam ty věci prostě dát,zavřít šuplík a odejít,ale nenechávalo mě to klidnou.Zvědavost mi ovládla celé mé tělo.Věci jsem tam položila a obálku vzala do ruky.Napadlo mě,že by to mohly být jenom peníze,ale když jsem si ji vzala do ruky,nepřipomínalo mi to bankovky.
Po menším zkoumání prsty přes obálku jsem se odhodlala.Opatrně jsem ji otevřela a nakoukla do ní.
Tělem mi projel mráz když jsem uviděla obsah.To není možný.Několik pytlíčku s LSD,prášky ve tvaru smajlíka a něco co ani neodhadnu co by to mohlo být.
Byl tam i papírek s rozepsaným obsahem obálky.Nechtěla jsem to ale vědět a obálku znovu zalepila.Dala jsem ji zpátky a zavřela šuplík.Tělem mi projížděl nekonečný mráz a tím se moje tělo nepřestávalo klepat.
Vím že s tím nějak pracuje.Nevím úplně přesně jak ale vím že mu to denně projde pod rukama aspoň jednou.Nechtěla jsem ale aby to měl tady.Zároveň mě zezadu na krku hryzal strach.
Co když to bylo pro něj?Nenene to je hloupost.
Leželi jsme spolu, tady na téhle posteli na které právě sedím.Spocený a vyčerpaný aby jsme se toho zbavili.To co jsme spolu dokázali by nezahodil a nelhal by.
Prostě to tu má pro toho nechutnýho dědka a já to zrovna našla.Kdyby to přede mnou skrýval,schoval by to někam kde bych to jen tak nenašla.Nedal by to jen tak sem,vedle našich fotek.Je to jako pěst na oko.
Věřím mu a tohle by nebyl schopný udělat.