Dotek /STEIN27

Part 67

Nemyslím si,že by jsme byli závislí na drogách jen kvůli tomu pocitu.Nebereme jenom protože o sobě nechceme vědět.Spíš nechceme vědět o světu,který je okolo nás.O lidech,starostech a citech,který nikdo z nás pořádně nerozumí.Jako systému,co tu má fungovat,ale funguje přesně naopak.
Nebaví mě furt řešit ty samé a nevyřešitelné věci dokola.
Možná to je ten důvod proč jsme si vzali.Ta skupina lidi,co nás zastavila po cestě domů mě donutili přemýšlet proč takový lidi vůbec jsou.
Proč je to špatný a není jen to dobrý.Kdyby se lidi uměli k sobě chovat tak by nikdo přeci nemusel řešit závist nebo jiný problémy.

Prostě jen nevědět a ten pocit je pouze k tomu jako bonus.Myslím,že nám neublíží jednou za čas trocha.Jako hulení.
Je to fér.Jako daň za to,že tu musím být.

Probudila jsem se vedle něho.V klidu si dál vychrupoval a já se k němu ještě víc přitulila.Neuvěřitelnou energii a lásku mi dává pouhá jeho přítomnost.Stačí mi aby dýchal vedle mě a jsem šťastná.Nikdy mi nikdo nepřirostl k srdci tak moc jako on.Nikdo nikdy nedokázal takovou lásku pouhými slovy.
Ucítila jsem jeho ruku,která si mě přitáhla k sobě na hruď.Pousmála jsem se a naklonila hlavu k té jeho.Políbila jsem ho na tvář a chytila jeho ruku.Tu měl položenou na mém břichu a palcem po něm přejížděl.

"Dobré ráno."Zamumlala jsem bez ohledu na to kolik je.

"Dobré,jak jste se vyspali?"Věnoval mi polibek na čelo.Znova jsem se usmála,teda pokud jsem se někdy přestala usmívat.S ním nikdy nešlo být naštvaná.

"Nádherně s tebou."Šeptla jsem směrem k němu a viděla jeho úsměv.Úsměv,při kterém jsem na všechno zapomněla.

"A ty?"Zeptala jsem se ho.

"Hmm,ušlo to."Zamyslel se a zasmál se mému výrazu.

"Máš říct,že hezky."Zasmála jsem se a odtáhla se od něho.On mě hned na to chytil a stáhnul si mě k sobě.

"Zdálo se ti aspoň něco hezkýho?"Položila jsem si hlavu a čekala,co odpoví.

"Nepotřebuju aby se mi zdálo něco hezkýho když mám vedle sebe tebe."Odpověděl mi potichu a další polibek směřoval do vlasů.

"Bacha,máš hnědej nos."Zasmála jsem se a vstala z postele.S mírnou náročností jsem se zvedla a rozešla do kuchyně.Ani ne za chvíli byl vedle mě.

"Jak si to jako myslela?"Zeptal se mě a přitom držel za pas.Natiskl se ke mně a mumlal mi do ucha.

"Lechtáš mě."Položila jsem dlaň na jeho tvář a tiskla k té svojí.Tak aspoň neměl možnost mě dál lechtat.

"To je dobře."Zasmál se mi a zmačkl mi pas.Nad tím jsem musela nadskočit.

"Petře!"Smála jsem se nad jeho provokací.Byl jako malej.Pořád ale stejně roztomilej.

"Copak?"Dělal jakoby nic.V jeho rukách mi přitom dál svíral pas,dokud si mě k sobě neotočil.Stála jsem tak tváří tvář té jeho.Zastavili jsme se.Koukala jsem mu do očí a prohlédla si jeho celou tvář.Dlaní jsem mu ji pohladila a zůstala u jeho rtů,které mě zaujaly ze všeho nejvíc.

"Tak už to udělej."Zamumlal a já se tomu pousmála.Obličejem jsem se víc přibližovala k tomu jeho až jsem naše rty konečně spojila v jedno.Když jsem s nimi začala pohybovat,kopíroval každý můj pohyb.
Stačil mi pouhými rty.Ví moc dobře,že to se mnou něco dělá.Co,ale neměl ponětí.
Mít v hlavě jenom jeho se nepovedlo zatím nikomu za můj podělanej život.Nikdo jiný pro mě už neexistuje.Kdyby nebyl on tak už nikdo.

"Víš,že tě miluju, žejo?" Šeptla jsem potom,co jsem se od něj odtáhla.

"Rád dělám,že nevím."

Taková oddechovka😀
Hezký víkend🫶🏻