Dotek /STEIN27

Part 35

*O týden později

Byla jsem unavená z okolního světa.Lidi co chodí ze školy do práce aby měli co jíst a kde bydlet.Smysl života se mi zdál najednou strašně hloupej.Ještě k tomu musím chodit mezi lidma co jsou ještě hloupější.Měří se vzhledem a číslama na sociálních síti.Možná proto hledám útěchu v tom prášku.Pořad si myslím že z drog dostanete víc než z nějakých sítí.Teoreticky vám sociální sítě uškodí víc než drogy v nějaké míře.
Lidi si navzájem ubližujou mnohem víc.
Posledních několik dnů si moc nepamatuju.Jsme ale z nejhoršího venku.

Na mém pase jsem ucítila ruce a já se trochu lekla.Jeho studené ruce mi vklouzli pod tričko a začal mě hladit.Prsty mi putoval po mém břichu až k mým prsům a zase zpátky dolů.U toho mě na krku hřál jeho dech a malé polibky.Já dál stála u okna.Byla jsem příliš ochromená jeho dotekem abych vydala ze sebe nějakou hlásku.
Právě jsme douklidili nepořádek co se za ty dny tady nashromáždil.V hlavě se mi pořád přehrávají několik okamžiků z té noční můry.Nejsem si ani jistá jak dlouho to všechno trvalo.Pro mě to bylo jako roky ale kdo ví.
Hlavu jsem si opřela o jeho rameno a zavřela jsem oči.Ještě nějakou chvíli jsme tam stáli a já si vychutnávala jeho dotek.

Když přestal,věnoval mi polibek na tvář a odtáhnul se.Pousmála jsem se ze všech sil co mi zbyly.
Měla jsem ale pocit že mě to strašně vyčerpalo.Nezbyla ve mně žádná síla.
Otočila jsem se na něj a on přešel k lince kde si začal připravovat jídlo.Na to se ozval můj žaludek.
Sedla jsem si k němu naproti a koukala jak do sebe tlačí zeleninu co si krájel.

"Měla by si taky něco sníst."Řekl s plnou pusou a já si podepřela rukou bradu.Položil přede mnou talíř s jídlem a já chvíli přemýšlela.
Co když mi bude zase špatně?Bude se mi chtít zase zvracet?
Nakonec jsem ale vzala kousek pečiva do ruky a děkovně jsem se na něj podívala.Vypadal oproti mě o dost líp.Měl už normální barvu ale já pořád byla bílá jak stěna.Nehledě na mojí "sílu" v rukách které se mi klepaly i přesto že jsem je měla opřené.

"Volal mi Dave."Odmlčel se a já ho poslouchala.Dave kterej mě nazval děvkou a se vší pravděpodobností je pasák Adel.Nebo to tak aspoň vypadá.Věděla jsem co to znamená proto jsem pečivo co se snažila sníst položila zpátky na talíř.

"Musím tam zajed ještě s pár kámošema."Řekl už rovnou abych se nemusela ptát a já si povzdechla.Rukou jsem si otřela unavený obličej.To není možný.Teď jsme se toho zbavili a on s tím přijde znova.

"Já vím co si myslíš,ale peníze potřebujeme."Mluvil dál a já věděla že má pravdu.Za cenu kterou je vydělává mi to ale přišlo zničující.

"Jo,jasně."Řekla jsem potichu a pohled věnovala svým rukám.Slyšela jsem jen jak si povzdychnul a pak zmizel z mého periferního vidění.Nemám právo být naštvaná.Jsem asi jenom smutná.Nejsem si jistá.

"Jen se tam na něčem domluvíme a přijedu za tebou."Objevil se přede mnou a jeho ruka chytla ty mé.

"Odpustíš mi alkohol?"Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a přitom se na mě usmál.Musela jsem se nad tím pousmát taky.I když to bylo ironicky,hrála jsem to s ním.

"A v kolik se vrátíš?"Zeptala jsem se ho a on se slabě zasmál.

"Chci tě ještě stihnout než se budeš sprchovat."Odpověděl mi a dal mi pusu na nos.Usmála jsem se nad tou myšlenkou.Rukou mi zajel na vnitřní stranu stehna a já cítila teplo v kalhotkách.Ráda bych věděla jak to dělá.

"Jen pochop že mám o tebe strach."Řekla jsem mu už s vážným tónem.

"Nemáš mít proč strach,věř mi.Nemám v plánu nic jinýho než pivo."Odtáhnul se a já se cítila jako nad propastí.Věřím mu?Jo věřím.Tohle je ve vztahu to nejdůležitější a já přece nejsem žádná stíhačka která se musí pořád na něco ptát.

"Věřím ti."Vydechla jsem a do pusy si dala kus pečiva z talířku přede mnou.Nic jiného mi nezbývá.

**

Ležela jsem na posteli a ovladačem přepínala kanály na televizi.Bylo to pořád dokola to samé.Reklama nebo staré černobíle filmy.Taky na to byla hodina.Bylo před obědem takže to vše vysvětlovalo.Stejně mám radši koukání na stáhnuté filmy.Vím že je to špatné ale co máte dělat když nic v televizi nedávají. Když bylo ten čas oběda,zvedla jsem se z postele.Přitom vstávaní jsem si všimla mých nohou na kterých jsem měla pár jizev.Bylo to z toho prvního dne,myslím.Kdy jsem byla ráda že jsem si došla na záchod.Moje tělo bylo ale otupené takovou bolestí že jsem ani necítila tu bolest fyzickou.Naštěstí to nebylo nic vážnějšího.
Přešla jsem do kuchyně k lednici a chtěla si udělat něco k obědu.Jako klasika tam byla jen zelenina od snídaně a ještě nějaký bílý jogurt.Napadlo mě si uvařit těstoviny a zamíchat to spolu.Nejsem extra kuchařka,radši si kolikrát objednám jídlo ale tohle snad zvládnu.Mám takový hlad že i kdyby to nebylo dobrý,nic jiného mi nezbyde než to sníst.

Po mém půlhodinovém vaření,kdy se deset minut hřála voda na plotně a dvacet minut se pak vařily samotné těstoviny jsem to smíchala se zeleninou a nakonec i jogurtem.
Nebylo to tak špatný jak jsem myslela ale nebyla to ani žádná hitparáda.Když jsem to dojedla,talíř hned umyla a uklidila do skřínky.
Myšlenky na něho jsou asi ty nejvíc sebepoškozující.Pořád ale na něj nedokážu nemyslet.Je to tak moc zoufalý až to bolí i můj mozek který mi to dává najevo tím že mě začne bolet hlava.Už si ale nikdy nedokážu vzít prášek na bolest.
Proto se jen napiju vody a začnu si masírovat spánky.Snad se brzo vrátí...