Dotek /STEIN27

Part 60

POHLED PETRA

Vzbudil jsem se na bolesti břicha.

"Kurva."Zaklel jsem když jsem se dal do sedu.V ten moment jsem nevěděl,co mě bolelo víc.Chytnul jsem se za hlavu.

"Lauro."Otočil jsem se kolem sebe,ale ona v posteli už nebyla.I přes tu všechnu bolest jsem musel vstát abych došel do koupelny.
Chtěl jsem si opláchnout obličej.Zastavil jsem se když mi do obrazu spadla ona jak sedí u záchodový mísy.

"Lásko."Dostal jsem se k ní.Přisedl si vedle a hned jí dal vlasy na stranu.Už to peklo začínalo.

"Je mi špatně."Zakňučela když zvedla hlavu aby se na mě podívala.Hlavu ale dlouho neudržela a opřela si ji znovu o prkénko.

"Já vím."Pohladil jsem jí po vlasech.Nebudu jí nic vyčítat ani říkat,že to mám stejně nebo ještě hůř.
Hned na to začala znovu zvracet.
Pokaždé,co jsem se nějak pohnul,jsem měl pocit,jako kdyby mě někdo bodl nožem do břicha,a když jsem se zase narovnal,bylo to jako kdyby tam ten nůž nechal a dál mě ubíral na síle.

"Jak si se vyspala?"Snažil jsem se mluvit v klidu i přes ty nepříjemný křeče do břicha.

"Moc ani ne."Vydala ze sebe.Pomohl jsem ji postavit.Jednu ruku mi položila na záda a druhou si chytla břicho.
Pomalu jsem s ní přešel k posteli.Ona se posadila.Dřepnul jsem si před ní a chytil za obě ruce.

"Chceš něco?Nebo mám ti něco udělat?"Díval jsem se na ní a ona jen kývla hlavou na nesouhlas.Byla unavená.Nejsem si ani jistý jestli bych měl energii na to abych jí udělal jenom pití.

"Hlavně nikam nechoď."Vydala ze sebe a zpevnila stisk.

"Neboj,nikam nejdu"Pousmál jsem se a bříškem palce jí hladil po hřbetu ruky.Přitom mi v hlavě jela myšlenka,že bych si dal.

**

Jediný,co mě drželo bylo naše dítě.Děláme to pro něj.Myšlenka,že to děláme sami pro sebe mi asi nestačila.Ale kvůli rodině,to je dost velký důvod proč přestat.Vidět tu fotku z ultrazvuku a uvědomit si,že jsem pomohl přivést na svět nový život,který byl důvod k tomu mému.S člověkem,na kterém mi záleželo a zahojil mi všechny jizvy na duši.Nikdy jsem nechtěl nikoho víc jako ji.Byla to jakási karma za ty všechny sračky co se děly.Byl jsem šťasnej.Naplněnej životem.Ještě víc když jsme před týdnem vybírali nějaký oblečení pro to malý.Dudlíky,plínky a flašky.I když nevíme co to bude máme pro něj skoro polovinu věcí už nakoupeno.Vůbec nevím jak to všechno funguje nebo jak se to používá,ale nemůžu se dočkat.
Až tohle peklo překonáme a budeme už všichni po hromadě jako rodina,tak nastane ráj.Na tohle musím myslet pořád dokola.Jak budeme všichni spolu,šťastný.
Štěstí,co jsme doteď prožívali nebylo opravdický.

Bolesti hlavy a břicha vyměnily křeče.V puse se mi to plnilo slinami,které jsem už nezvládl polykat.Byla mi zima a po chvíli zase vedro.Když jsem ležel,točil se mi svět.Když jsem seděl,braly mě křeče do břicha tak,že jsem se nemohl narovnat.
Oba dva jsme se škrábali jako posedlý.Bylo jedno čím a bylo jedno,že to máme až do krve.Nebyla to kůže co nás svědila.Byly to ty žíly,do kterejch jsme si každej den píchali.Který se nám už ani nedařilo najít.Teď nám dávají o sobě vědět.
Nic jsem už necítil.Bál jsem se jenom o ní.Sledoval jsem jí a ona mě.Báli jsme se každý o toho druhého.
Leželi jsme vedle sebe.Do naha svlečený a přitom celý spocený.Pramínky vlasů měla přilepený na obličeji.
Pomalu jsem natáhl ruku k jejímu obličeji.Celá ruka se mi rozklepala a i přesto jsem se jí snažil dát vlasy pryč z obličeje.Ukazováčkem jsem jí pramínky z čela odhrnul a zastrčil za ucho.Dívala se mi přitom do očí.

"Asi to nevydržím."

"Miluju tě."

"Prosím."

Už si nepamatuju kdo co říkal.Jen se ty hlasy ozývaly všude po pokoji.Jsem si jistý,že jsme se drželi za ruce.

Krátký ale snad nevadí :D