Dotek /STEIN27

Part 56

*o týden později

Za týden jsem měla druhou kontrolu u doktora.Bříško jsem už měla dost vidět.Teď už jsem ho ale nemusela skrývat.
Přála jsem si aby šel k doktorce se mnou.Aby tam vedle mě stál a držel za ruku.

Ten den kdy jsem mu to řekla mi večer před spaním našeptával všemožný hezký věci.Jak se o nás postará a jak se bude jmenovat když to bude kluk.Že ho bude brát na fotbal a na ryby.
Kdyby to byla holčička,tak by z ní nedal oči pryč.Furt by jí hlídal od všech kluků.
Sliboval že nás nikdy neopustí.
U toho všeho mě hladil po břiše.
Nevěděla jsem kolik lásky v něm je,dokud se tohle všechno nestalo.
Jak teď je úplně jiný.
Zdá se být teď zranitelnější.
Ne,že by se o mě staral a nosil na podnose,to by bylo už hodně divný,ale prostě byl najednou takový..Nedokážu popsat jaký.Prostě táta.
Asi na takovou pozornost od muže nejsem zvyklá.Nikdy jsem ji nezažila,ale toužila jsem po ní pořád.Když se to stalo realitou a dostávám tolik lásky,jsem zaskočená a nevím co s ní.Zamilovala jsem se do něj ještě víc a to jsem si myslela,že víc nešlo.

S braním jsme ale nepřestali.Bavili jsme se o tom a říkala jsem mu,že to nechci dělat.Problém je v tom,že to nedokážu.
Dva dny jsem se držela.Potom vyhulila celý brko sama.Pár prášku a bylo to.
Chci s tím bojovat.Přestat,ale vždy mě něco zláká.Nemůžu se už vymlouvat na jeho nevědomost.

Jedla jsem nějaké těstoviny,co jsem si udělala.Petr byl pryč.Věděla jsem,co bude až se vrátí.Čas na jídlo nebude.

**

"Ahoj."Usmál se na mě mezi dveřmi.Hned jak jsem ho uviděla,úsměv jsem mu opětovala.

"Ahoj."Pozdravila jsem ho šeptem když ke mně došel.Hned jsem ho políbila a on mě chytnul za bok.

"Jak ses měla?"Zeptal se potom co se odtáhnul.Usmála jsem se sama pro sebe,že se o mně zajímá.

"Dobrý."Pozorovala jsem ho s úsměvem.Vyndal si ze skříňky misku a začal si nandavat těstoviny co jsem udělala.

"Nebylo ti špatně?"Ptal se zády ke mně.Nevydržela jsem to a seskočila z barové židle.

"Ne,už ne."Připlížila jsem se k němu.Rukama jsem ho obejmula ze zadu a položila si hlavu na jeho záda.Jsem oproti němu malinká.

"Copak."Otočil se ke mně a vtáhnul si mě do objetí.Hned se mi naskytlo teplo a jeho vůně.Cítila jsem se v bezpečí a šťastná zároveň.Nikdy jsem se takhle spokojeně necítila.Jenom na mě už lezl absťák.To byla věc,která nám vždycky kazila ten klid.Možná si toho taky všimnul protože jsem se začínala klepat.Stisk zpevnil.

"Máme něco?"Zeptala jsem se ho a trochu se odtáhla.

"Nic jsem nebral,ale v šuplíku by mělo něco být."Pohladil mě po ruce než jsem se stačila odtáhnout.

"Přijdu za tebou."Naposledy se na mě podíval než jsem se mu ztratila z dohledu.Vešla jsem do ložnice a otevřela jeho noční stolek.Byla tam trocha krystalu v pytlíčku.Dávka ani ne pro dva.Chvíli jsem přemýšlela,ale stejně na něho počkám.Radši se s ním rozdělím než abych byla sama někde v jiném světě.Pytlík jsem vyndala a šla pro lžíci.

"Tak co?"Nadzvedl obočí a já na něj ukázala pytlík s trochou krystalu.

"Nic moc,ale rozdělíme se."Vyndala jsem ze šuplíku lžíci a sedla si na gauč.
Začala jsem to připravovat a zahřívat zatímco si sedl ke mně.

"Nevím jestli nám to bude stačit."Řekla jsem,ale byla zabraná do rozehřívání krystalu.

"Zítra už něco seženu."Odpověděl mi potichu.Pomohl mi dát do stříkačky hotový výsledek.Sledovala jsem ho jak si hledá žílu.Moc se mu to nedařilo a já začala být nervozní.Hlavně jsem byla trochu zaskočená.Měla jsem pocit,že si nabral z lžíce víc a na mě zbylo míň.Hned na to jsem to po něm zopakovala a píchla si.
Nebyla to taková euforie jaká by měla být.Už vůbec ne jako na začátku když jsem s tím začínala.Možná by mi tahle dávka stačila ještě před pár měsícema.Teď mi to jen pomohlo abych nedostala ten šílenej absťák.
Hned jak jsem si to píchla,cítila jsem se provinile.Strašně moc jsem toho najednou litovala.Zase jsem to udělala.

"Myslíš,že budeme dobrý rodiče?"Nedalo mi to.Po tom,co jsem se ho zeptala,jsem se na něj otočila.Dívala jsem se jak čistí jehlu.V ten moment přestal.

"Určitě."Chtěl mě ujistit.Na mně to ale udělalo přesně opačný dojem.Když to vyčetl z mého výrazu,narovnal se a pohladil mě po noze.

"Dáme mu všechno,co můžeme."Podíval se mi do očí.Jenže mi nic nemáme.

"Nezlobíš se na mě?"Zeptala jsem se ho.Začínala jsem být smutná.

"Proč?"

"Protože jsem těhotná."Dívala jsem se na něj.Těhotná znamenalo další starost,která byla teď dost špatně načasovaná.

"Lauro."S povzdechem vyslovil moje jméno.Zdá se,že ho těma otázkama unavuju.Já ale potřebuju být pořád ujišťována abych si nemusela dělat starosti a věděla na čem jsem.

"Promiň,já jen,že to nebude lehký a víš-"Nestihla jsem to doříct protože naše rty spojil.To mě dokázalo zklidnit a zastavit v myšlenkách.Soustředit se jen na jeho rty.

"Vím,že to nebude lehký,ale kvůli tomu ti to nebudu dávat za vinu."Ve svých dlaní měl ještě pořád moje tváře a díval se mi do očí.Já kvůli jeho rtům si ty svoje musela stočit do tenké linky.Už možná pochopil moje emoce.

"Není to tvoje chyba."Zamumlal mi a díval se mi na rty.

"Ani tvoje."Šeptla jsem.Není to ani jednoho chyba.

"Těším se na něj."Opřel se čelem o to moje.Musela jsem se pousmát.

"Těším se na malého Olivera."Zamumlal mi s šibalským usměvem a já jsem se u toho zasmála.Má tak hezký a nakažlivý úsměv.Mám pocit,že když by se stalo cokoliv,stačilo by mu se jen usmát a všechno bych mu do sekundy odpustila.
Oliver je jméno,na kterém jsme se shodli během minuty i když ještě nevíme jestli to bude kluk.

"A co když to bude holčička?"Usmála jsem se a hrála si u toho s jeho zipem u mikiny.Už jsem byla klidnější.

"Já vím že to bude kluk."Zakýval hlavou a já se musela znovu zasmát nad jeho jistotou.Miluju ho a strašně moc.

Hii💗
Děkuju za krásné komentáře a ohlasy u nové story!<3 (a i tady samozřejmě<33)
Děkuju,že si moje příběhy čtete!
Love uu