Dotek /STEIN27

Part 11

Byla jsem sama ve tmě a všude bylo hrobové ticho.I když jsem neviděla do dálky věděla jsem,že se nacházím v úzkém prostoru.Popošla jsem o dva kroky dopředu a uslyšela za sebou nějaký zvuk .Bez otáčení jsem se rozeběhla a hned na to uslyšela za sebou dupot,co zesiluje.Chtěla jsem tomu utéct ale spadla jsem.Než jsem se stihla zvednout, stáhlo mě to sebou..

Lekla jsem se a hned se narovnala.Rychle jsem vydýchávala co se stalo.Další noční můra. Otočila jsem se na něj,ale on tam v klidu spal.Věděla jsem,že už neusnu a nechtěla jsem ho budit proto jsem vstala z postele.                                                                                                            Šla jsem do kuchyně a rovnou se z kohoutku napila vody.Přešla jsem pak k otevřenému oknu a sedla si k němu.
Četla jsem,že se to může dít ale ne až tak moc.Byla jsem potom všem tak vyčerpaná ale nemohla jsem spát.Do toho jsem měla tak obrovskou žízeň že pokaždý,co jsem se napila,byla ještě větší.Mám hlad ale nemám chuť.Mám takový pocit naštvanosti,jako kdyby mi ublížil celý svět ale nikdy se nenapraví můj pohled na něj.

"Proč nespíš?"Ozval se rozespalý hlas po kuchyni a já se k němu otočila.

"Nemůžu."Odpověděla jsem a otočila jsem se znova na výhled z okna.Přes tu noc šel vidět jen měsíc.Provoz aut utichl ale na cestu jim pořád svítily několik pouličních lamp.Nikde nikdo nebyl.Jen hrobové ticho a občas tam projelo nějaké auto.On ke mě přešel a opřel se naproti o stůl.

"Zlej sen?"Zeptal se a já kývla hlavou na souhlas.

"Nechtěla jsem tě budit."

"Vzbudil jsem se sám"Pokrčil rameny.

"Za chvíli to přejde."Snažil se mě uklidnit a já mu nevěřila.Tohle je ještě horší než kdybych zažívala nějaký rozchod. Rukou mě přitáhl k sobě tak,že jsem měla tělo opřené o to jeho.Ruce si obmotal okolo mého těla.

"Tak už víš proč se drogy nemají brát." Šeptl mi s trochou humoru.Mě bohužel do smíchu nebylo.Objetí zpevnil a najednou mi v hlavě prolítla myšlenka.Vem si to znova a bude ti líp.Docela jsem ji to věřila a nezahazovala ji.

"Promiň jak jsem na tebe vyjela."Omluvila jsem se.

"Taky nejsem zrovna příjemnej v těhle stavech."Řekl v klidu a já si povzdechla.

"Asi si to musím dát znova aby mi bylo zase dobře."

"To by ti bylo ještě hůř"Řekl když se ode mě odtáhnul a díval se na mě.Podívala jsem se na něj taky.I když jsem ho tak zřetelně neviděla,z profilu na něj svítil měsíční svit a já tak aspoň mohla vidět jeho kousek obličeje.V ten moment se ve mně něco zlomilo.Už jsem tam neviděla toho kluka co jenom bezhlavě bere ale něco mnohem víc.Už jsem s ním zažila spousty intimních zážitků,při kterých by ho ne každý měl vidět.Po jeho orgasmus až v moment kdy si bral.Cítila jsem se trochu výjimečně a ten pocit se mi líbil.Nahla jsem se k němu a přitom se dívala na jeho rty.Měla jsem nutkání ho políbit jenže se odtáhnul uplně.Nic neříkal a ztratil se v ložnici.
Nevěděla jsem co mám dělat a začala jsem se cítit trapně.Proč?

** o 4 dny později

Seděla jsem na oslavě mezi kamarády a nepřemýšlela jsem na nic jiného než na něho.Nevím jestli jsem byla smutná z něho nebo,že od té doby co jsem si tu věc vzala jsem už nebyla taková jaká jsem bývala.Cítila jsem jinak.Myslela jsem,že už nikdy nebudu tak šťastná jako před drogou nebo zase při ní.

"Lauro?"Vytrhl mě z myšlenek Sáry hlas a já se na ní s falešným úsměvem podívala.

"Sáro."Obejmuli jsme se a posadila se vedle mě.

"Co ti bylo?"Zeptala se vystrašeně a celou si mě prohlížela.

"Jen nějaká vyróza,už mi je líp."Zalhala jsem a ona kývla hlavou.

"To je dobře."Řekla a podívala se na mě lítostivým pohledem.Něco mi ale říkalo,že něco tuší, možná to byla jen moje paranoia.

Při té oslavě co se bavilo,pilo,jedlo,rozbalovalo dárky a zase pilo jsem se nedokázala bavit tak jako ostatní,nebo aspoň tak jako předtím.V hlavě mi pořád vázlo temno.Bylo mi strašně divně.Jediné co jsem věděla,že mi chybí ten nepopsatelný pocit.

Po oslavě jsem šla večer pěšky domů.Rozhlédla jsem se kolem.U parku jsem uviděla pár pochybných existencí a hned na to mě napadla šílenost.Rozhlédla jsem se přes silnici a šla pomalu za nimi. Nikdy jsem tohle nedělala a ani nevím jestli to je bezpečný ale chci se zase cítit tak jako před pár dny.

"Kolik?"Vyhrkl na mě jeden z nich hned jak jsem se přiblížila.

"Gramů?"Zeptala jsem se ho nejistě a on se na mě nechápavě podíval.

"Chceš se předávkovat?"Zeptal se mě a já hlavou kývla,že ne.Pořád jsem musela zpracovávat tu skutečnost,že tam před nimi stojím a kupuju si něco,co ani nevím jak pořádně funguje.

"Tady máš běžnou dávku."Podal mi pytlíček s bílím krystalem a já mu dala peníze.Trochu jsem se zasekla když mi řekl cenu ale dala jsem mu to.Mlčky jsem si pytlíček strčila do kapsy a šla pryč.

Doma jsem ho hodila na stolek a uklidila si věci.Najednou jsem naproti tomu tak stála a nevěděla,co s tím mám dělat.Nemám ani jehlu a vůbec netuším jak se to jinak používá.Zasmála jsem se sama nad sebou a nad tím jak jsem zoufalá...