Byli jsme už doma.On mě ještě šel uložit do postele než šel řešit nějaké věci.Jaké,už jsem zapomněla.
"Kdyby něco jsem hned vedle jo."Z posledních sil,co mu ještě zbyly se na mě usmál.Obvykle bych mu úsměv opětovala.Teď jsem nebyla schopná žádného slova.
Proto jsem jen přikývla s pohledem na svoje ruce.V téhle místnosti mě všichni ze srdce nenávidí a to jsme tu jen my dva.
"Dobře."Odmlčel se a trochu se odtáhl.
"Tak se zatím vyspi."Ještě předtím než se odtáhl úplně mi dal pusu do vlasů a nic dál neříkal.Ani nebylo co.Za moji vinu se nemůže omlouvat.To musím já.Stejně se nic na tom nezmění.Mohla bych od rána do večera litovat toho co jsem udělala,ale stejně se nic nezmění.I když se teď zmůžu jenom na vzlyky a slzy.Žádné srozumitelné slovo ani myšlenka.Připadala jsem si k ničemu.
K čemu tu vlastně jsem?Všechno jsem promarnila a neudělala nic na co by mohla být moje máma pyšná.Všechno jsem pokazila a nedokončila do konce.Nemám vysokou ani práci.Peníze mi do teď posílala moje máma.Nic neumím ani neudělám.Jediné,co jsem do teď zvládala perfektně, je si střílet do žíly.A to jsem se jehel bála.
Mám pocit prázdnoty,který nejde ničím zaplnit.Jsem v tomhle světu úplně zbytečně.Jenom přebývám.Vždycky jsem byla navíc nebo na obtíž.Nikdo by neplakal kdybych už nikdy neotevřela oči.Stejně už všem jenom vadím,že dýchám vzduch,který mohli dýchat oni.Jediná cesta jak tohle všechno vyřešit je to všechno ukončit.Starosti a problémy by se tak vyřešily co nejdřív.
Nic mě tu nedrží tak na co bych měla čekat.
Moje ostuda a smutek mě fackovaly z každé strany.I když jsem si lehla a hlavu přikryla polštářem.
Věděla jsem ale že si to zasloužím.Ani mě netrápili lidi,který si o mě budou povídat.Ty si povídali vždycky a vždycky budou.Teď k tomu mají akorát žhavé téma.Spíš mi vadilo,že jsem to posrala jenom já.Nikdo jiný za to nemohl.Teď s tím musím žít a vídat se s lidmi,kterým jsem tím ublížila.
Kolikrát bych ráda vrátila čas.Problém je se znovu vyvarovat pokušení.Omluva nic nezpraví.Je to jenom něco,co řeknete ze slušnosti každému.Když je vám to opravdu líto,tomu druhému jsme to schopni i dokázat čímkoliv.Nevím co všechno bych měla teď udělat já.Mám pocit jako bych se k ničemu nezmohla.Nemám vůbec žádnou energii.Postrádám teď všechno co by mělo být samozřejmostí.Nikdy by mě nenapadlo jak moc je těžký bez toho žít.Asi jsem to brala až moc velkou samozřejmostí.Škoda,že jistota není jistotou.
Přání, který se může zdát jako sen může skončit jako noční můra.
ČTEŠ
Dotek /STEIN27
أدب الهواةByla jsem jako lapená vášní.Strašně mě lákalo to neznámo a on mě do toho vtáhnul se vším všudy.. with STEIN27 -Příběh je jen čistá fikce a i já nemám takové zkušenosti.Proto jsou části s drogami sesbírané z různých dokumentů o drogách,fórech,Web...
