Dotek /STEIN27

Part 30

Oba dva jsme se vzbudili brzo ráno.Petr mi řekl že nám jen pro něco zajde.Věděla jsem o čem mluví,proto jsem z toho byla celá nesvá.

Zanedlouho se po bytu rozezněl zvonek a já mu šla otevřít.

"Dlouho jsme se neviděli."Objevil se mezi dveřmi a já se zasmála.Pustila jsem ho dovnitř a on si položil batoh na stůl.Sedla jsem si naproti němu a pozorovala jak tahá věci z batohu.

"Je to něco novýho."Informoval mě když vyndal z kapsy batohu pytlíček s krystalem.Já si ho vzala do ruky a prohlédla si to.                                                                                                            Zas a znova.Vypadá pořád stejně ale po každý mi způsobuje jiný krásný pocit.
Vzala jsem ze šuplíku lžíci.Položila jsem ji před něj a nechala ho "čarovat".

Uměl to všechno tak dobře,že to vypadalo strašně jednoduše.Já ale začala být nervózní.Strašně dlouho mu to trvalo a já to nemohla vydržet.Musela jsem počítat každou vteřinu dokud jsem to nezvládla.

"Musí ti to tak dlouho trvat?"Vyjela jsem po něm celá nedočkavá.On se na mě jen podíval.

"Jestli seš tak chytrá tak si to udělej sama."Odcekl mi a já se zamračila.

"To asi budu muset."Ani nevím co to do mě vjelo.Vzala si věci co jsem na to potřebovala a zavřela se s tím do ložnice.                                                                                                                                
Sedla jsem si s tím do rohu a na lžíci si rozmíchala krystal s vodou pomocí jehly.Tu jsem z pokušení olízla a začala lžíci nahřívat zapalovačem.Na jazyku jsem ucítila směs krystalu s vodou a usmála se nad tím.Nemohla jsem se dočkat až mi to bude kolovat v žilách.
Až obsah na lžičce zabublal,věděla jsem že to bude hotové.Zapalovač jsem zahodila a natáhla do stříkačky směs ze lžíce.Tu jsem pak položila a začala si s jehlou v ruce,hledat žílu.                    Nemohla jsem ale najít tu do které jsme si píchala pořád.Ruku jsem musela dát k sobě a hledat dál.                                                                                                                                                        Po chvilce jsem úspěšně našla další žílu a bez rozmyšlení do ní zajela jehlou.                              Ucítila jsem malou bolest když jsem si nechala do kůže proniknou tenkou jehlu a pak následné pálení když jsem si do žíly v pustila obsah stříkačky.

Opatrně jsem s ní vyjela ze žíly a opřela se hlavou o zeď.Jehlu jsem položila vedle sebe a do pár minut ucítila naprostou slast.Mnohem větší než si dokáže kdokoliv představit.Proto to nikdo nikdy nepochopí.                                                                                                                                   Hlavu jsem schovala do dlaní když jsem si uvědomila jak se dokážu chovat kvůli tomuhle krystalu.                                                                                                                                                            Kvůli pár minutám čekání navíc co jsem nemohla vydržet,jsem byla schopná se pohádat.Zamrkala jsem abych zahnala slzy ale i tak mi jich pár vyklouzlo na povrch.                      Co se to se mnou děje?Rychle jsem je setřela z tváře a narovnala se.Musela jsem být asi chvilku sama.   
Lehla jsem si pak na postel a upřeně sledovala strop.Pořád jsem musela na něco myslet.Vlastně mě nikdy moje myšlenky nenechaly na pokoji.Akorát když jsem pod vlivem tak ty negativní neexistujou ale zase ty pozitivní se ztrojnásobí,že mě z nich občas bolí hlava.                                     
Jenom když jsem s ním tak se moje tělo uklidní a mysl zpomalí.Nevím proč jsem na něho tak vyjela.Už se pomalu přestávám znát.

Uslyšela jsem vrznutí dveří které se následovně znovu zavřely.Než jsem se stihla podívat kdo to je,matrace se podlomila nad jeho váhou.Mlčky si lehnul vedle mě a vydechl.                                           
Já se k němu otočila a přidržovala jsem se loktem abych nespadla.Jen se na mě podíval a já se zahleděla do jeho modrých očí.Začala jsem se v nich ztrácet.                                            Kolik toho asi viděly?Kolik bolesti a smutku musely zažít?Kolikrát asi plakal?                          Chtěla jsem se mu za tu všechnu bolest omluvit.I když bych za ní nemohla já,chtěla jsem jí vzít na sebe,aby se on už netrápil.
Pohled jsem dala na jeho krk a prsty sjela po kůži.Zastavila jsem se u cucfleku který jsem mu udělala včera večer.Bylo to hned vedle jeho tetování.Co asi tak znamená?Nikdy mi to neřekl.

"Zvládla si to?"Prolomil ticho a já věděla o čem mluví.Jen jsem přikývla.

"Nechtěla jsem na tebe vyjet."Odpověděla jsem mu a on si se mnou propletl prsty.Cítila jsem se strašně provinile a na nic,že jsem svůj zrak od něj musela odvrátit.On se trochu zvedl a opřel se o lokty aby nespadl.Nemohla jsem se na něho ani podívat ale on mi ukazováčkem a palcem zvedl pohled na něj.

"Já jsem na tebe taky nechtěl bejt hnusnej."Šeptl a přitom jsme si dívali do očí.Miluju ho.Strašně moc mi na něm záleží.

"Navždy."Vzpomněla jsem si to na těch záchodech.

"Navždy."Zopakoval to po mě a jeho ruka mi dala na stranu vlasy.Pak mě tou samou rukou pohladil po tváři a naše rty spojil.Začala jsem s nimi pohybovat a on se mnou spolupracoval.Tohle už nebyla touha jako včera.          
Ruku se kterou jsem se neopírala,mu položila na tvář a nepřestávala ho líbat.                               Věděla jsem ale že to nikam nesměřuje a je to "jen" polibek.                                                              Právě proto to jsem vnímala každý pohyb který jsme udělali a cit který jsem u toho prožívala.Nemůžu ale říct co se mi s ním líbí víc protože má vše svoje kouzlo..