Dotek /STEIN27

Part 19

"Lauro."Šel za mnou a já se nedokázala uklidnit.Musela jsem si sednout na gauč a on se posadil vedle mě.
Ani jsem se na něj nepodívala a obličej si schovala do dlaní.Všechny ty emoce co se za tu hodinu udály se spojili v jedno a já to nevydržela.Byla jsem šťastná když mi vyjádřil svoje pocity a já jemu.Pak ale smutná když nás u toho viděla Sára.
Chápu ji a vím že jsem jim lhala.Ona ale musí pochopit že jsem s ním šťastná.
Potom několika minutovém tichu jsem nezadržela svůj pláč a vzlykla jsem.Opět jsem propadla v nekontrolovaný pláč.
On mi dal kolem ramen jeho ledovou ruku a tu druhou mi položil na stehno.Přitáhl si mě tak blíž do objetí a zůstal tam se mnou mlčky sedět,dokud jsem se neodtáhla.Podívala jsem se na něj s ubrečenými oči ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku.Až na vzlyky.Vmáčknul si mě znova do objetí a já mu už obmotala ruce okolo těla.
Přišla jsem o nejlepší kamarádku a společně s ní i o další moje dobré kamarády.
Jen protože miluju někoho kdo není podle ideologií.Myslím si že mi to prostě nepřejou.Možná závidí v to pouto co mezi námi je,štve je, že ho nikdy nezruší.
Mám už jenom jeho. Nic neříkal ale stisk zpevnil a věnoval mi pusu do vlasu.Snažil se mě utěšit a já se v jeho objetí cítila v bezpečí.

**

Probudila jsem se na nějaké zvuky co šly z kuchyně.Neochotně jsem se zvedla z postele a otřela si své ospalé oči.Přešla jsem ke dveřím a pootevřela jsem je.Do očí mě bouchlo menší světlo a hned na to uviděla Petra.
Vyšla jsem pomalu ze dveří a šla za ním.Stál tam u linky a zrychleně dýchal.

"Petře?"Oslovila jsem ho ale on jako by mě neslyšel.Proto jsem šla ještě blíž dokud jsem neuviděla jak přiráží do jedné neznámé holky.
Zastavil se mi svět.Začala jsem na ně ječet ať přestanou ale oni si z toho nic nedělali.V očích mi vyhrkly slzy a snažila jsem se něco udělat.
Najednou jsem se nemohla ani pohnout a musela jsem tam stát,jako přikovaná.Nemohla jsem dělat nic jiného než na ně koukat a snažit se křičet....

Rychle jsem se narovnala když jsem se vzbudila a snažila si uvědomit co se stalo.Podívala jsem se kolem sebe a i po tmě viděla jak vedle mě spí.Noční můra. Uvědomila jsem si že jsem celá ubrečená a slzy mi tečou až po bradě na holé nohy.Rychle jsem je utřela a chytla se za čelo.
Před spaním jsem ještě Sáře psala ale neodepsala mi.Jen si to zobrazila.
Nevěděla jsem jestli mám psát i dalším,abych to jen víc nenafoukla.Protože mi bylo jasný že na svojí stranu bych je rozhodně nedostala.Pořád mě ale uklidňuje jedna věc.Jeho přítomnost.
Pomalu jsem si znovu lehla a položila si hlavu na jeho hruď.Soustředila jsem se na jeho srdeční tep a mlčky ho poslouchala.Jen to pomyšlení na to ho ztratit mě celou ničilo.

Po chvíli ležení a přemýšlení nad životem jsem ucítila jak mi ztěžkla víčka a pomalu ztrácela svoje myšlenky..

*

Probudila jsem se a pomalu otevřela oči.Měla jsem hlavu pořád na jeho hrudi.Proto jsem se na něj jen otočila.

"Dobré ráno."Zamumlal ospalým hlasem když si mě všimnul a já zývla.

"Dobré."Hned na to jsem si vzpomněla na sen co se mi zdál.Přitiskla jsem si ho k sobě co nejvíc a nasála jeho vůni.

"Nemáš hlad?"Zeptala jsem se ho když mi zakručelo v břiše.Myslím si že po těch pár dní co ve mě nevydržela ani kapka vody by mi bodlo aspoň něco malého k jídlu.

"Ani moc ne."Odvětil a já nechtěla vstávat bez něho z postele.

"Ty jo?"Otočil si mě k sobě a já se usmála.Nevím co bych bez něj a bez těch dnů s ním,dělala.Možná bych měla svoje kamarády se kterými bych chodila ven.Tohle,by mi ale nikdo jiný než on,nedokázal dát.
S ním mám pocit,že mi nic nechybí.Cítím se tak skvěle jako s nikým jiným před tím.
Můj pohled na něho po ránu kdy je rozespalý,vlasy rozcuchané a má chraplavý hlas mě nikdy neomrzí.

"Jo."Usmála jsem se než stačil naše rty spojil v jedno.

"Hmm,tvoje rty ale chutnají dobře."Šeptl a hned na to mě políbil znova.

"Možná si mě přesvědčila."Zamumlal a já na něho jen s usměvem dívala.

"Já nemyslela tohle."Řekla jsem když mě po čtvrté políbil.Musela jsem se zasmát když jsem uviděla jeho výraz.

"Škoda."

"Musím zkusit odpoledne za nimi dojít."Řekla jsem po chvilce ticha a viděla jak z toho nebyl nadšený.

"Seš si jistá?"Zeptal se mě.Měla jsem na něm ráda že mi nic hned nerozmlouvá a nechá mě konat tak,jak chci.

"Jo,musím to zkusit."Pousmála jsem se na něj a on se o to pokusil taky.

**

Šla jsem po ulici a blížila se k bytu Marka a Sáry.Nevěděla jsem kde bych je měla najít po hromadě takže jsem to zkusila rovnou u hlavního zdroje.
Byla jsem si sama sebou strašně nejistá.Co mu Sára všechno řekla?Řekla mu vůbec něco?

Stála jsem před dveřmi od bytu Marka a čekala až někdo otevře.
Po slabém zaklepání se dveře pootevřeli a v nich stála Sára.
Hned jak jsem jí uviděla,jako by jsme si byly cizí.

"Můžu dovnitř?"Poprosila jsem ji a ona se na mě jen dívala.

"Ne."Řekla a hned na to se ozval pro mě dost známý hlas.

"Kdo to je?"Vyšel další hlas z bytu a já čekala co řekne.

"Jen nějaké děti."Křikla mu na zpět.Já ale po chvilce uslyšela kroky.

"Lauro."Objevil se vedle ní Mark a já se na něj usmála.Když šel za mnou mě obejmout, viděla jsem Sáry výraz který mě chtěl zabít.

"Slyšel jsem že ti bylo špatně."Odtáhnul se.

"Jo už mi je líp."Řekla jsem i když psychicky mi lépe nebylo.

"Řekni Lauro z čeho."Prolomila ticho Sára a já se na ní podívala.Zachovala se ke mně tak,jak bych do ní nikdy neřekla.
Mark se na ní a pak na mě podíval s nechápavým výrazem.

"Z čeho?"Zeptal se mě a já sklopila pohled.Věděla jsem že nemá cenu lhát ale nedokázala jsem mu to říct.

"Protože si šlehala s tím feťákem."Řekla a mě začal vztek kolovat v žilách.

"Není to žádnej feťák!"Vyjela jsem po ní.

"Klid."Ozval se Mark a já se na něho podívala.Co to s nimi je?

"Prosím poslouchejte mě,jen vám to chci vysvětlit."Zaškemrala jsem.

"A co chceš vysvětlovat?"

"Já ho miluju."Řekla jsem se zlomeným hlasem a oni se na mě jen dívali jako na nějakou špínu.

"Tak moc že ti je jedno že tě pomalu zabijí?"Zeptal se mě Mark a já se na něho podívala.

"Když vidím jak se ke mně chováte i po těch letech vy,radši umřu teď s ním,šťastná,než pak sama za několik let smutná.Protože jste jenom falešní!"Prskla jsem a dala se na odchod.

"My jsme pořád stejný Lauro,to ty si se změnila."Promluvila na mě Sára a já se na ní otočila.Mlčky jsem se na ní podívala a pak na Marka.Pochopila jsem že to nemá cenu a že moji kamarádi které jsem měla za ty pravé,se ke mně otočili zády hned jak jsem našla štěstí...