Dotek /STEIN27

Part 25

*o 3 týdny později

I když mě jednu chvíli trápil můj vzhled co mi ten krystal způsoboval,nemohla jsem přestat.Naopak.
Mám pocit že se nám to trochu vymklo kontrole.Nebylo to obden,občas už několikrát za den.Perník,tráva,hašiš,LSD...není to jedno?
Pamatuju si jak jsme si oba řekli že si LSD už nikdy nedáme ale když nic nebylo a ono na nás tak dlouho čekalo v nočním stolku..
Musím říct že i když jsem s ním měla poprvé špatnou zkušenost,začala jsem ho mít radši.Bylo super když jsme si ho dali a šli se projít večer po městě.Nebo přes den v parku.

*flashback

Sedli jsme si oba dva na trávník v parku a pozorovali lidi co kolem nás prošli.Byl zrovna jeden z těch teplejších dnů.Slunce pořád zářilo až nás to pálilo na kůži.
Lidi buď byli s rodinou venku nebo šli z práce.Byli jako zrychlení mravenečci.Smáli jsme se jim až nám málem došel dech.

"A vidíš tohle?"Ukázal rukou na psa který byl o kus dál a já se na něho zadívala.Byl to Anglický buldoček co běhal za svým klacíkem.
Fascinovaně jsem se na něho dívala dokud nepřiběhl za námi.
Začal mi lízat ruku a já uviděla jeho velké oči,myslela jsem že mi vidí až do duše.Docela mě děsili i ty jeho dlouhé špičaté uši.Fleky na jeho tělíčku mu měnily barvu pokaždé,co se jinak otočil na slunci.

"Maggie!Fuj!"Okřikl jí její pániček a šel za ní.Rychle jí odtrhl a na nás vrhl vražedný pohled.Odešli.
Já si lehla na trávník.
Všechno bylo tak hezké,až na lidi.
Viděla jsem jak si lehl vedle mě a já dál sledovala nebe.

"Proč je všechno tak hezký kromě lidí?"Zeptala jsem se ho s pohledem na nebe.

"Protože ty nejdou změnit."Odpověděl mi a já se na něho otočila.

"Jo..asi máš pravdu."Řekla jsem zamyšleně a otočila se na něho.Díval se na nebe.Jednu ruku měl pod hlavou a druhou na hrudi.I přesto že na mě nekoukal jsem se na něj usmála.
Po chvilce ticha jsem se loktem zvedla a opřela si dlaní hlavu.On se na mě podíval a já mu druhou ruku položila na břicho.Naklonila jsem se k němu a v tom se na mě podíval.Neubránila jsem se menšímu polibku..

***

Usmála jsem se nad tou vzpomínkou.Užívám si s ním každou chvíli ale na tuhle vzpomínám obzvlášť.

"Jdeme?"Objevil se v koupelně a já se na něho podívala v odrazu zrcadla.

"Joo už jdu."Řekla jsem při malování linek.Vůbec mi v ten moment nešly.Ještě ke všemu mě znervózňoval on mezi dveřmi jak na mě kouká.

"Znervózňuješ mě."Zamumlala jsem a u toho si opatrně malovala linku na právem oku.

"Ty mě vyhazuješ?"Řekl to s takovým překvapeno-uraženým hlasem že jsem se tomu musela zasmát.Pak jsem jen viděla,v odrazu zrcadla,že se ke mně blíží.

"Mám je stejný?"Ignorovala jsem jeho otázku a zoufale se ho zeptala protože mi docházely nervy.Pak jsem zavřela oči,dokud se na mě nezadíval a ruce mi položil na tváře.Začal je pečlivě prohlížet a já se tomu musela zasmát.

"Vykloubíš mi hlavu."Zasmála jsem se když mi s ní otáčel aby viděl moje namalované linky.

"Máš je hezký."Řekl potichu když mě pustil.Já se na něho usmála a znovu se na sebe podívala do zrcadla.Nemohla jsem si odpustit myšlenku.Myslíš že ten makeup to zakryje? Moje kruhy pod očima možná ale to ostatní už moc zakrýt nešlo.                                                                        
Vyšla jsem z koupelny a namířila si to do ložnice.Tam jsem popadla kabelku a dala do ní věci co potřebuju.Pak jsem šla ven z bytu za ním.                                                                              Nastoupila jsem do auta a on se po chvilce rozjel na místo.Klub.Místo kde to všechno začalo.
Pamatuju si,jak jsem se sem přestěhovala kvůli škole.Hlavní město.Kdo by byl řekl že je to ta největší díra světa.Všichni říkali jak je to tu skvělý a krásný-všichni co tu nebydlí.
Hned po týdnu přistěhování mě Mark pozval s kamarády do jednoho klubu a tím se mi kompletně změnil pohled na tohle město.Možná i na celý svět a taky na lidi.
Když už jsem tu bydlela nějaký ten pátek,začala jsem si všímat těch věcí okolo mě.Nevím jestli to bylo partou nebo častí města ve které žiju.Člověk by řekl že takové věci se dějí jen ve filmech nebo nějakých hodně špatných místech ale pravdou je že se to děje všude.Nejen večer.Možná už patřím k nim.                                                                  
Z myšlenek mě vytrhla jeho ruka.Položil mi jí na stehno a palcem mi přejížděl na místě.Usmála jsem se na něj.
Strašně moc mi na něm záleží.Každý den děkuju Bohu že nás i přes ty věci co se staly, spojil.Neumím si ani představit jak by můj život vypadal teď bez něj.

"Jakej máme plán?"Zeptala jsem se ho jako by jsme se chystali vyloupit banku.

"Hlavně dojít domů."Otočil se na mě a já se uchechtla.

"Tak to máme co dělat."Odpověděla jsem a viděla že se blížíme k místu.

Když zastavil o kousek dál,oba jsme vystoupili.Klíčkem zamknul auto a stáhnul si mikinu která se mu během cesty shrnula trochu nahoru.Čekala jsem na něho než ke mně přišel.Propletl si se mnou prsty a namířili jsme si to do klubu...

Slyšeli jste novou písničku od Steina?😃Já myslela že vyjdou Mraky ale tohle je pecka🤍nikdy jsem nebyla tak smutná při poslouchání písničky.
Děkuji vám za hlasy a komentáře 🖤
Přeji hezký víkend🙏🏻