Dotek /STEIN27

Part 38

Ze spánku mě probudilo světlo,které šlo z kuchyně.Slyšela jsem vodu z kohoutku a pak otevření lednice.Došlo mi že to je on.
Čekala jsem až ke mně přijde si lehnout ale pořad nic.Myslela jsem si že si lehnul znova na gauč.Proto jsem se po menším přemlouvání odkryla a vstala.
Otřela jsem si unavené oči a šla za ním abych ho poslala do postele.Připadala jsem si jako nějaká mamka.
Byla jsem mezi dveřmi když jsem si všimla že stojí ještě pořad v kuchyni a láduje do sebe sušenky,které jsem včera ráno koupila.

"Myslela jsem, že spíš zase na gauči."Šeptla jsem protože můj hlas byl ospalý.Jen se na mě s trochou překvapení podíval a přestal žvýkat.Připadalo mi na něm něco zvláštního,proto jsem k němu přešla a zadívala se na něho.V té tmě jsem mu ale do očí moc neviděla.Možná jsem ani nechtěla.

"Až se najíš,přijď za mnou do postele."Založila jsem si ruce na prsou protože mi byla zima.Chtěla jsem už odejít ale on jen přikývl a jedl dál.Nic neříkal a mě to trochu mátlo.

"Ty si pil?"Zeptala jsem se ho a on se jen zamračil.

"Nee."Hned jak to řekl mě přesvědčil o opaku.Nijak jsem to ale nerozváděla protože jsem věděla že to bude k ničemu.

"Tak se hlavně pak převlékni než půjdeš do postele."Chtěla jsem si jít lehnout,ale zastavil mě jeho hlas dřív,než jsem se stačila otočit.

"Ano mami."Zamumlal a já šla zpátky k němu.

"Co si to řekl?"Zeptala jsem se ho s trochou pobavení.On se na mě jen se smíchem díval.

"Nic."Zasmál se a já trochu s ním.Taky mi to tak připadalo,ale chtěla jsem aby mě bral vážně.

"Ty si jenom nepil že?"Nastalo ticho.

"Pil jsem."Řekl po chvíli a já se zamračila.

"Pil jsem ráno kafe,pak jsem měl pivo,džus,vodku a teď piju vodu."Počítal si to na prstech a na konci ukázal na mě skleničkou,u toho si škytl.

"Řekneme si to ráno."Došli mi nervy a otočila se.Ignorovala jsem ještě po cestě jeho řeči a šla si lehnout.

**

Samozřejmě si lehl na gauč a samozřejmě že se ani nepřevlékl.Neobtěžoval se ani uklidit to jídlo co vytáhl z lednice takže jsem nad ním neměla už žádné slitování.

"Můžeš mi říct, co si doprdele dělal včera večer?"Řekla jsem nahlas a strčila do něj aby se vzbudil.Jen ze sebe vydal nějaký zvuk a dál spal.Po chvíli jsem stáhla z něho i deku když toho bylo na mě moc.Jen se na mě s pootevřenýma očima otočil a u toho se křenil protože na něj bylo dost ostré světlo.

"Cooo."Zamumlal a otočil se zpátky na bok.

"Vstávej."Znova jsem do něj šťouchla a na to mi od něj jen přišlo hrané plakání.Trochu jsem se tomu zasmála a on to nakonec vzdal protože jsem nepřestávala.

"Jsem úplně vyřízenej."Zívl když se protahoval a přestal když mě viděl.

"Dobré ráno."Usmál se na mě a natáhl ke mně ruce.Já si jen založila ruce na prsou a dívala se na něj.Bylo těžké ale odolat.

"Udělal jsem něco?"Zeptal se.

"Proč spíš zase na gauči?"

"Kvůli tomu jseš naštvaná?"Zasmál se a vstal.Jo jsem když jsem mu to říkala po několikáté a on si dělá stejně svoje.

"Co si dělal včera večer?"Zeptala jsem se ho když si mě vtáhnul do objetí a snažila se bránit emocím.

"Říkal jsem ti to."Dal mi pusu do vlasů a věděl že za chvíli povolím.Tohle na něm nesnáším.Má mě přečtenou a zná mě až moc dobře.

"Zapoměl si říct že si dáš i něco jiného."Odtáhla jsem se když jsem si vzpomněla na ten večer, co si on možná ani nepamatuje.

"Co?"Nechápavě se na mě podíval.

"Našla jsem v tvém nočním stolku tu obálku."Řekla jsem a dál to nerozváděla,protože jsem věděla že mu bude jasné o čem mluvím.Nejdřív se na mě s trochou překvapení podíval a pak se zamračil.

"A co to podle tebe znamená?"Založil si ruce na hrudi a já se zamračila taky.

"To by si mi měl říct ty ne?"

"Nic to neznamená,proto jsem ti to ani neříkal."Odpověděl mi a já nechápala.

"Mám to tam připravený pro kámoše."Hned jak to dořekl a já se dozvěděla celou pravdu,cítila jsem se provinile.Proč jsem radši nedržela jazyk za zuby.Navíc to teď vypadá že mu lezu do věcí.

"Promiň,já-já"Zakoktala jsem se a on tam stál a díval se na mě.

"To je v pohodě."Zamumlal ale já se i tak cítila špatně.

"Nechci aby sis myslel že ti lezu do věcí,jen jsem na to narazila když jsem uklízela.."Snažila jsem se ospravedlnit.

"Jen-jen mám o tebe strach.Celý den tě nevidím,jenom uklízím tenhle byt a čekám přitom na tebe...Připadá mi to jako věčnost a že se to nikdy nezmění.Nevim kdy jsme spolu naposledy leželi v posteli.To co jsme pořád dělali se najednou stalo tabu a já nevím jestli jsem se už nezbláznila."Všechno co mě trápilo ze mě padalo a bylo to jako bych odhazovala ze sebe tu všechnu tíhu po malých kamínkách.Doufala jsem že se tím něco změní ale něco mi říkalo že ne.

"Pořád někam chodíš,i když vlastně nevím pořádně kam.Říkáš že peníze potřebujeme.Já to chápu ale jak mám chápat když u tebe pak najdu prášky a další sračky kterých jsme se zbavili?"Pokračovala jsem když mi neměl co říct a dál si tím tak ulevovala.Nemám už žádné kamarády abych se jim mohla vyzpovídat.Mám pocit že tyhle poslední dny ztrácím pomalu i jeho.

"Máš pravdu a já tě chápu-"

"To je jediný co na to řekneš?Ja vím že mám pravdu!Byl by jsi strašnej pokrytec kdyby si nechápal ani slova co ti říkám!"Nenechala jsem ho ani domluvit a hned na něj zvýšila hlas.

"A co po mě chceš?!"Zvýšil na mě hlas taky a rukama hodil okolo sebe.

"Chci aby to bylo všechno jako dřív!Chci aby si byl se mnou.Chci aby si mě držel za ruku a líbal jak si to vždycky po ránu dělal.Jenom ty si radši celý den až do noci venku,bůh ví s kým,bůh ví co děláš a pak tě najdu tady na gauči v tom samém oblečení ve kterým jsem tě viděla jak odcházíš den předtím."Odmlčela jsem se když mě zaštípaly oči.Ne ne ne,už zase.

"Chci ti věřit,strašně moc.Věřila jsem ti vždycky ale teď mi moc nedáváš na výběr."Tímhle jsem skončila svůj monolog.Moje slzy ale neskončily.On stále mlčel.Stál tam a jenom na mě koukal.

"Nevím co ti mám na to říct."Odpověděl mi potichu a já se na něho podívala.Nemusel nic říkat,chtěla jsem hlavně aby to změnil...