Dotek /STEIN27

Part 23

*Po týdnu

Hned druhý den od té situace to utichlo.
Už jsme se o tom nebavili a byli spolu.Řekla bych že nás to více stmelilo.Nakonec,všechno špatné je asi k něčemu dobré.                                Teď spolu ležíme a koukáme na nějakou kriminálku co dávala v televizi.

"Myslíš že ho zabil ten chlap co je zavolal?"Zeptala jsem se celá ponořená do smyšleného případu v televizi.

"Kterej?"Zeptal se mě a já se na něj otočila.

"Ty na to nekoukáš?"Zeptala jsem se a on si dal jednu z brambůrek,které měl nasypané v míse,do pusy.Jen se na mě nevinně usmál a u toho přežvykoval.

"Tak když tě to nebaví tak tam dej něco jinýho."Nabídla jsem i když jsem to měla rozkoukané.Viděla jsem tolik kriminálek,že mě nezabije se jednou podívat na něco jiného.Navíc takhle kriminálka je naprosté klišé,že už jsem jí měla vyřešenou než vůbec začala.

"Vždyť na to koukáš."Odpověděl mi.Já jen pokrčila rameny na náznak že mi to nevadí.On si povzdechl a začal přepínat ovladačem kanály.                                                                          Skončil u jednoho kde zrovna dával nějaký dokument.Já ho mlčky začala sledovat a vzala si od něj brambůrku.Aspoň budu koukat na něco jiného protože do teď by mě nenapadlo si pustit dokument než kriminálku.                                                                                                                Ovladač položil a opřel se o čelo postele.Já si lehla na břicho k televizi takže jsem ležela vedle jeho nohou.Opřela jsem si rukama bradu a sledovala dokument.

Po nějaké době mě ale z dokumentu vyrušilo jeho zvonění telefonu.Otočila jsem se na něj a on to zvedl.Pak jsem se zpátky otočila na televizi a u toho poslouchala hovor.Nic důležitého nebo špatného jsem neslyšela,dokud.

"Jo,tak já přijedu."Řekl a já se na něj musela znovu otočit.Začal si ještě kontrolovat všechny zprávy v mobilu.Narovnala jsem se a čekala co mi řekne.On ale mlčky vstal z postele.

"Ty někam jdeš?"Zeptala jsem se ho když si u skříně vybíral oblečení.

"Jo,bude to jen chvilka."Řekl a já už moc dobře věděla co znamenají jeho chvilky.

"A bude tam i ona?"Prolomila jsem chvilkové ticho s týdnem starým téma.Nevadilo mi že tam bude déle než mi řekne, ale hlavně aby tam nebyla ta holka.

"Myslíš Adel?"Zeptal se a já přikývla.Bože ať už nikdy nevyslovuje její jméno.

"Nevím."Pokrčil rameny a já se na něho jen dívala.Natáhl si svojí mikinu přes hlavu a zavřel skříň.

"Zatím."Rozloučil se a přešel ke mně.Rukou mě pohlavil po vlasech a dal mi letmou pusu.Tím mě trochu uklidnil když mě nechal samotnou,v jeho posteli a při rozkoukaném dokumentu.

*

Po dvou hodinách mě moje zvědavost a strach nenechalo na pokoji.Pořád se mi v hlavě naskytovaly ty nejčernější myšlenky co se právě můžou dít.Věřila jsem mu,ale jí vůbec.Mám pocit že by ho byla schopná zfetovat jen aby se s ním mohla vyspat.Strašně mě to užíralo zevnitř samy sebe.Nemohla jsem to vydržet a proto se vydala do toho samého klubu kde jsem byla s ním před několika dny.Nebyla jsem si sice jistá jestli tam bude ale moje myšlenky a emoce mě uplně ovládly.              Vzala jsem si na sebe první co mě napadlo a zavolala si taxi.
Seběhla jsem schody a šla ven.Už jsem se tu moc nebála jako poprvé.                                                                                               
Viděla jsem že už na mě čeká taxik před bytem a tak jsem do něj nastoupila.Nadiktovala jsem mu jméno klubu a on se rozjel.

Cesta mi už začínala být povědomá až najednou zastavil o kus dál od klubu.Podala jsem mu peníze a vystoupila.Ani jsem pořádně nezavřela dveře a taxi se hned rozjel až mu zapískaly kola.Nechápavě jsem se na to auto dívala dokud jsem se nevzpamatovala.Šla jsem rovnou směrem do klubu.
                                                                                                                                              Bezmyšlenkovitě jsem otevřela dveře a porozhlédla se kolem.Hledala jsem jenom jí protože jsem si pamatovala její nepřehlédnutelnou hlavu.
Nikde jsem jí ale neviděla.Proto jsem se rozešla víc po klubu a podívala se mezi hlouček lidí co tancovali.Vypadali spíš jako kdyby byli ryby na souši a naráželi do sebe.Žádnou známou tvář jsem tam nepoznávala a proto se podívala směrem na bar.Hned mě zamrazilo když jsem tam uviděla svojí minulost.                                                      Byli tam snad všichni a bavili se.Nechápala jsem co zrovna oni tady dělají ale nemohla jsem na ně přestat koukat.Byla jsem jako zamrzlá když jsem viděla jak jsou spolu beze mě štastný a dělají jako kdyby se nic nestalo.Nic je netrápilo.Jen si užívali.Kdo pak je tu ten sobec?

Z myšlenek mě ale vyvedl něčí náraz na moje tělo a následovné zaklení.

"Dávej bacha."Zasyčel na mě kluk a jelikož jsem byla k němu zády,neviděl mě.Já jsem ten hlas ale hned poznala.Bez jakéhokoliv pohledu prošel vedle mě a já se na něj zůstala dívat.Jake.   
Když došel k ostatním na baru viděla jsem jak se otočila Sára které se rozhlížela.Jejím pohledem si projížděla celý klub až když si všimla mě,zůstala na mě koukat.Vůbec se nezměnila.Vypadala i možná líp než před tím.Nic ale nedělala než že se na mě s trochou překvapením dívala.
Vzájemně jsme na sebe koukali dokud se její pohled na mě odtrhnul.Začala dělat že tam nejsem.                                                                                                         
Já bych tam nejspíš zůstala stát ještě nějakou chvíli ale z myšlenek mě vyvedla odbarvená hlava která zářila přes celý klub.

"Kde je Péťa?"Usmála se na mě tím nejvíc nepříjemným usměvem a já nad ní jen protočila oči.Neměla jsem po tomhle už žádnou sílu jí odpovídat natož se s ní bavit, proto jsem se jen otočila na místě a vyšla z klubu ven.

**

"Kde si byla?"Zeptal se mě ve dveří a já se jen unaveně posadila na gauč.

"Ptám se tě na něco."Posadil se vedle mě a trochu znepříjemnil tón v hlase.

"Venku."Vydala jsem ze sebe ale tomu nestačilo.Pomalu jsem cítila jak se mi plní oči slzami a nedokázala jsem je zastavit.Proč lidi dokážou být tak zlí?Nic jsem Sáře neudělala a ona v klidu zapomene na ty roky co jsme spolu zažily.Pomáhaly a svěřovaly jsme se sobě navzájem vždycky se vším.Už to ale nic neznamená.

"Kde?Proč si mi ani nenapsala?"Ptal se a při tom jak jsem mrkla mi spadla slza na džíny.Pak druhá a pak třetí,dokud jsem se na něj neotočila.

"Já nevím."Zamumlala jsem s pohledem na jeho nohy.Je pravda že vlastně ani nevím co mě to popadlo.Byla jsem tak moc ovládnutá strachem že o něj přijdu,že mi bylo jedno co musím udělat abych už ho měla zase u sebe.
Když uviděl moje ubrečené oči,nic neříkal.Jen si mě stáhnul k sobě do objetí a já se začala cítit trochu lépe.Moje myšlenky mě ale pořád nenechávaly na pokoji...