Dotek /STEIN27

Part 7

Už to jsou dva dny od toho setkání s Markem a šest od toho incidentu.Chystám se s holkami jít ven.Těším se,ale jsem z toho neskutečně nesvá.Musela jsem jim říct předem,že už o tom nechci mluvit a budu radši když budeme dělat,že se nic takového nestalo.
Ještě před odchodem jsem se zkontrolovala v zrcadle a nestačila se divit.Ten víkend spánku a skoro týden bez flámování mi vzal moje kruhy pod očima,kterých jsem myslela,že se nikdy nezbavím.
Ještě naposledy jsem se na sebe podívala a vyšla ven z bytu.Ten svět mi poslední dobou utíká docela pomalu.Myslela jsem si,že se doma uhryžu nudou.Ještě,že mě Sára přemluvila na kafe.
Potom venku s Markem mi večer začala znovu volat a prosila o odpověď.Neměla jsem srdce na to jí ignorovat tak jsem jí aspoň napsala zprávu a ona mi odepsala,že mě chce vidět.K tomu se přidala i Claudi a proto jsem teď na cestě za nimi.

*

"Ahoj holky."Překvapila jsem je za zády když jsem je viděla sedět u stolu.

"Ježiš ahoj."Podívali se na mě nevěřícně a objali mě.Zvláštní jak nám stačí taková chvilka odloučení.

"Jsem ráda,že tě vidím."Řekla potichu Sára a já se na ní usmála.

"Objednali jsme ti to co vždycky."Usmála se na mě Claudie a posadily jsme se.Jenom jsem se na ní usmála a pozorovala je.Viděla jsem na nich jak jsou nervozní a přesně vím z čeho.I přes to je cením,že se snažili o tom nemluvit.

"Jak jste se měly?"Snažila jsem se rozvést konverzaci.

"Docela očistec."Řekla Sára a napila se čaje.Věděla jsem,že mluví o našich večerech.

"To jste ještě nikde nebyli?"Zeptala jsem se udiveně.

"Nechtěli jsme chodit bez tebe."Odpověděla mi Sára a já se napila svého kafe.

"A hlavně ne po tom co se stalo."Řekla bezmyšlenkovitě Claudie a Sára jí probodla pohledem.Já si jen povzdychla a sledovala je.

"Promiň,neuvědomila jsem si to."Pokrčela rameny Claudie.

"Ne to je v pohodě,asi se tomu nevyhnu."Vzdala jsem to.

"Nejspíš už jsem stejně každému k smíchu."Pohled jsem věnovala mému hrnku.

"Nejsi,nemůžeš za to."Chtěla mě uklidnit Sára a já se jen uchechtla.

"Nechci se litovat a ani aby jste litovaly vy mě."

"Nechtěla by sis o tom ani promluvit?"Zeptala se mě dotěrně Claudie.

"Není o čem."Pokrčila jsem rameny.Vlastně to tak bylo.Mohla bych jim jen říct jaký byl nebo jak se choval ale nechtěla jsem o tom přemýšlet.I když na něj opět myslím.

"Jak myslíš."Řekla a já se podívala na Claudii,která chtěla znát sebemenší detail,ale snažila se na sebe nedát nic znát.

Pak už ze mě ale nic nedostaly a začaly se konečně bavit o nich.Díky tomu jsem přišla na jiné myšlenky a i se občas zasmála.Zapomněla jsem jak příjemný může být jen tak posezení s kamarádkami bez alkoholu.Když tak přemýšlím tak to zní jako kdyby jsme byli alkoholici,co se léčí ze své závislosti ale ne každej den se zřídíme do němoty.Počítám i ty noci kdy si dáme jen jednu sklenku nebo kluci pivo.Už to k tomu prostě patří ale nemusíme být navátí aby jsme se bavili.

"Příští týden bude mít Jake oslavu,budeš mít čas?"Zeptala se mě Claudie a já se na chvíli zamyslela.

"Jo,jasně."Usmála jsem se na ní a trochu znejistěla protože jsem na jeho narozeniny přes ten víkend zapomněla.

"Super,ještě ti napíšu o tom víc."Řekla a já přikývla.Ještě pořád nevím jestli mám být na něho naštvaná nebo mu bejt vděčná.Jsme ale kamarádi a cítila bych se blbě kdybych tam nešla.

Po schůzce jsme se rozloučily a vydaly se každá svým směrem.Já jsem šla nikam jinam než domů.Přitom jsem si dala sluchátka do uší a zapnula si písničky.Ráda takhle poslouchám písničky zatímco sleduju to dění okolo mě.Svět je hned takovej barevnější když ho nevnímám.Pořád jsem se otáčela a koukala jestli ho někde nezahlédnu.Sakra.Hned jak jsem si to uvědomila sklopila jsem svůj zrak na zem.Jak je tohle možný.Už ho asi nikdy nedostanu z hlavy..