Why Always Me

část 63

Ležela jsem u nás v posteli a přemýšlela. Co bude, jestli se nám povede přivést všechny zpátky? Na tenhle život už jsem si zvykla, přece jenom už ho žijeme pět let. Až se ostatní vrátí, budou muset dohnat všechno co zameškali.
Co bude s Buckym a Peterem? O hopsala se vlastně tak moc nebojím, protože i když jsme to oficiálně nikdy neskončili, oba jsme pochopili, že k sobě nepatříme. To ale nemůžu říct o Buckym.
Miluju tě vjela mi do hlavy jeho slova. Znovu jsem si vybavila, jak mi mizel před očima.
Vrátí se mi a zjistí, že jsem vdaná za jeho nejlepšího přítele, a že s ním čekám dítě. To nepřežije.
Najednou se cítím ztracená. Vlastně cítím i vinu.
Buckymu hrozně ublíží co jsem udělala, ale nemůže mi to vyčítat. Myslela jsem, že už se nevrátí. Nevěřila jsem, že je tu možnost je zachránit, a tak jsem se posunula dál.
Proboha co když se do něj zamiluju znova. Před tím, jsme na sebe neměli čas. On byl ve Wakandě a já s tátou, ale teď bude žít pravděpodobně tady...
Vyrušilo mě klepání na dveře a následně otevření.
,, Promiň jestli jsem tě vzbudil" usmál se Steve a vešel dovnitř.
Konečně jsme zase byli spolu, v klidu a v tichu.
,, nevzbudil" pousmála jsem se a posadila se
,, jenom jsem se topila v
myšlenkách " dodala jsem. Steve mě následoval do postele, a to hlavně proto, aby mě políbil. Jeho vousy mě lechtaly na tváři a dunitily mě se zasmát. To že přišel mi pomohlo si uvědomit, že věci, které se za tu dlouhou dobu staly, se stát měly. Prožila jsem spoustu těžkých chvil, ale i spoustu radostí a jednu z nich si právě nesu pod srdcem. Došlo mi, že tuhle radost už před Stevem nemůžu dál tajit.
,, lásko, asi bych ti měla něco říct" nedechla jsem se a ukázala mu, aby se posadil naproti mně.
Bylo to docela velké rozhodnutí, protože jsem se bála, že mě nepustí na zítřejší misi. Zároveň to ale nemůžu skrývat, co kdyby se mi zítra nevrátil, nebo bych se nevrátila já. Nemohla bych žít s myšlenkou, že o tom nevěděl.
,, začínáš mě maličko děsit "pousmál se nervózně .
,, budeš táta " Zašeptala jsem a chytila ho za ruce.
,, Kathrine " odpověděl tiše, ale zůstal nehybně sedět.
A je to tady, on si to rozmyslel.
,, to je výborná zpráva! Lásko! Budeme mít miminko!" Skočil po mně a začal mě válcovat v obětí. Byl jako malé dítě, které dostalo novou hračku.
,, miluju tě, miluju vás oba" zašeptal a položil mi ruku na břicho. Díky bohu za tuhle reakci.
,, Vím, je to dost na rychlo a má to i špatné načasování " vydechla jsem a podívala se mu do očí
,, to neříkej, tohle nemá nikdy špatně načasování " opravil mě se širokým úsměvem
,, chtěla jsem ti to oznámit jinak, ale nechtěla jsem to před zítřkem tajit" vysvětlila jsem mu. Trochu mě mrzí, jak obyčejně se to dozvěděl.
,, Tohle je perfektní" pokračoval
,, když už si začala o zítřku "
,, Steve," Zastavila jsem ho, protože přesně vím, kam tím míří.
,, zítra jdu s vámi. Jsem v tom od začátku, takže s tím teď nehodlám přestat " dodala jsem a lehce se na něj zamračila. Můj manžel rychle pochopil, že nemá cenu v téhle debatě pokračovat, protože by to akorát zkazila nás moment.
,, Dobře " vydechl a dal mi pusu na čelo

,, Chci, aby to byla holčička a aby byla po tobě "
,, Vážně si to chceš komplikovat tím, že ti tu budu pobíhat dvakrát?" Začala jsem se smát
,, jo, to chci. Vlastně se na to dost těším " odpověděl
,, já bych si přála, aby se naše malé narodilo do klidu, aby mělo v okolí všechny naše blízké přátele a nejenom jejich půlku " vydechla jsem.
,, neboj, zítra se o to spolu
postaráme " odpověděl tiše Steve a přisunul mě blíž k sobě.
_________________________________

,, tak jo lidi. Každý máte na ruce takové speciální hodinky, které vám zhruba předurčují, kolik času vám zbývá do doby, než se budete muset vrátit " začal s vysvětlováním Bruce.
Všichni jsme na sobě měli červeno bílé obleky, ve kterých snad nemůžeme být napadnější. Jestli se tátovi někdy nepovedl návrh oblečení, tak to bylo tohle.
,, musíme být rychlí, hbití a
opatrní " dodal Steve

,, stejně si nemyslím, že bys měla jít s námi " Zašeptala Nat a zvedla na mě obočí
,, já si zase myslím, že s vámi jít musím" odpověděla jsem
,, neboj" pousmála jsem se.
,, mám tě moc ráda dítě" řekla Nat z ničeho nic. Znovu mi to připomnělo, kdo to pro mě vlastně je. Máma.
,, já tebe taky" odpověděla jsem s úsměvem, ale víc už jsem se za ní neohlédla.

,, tak jo, tohle zvládneme, sejdeme se tady za minutku" zažertoval Scott a všichni jsme dali pěsti dohromady.
,, miluju tě " řekla jsem
,,tři "
,, já tebe taky" odpověděl Steve
,, dva"
,, a proto musím udělat tohle" dodal
,, jedna"
,, Steve ne!" Vykřikla jsem, ale bylo pozdě. Všichni už byli pryč, jenom já jsem zůstala sedět na zemi
,, Kathrine, jsi celá?" Priběhl ke mně Rhodes a pomohl mi na nohy.
,, ne!" Vykřikla jsem a ztrhla ze sebe rukavice
,, ten parchant! Vystrčil mě" Pokračovala jsem vztekle
,, Katie, víš, že to nebylo bezpečné " snažil se mě uklidnit Rhodes. Nedařilo se mu to. Zuřila jsem a nemohla jsem přestat.
,, Musím za nimi. Pusť ten stroj" rozkázala jsem a přiběhla k hlavnímu panelu.
,, to nemůžu udělat " odpověděl
,, jak to myslíš?! Rhodesi dělej " nechápala jsem to.
,, slíbil jsem Stevovi, že..."
,, Tys o tom věděl? To nemyslíte vážně!" Křičela jsem, brečela jsem a mlátila jsem hlava nehlava do všech čudlíků, ale marně. Krev se mi vařila v žilách a magie mnou plula rychleji, než kdy předtím.
Rozrazila jsem kouzly dveře a běžela do našeho pokoje.
Mohla jsem udělat všechno, ale vlastně se nedalo dělat nic.
Převlékla jsem se. Nebylo to ale tak jednoduché. Vzteky jsem rozházela celý šatník, koupelnu a pracovní stůl. Nešlo mi pořádně ani dýchat.
Vzpomeň si na to malé.
Nechceš mu ublížit.
Byla to pravda, musím se uklidnit. Dokud se ale nevrátí, bojím se, že to nedokážu....

Pokračování příště:D