1. kapitola

1.5K 44 0
                                    

Zbýval už pouze jeden den do začátku mistrovství. Pro nás tedy dva dny, protože svůj první zápas odehrajeme až v sobotu s Velkou Británií. Proto jsme se rozhodli dát klukům dnes celý den volno, aby měli trochu času pro sebe a případně se mohli jít třeba projít a prozkoumat Tampere.

K tomu jsem se přesně chystala já. Už jsem měla naplánováno i kam se chci podívat, ale to mi zkazila tříčlenná skupinka hokejistů které jsem potkala, jak jsem vyšla z hotelu.

„Ale! To jsme rádi, že jsme na tebe narazili, jdeš to města? Jestli jo, jdeme s tebou," křikl na mě jeden z našich mladších hráčů, útočník Pardubic Matěj Blümel a už si to štrádoval hezky ke mně. Následoval ho starší hráč NHL Tomáš Hertl a vedle něj se na mě usmíval útočník Detroitu Red Wings blonďák Jakub Vrána. Čím jsem si jen zasloužila, být tu s takovými hvězdami? Když jsem je poprvé viděla, úplně jsem cítila, jak mě svrbí ruka, která chce požádat o podpis. Vlastně pořád chtěla, ale jsem si vědoma toho, že to nemůžu udělat.

„No tak kluci, horší chvíli jste si snad ani vybrat nemohli," snažila jsem se je trochu odehnat, protože jednou z mých položek v seznamu bylo koupit si spodní prádlo, které jsem si já šikovná zapomněla v Česku.

„A kam jdeš, když ne do města?" svraštil obočí Hertl a vypadalo to, jakoby brali za samozřejmost, že se mnou jdou.

„Já jdu do města," namítla jsem.

„A co tam budeš dělat tak tajného, že u toho nesmíme být?" nenechal se odbýt Tomáš.

„Kdybych neměla problém s tím ti to říct, už to víš," řekla jsem.

„Proč s tím děláš takové tajnosti? Jdeš si snad kupovat kalhotky?" zasmál se Vrána. Je snad telepat? Moje mlčení mu zřejmě dostatečně odpovědělo, protože se po pár vteřinách ticha ozval smích.

„Ty sis přijela do Tampere kupovat spodní prádlo?" řekl po chvíli, co jsem je s rudými tvářemi pozorovala jak se smějí Hertl.

„Samozřejmě, že nepřijela," ohradila jsem se, „prostě jsem si ho zapomněla zabalit co, to je toho."

Další salva smíchu.

„Tak pojď ty šmudlo," vzal mě kolem ramen Maty, „jdeme kupovat kalhotky."

„Nechovej se ke mně, jako by mi bylo pět," okřikla jsem ho, ale nemyslela jsem to nijak špatně, „jsem starší něž ty."

„O měsíc a půl," smál se Hertl.

„Teda kluci, kde jsem s vámi jako trenérka udělala chybu?" přemýšlela jsem nahlas, zatímco jsme se v lehkém přestrojení proplétali ulicemi Tampere.

„Z toho si nic nedělej, my jsme nenapravitelní," ujišťoval mě Hertl s rukami v kapsách.

„Jak se vlastně daří týmu?" optala jsem se jen tak, aby řeč nestála, ale ve skutečnosti mě to dost zajímalo.

„Jak to myslíš?" zeptal se Vrána.

„Víš moc dobře jak to myslím, proč nechceš odpovědět?" po očku jsem se na něj podívala a on odvrátil pohled stranou, „děje se snad něco?"

„Jsou tam teď," odmlčel se a po chvíli pokračoval, „nějaké problémy."

„No tak Kubo, jsem vaše trenérka, jestli se něco děje, potřebuju vědět víc než tohle," zastavila jsem a chytla ho za zápěstí. Trošku sebou trhnul, jakoby to nečekal a stočil pohled k našim rukám, kde chvíli setrval pohledem. Raději jsem ruku zase stáhla k sobě.

„Ahh, prostě," rozhodil rukami, „Simon má teď nějaké problémy a trochu si to na nás vybíjí, ale to je jen nervozita, to se zlepší."

„To je vše?"pohlédla jsem mu do očí, ale  on můj pohled neopětoval.

„Jo," přikývl, „to je vše."

„Fajn, tak uvidíme."

Zbytek dne jsme strávili společně. Procházeli jsme se a blbli jako malí. Celý den jsme si moc užili a já je nakonec přesvědčila, aby se mnou do toho obchodu pro spodní prádlo nechodili. I když mi pak tašku sebrali a zatímco jsem se snažila vyskočit a dosáhnout na ni, všichni hodnotili, co jsem si vybrala.

Slíbila jsem si, že s těmito třemi už nikam nepůjdu, když jsem celá rudá a za doprovodu jejich smíchu a narážek vstupovala do mého pokoje.


Jsem tu zas s první kapitolou. Zatím se toho moc neděje a působí to možná trošku nudně, ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Pro pochopení další kapitoly bych doporučila lidem, kteří neznají německého hráče, který hraje za Detroit Red Wings Moritze Seidera kouknout na YouTube na MoJoe show. Myslím, že si to jako já ihned zamilujete.

Štěstí v neštěstí // Jakub VránaKde žijí příběhy. Začni objevovat