Štěstí v neštěstí // Jakub Vrána

42. kapitola

,,Hey," zaslechla jsem za sebou hlas člověka, o kterém jsme právě hovořili.

,,Hi" pohlédl na něj Seider a donutil tak i mě zastavit.

„Vy dva, co tu děláte?" zamračil se Vrána, ale jeho otázka tak nějak doplula do prázdna a nedočkala se odpovědi.

V periferním vidění jsem viděla, jak Kubu Moritz sjel pohledem a následně se uchechtl.

Zmateně jsem se na něj podívala, protože jsem nechápala, co se děje.

Kuba se trochu nervózně ošil a zvláštně založil ruce před sebou.

Tak jsem slepá já, nebo jsou ostatní jen divní?

,,What's happening?" zamračila jsem se a on se na mě pobaveně podíval.

,,Yeah, so you are blind," zasmál se a já svůj pohled opět stočila ke Kubovi.

Koukala jsem, jestli nemá něco s vlasy, ale ty byly stále tak roztomilé a rozcuchané. Obličej stále čistý a krásný a v ten moment upřený na mě. Ruce i trup dokonalý a ani s oblečením nic neměl. Pak jsem se však zastavila u části těla, kterou se snažil nenápadně zakrýt. A v tu chvíli mi to došlo.

Zaraženě jsem zvedla pohled k jeho obličeji, který mi pohled už nějakou chvíli oplácel. Bylo mu jasné, že mi to došlo. Nevěděla jsem, co říci. Bylo to strašné trapné.

Tak to byl ten ,,malý problém", o kterém kluci mluvili.

Bylo to kvůli mně? Proto nechtěl, abych se hýbala?

Ne to určitě ne, přeci bys nemohla nikomu způsobit - NAD ČÍM TO PŘEMÝŠLÍM!

Zatřepala jsem hlavou a nervózně přešlápla. Z vlastních myšlenek se mi rozbušilo srdce.

,,Umm," prolomila jsem to ticho a vteřinu na to si zanadávala, že jsem dala najevo, že chci něco říci. Netušila jsem totiž co.

,,Měli bychom odnést ty věci," připomněla jsem jim a prohlédla na zem.

,,J-jo," koktal Kuba. ,,Jen si skočím na záchod."

,,J-jasně, klidně běž," byla jsem dost vykolejená. Nechtěla jsem, aby se cítil trapně, ale každou věcí, co jsem udělala jsem to jen zhoršovala.

Prošel kolem mě a mě na vteřinu ovanula jeho oznamující vůně.

Koukala jsem na Moritze a bylo vidět, jak zadržuje smích.

,,Don't," vztyčila jsem ukazováček a následně schovala obličej do dlaní, ,,god, this is so embarrassing."

,,Now don't tell me, that he doesn't love you," prohrábl si své delší kudrnaté vlasy a poposunul tašku na rameni, aby mu nespadla.

,,What? How could this prove it?" nechápala jsem a napadlo mě, že přestože má Moritz krásné vlasy, těm Kubovo se nemůžou vůbec rovnat.

,,You probably know how it works," předpokládal a mně se rozhořely tváře. Nebyla jsem zvyklá bavit se o takových věcech.

,,Yeah, but it couldn't have been me," nedokázala jsem si to přiznat, přestože žádné jiné vysvětlení nebylo. ,,Just because I was lying on him doesn't mean it had to be me. It's a natural thing, he's not to blame."

,,Did you lie on him?" podivil se.

,,Yes," přiznala jsem trochu poníženě.

,,Then it's clear, he love you," vypadal dost zoufale. Nevím proč, vždyť mu o nic nešlo. Byla to má věc.