Štěstí v neštěstí // Jakub Vrána

53. kapitola

Když jsem se usadila na své místo a zadívala se na kostku, uviděla jsem něco, co jsem nechtěla. Obvykle bývá po gólu na kostce ukázán opakovaný záběr a stejně tak radost někoho z fanoušků. No a ten někdo jsme byli my. 

Bylo tam, jak jsme vystřelili na nohy a začali křičet radostí. Další video bylo z minulého gólu, kdy jsem skočila po Kubovi, který se usmíval. Toho jsem si v tu chvíli ani nevšimla. Pak jak jsem se otáčela a říkala něco klukům. Záběr byl natočen z velké blízkosti a bohužel se tedy dalo dost dobře odezírat, co jsme říkali. Stejně tak byl vidět, čí dres na době mám. A ano, zrovna si ze mě kluci dělali legraci, že nosím Regendovi štěstí. Mohla jsem se jen modlit, že to pro mě bylo tak očividné jen proto, že vím, co jsem říkala.

To se mi ale v příštích několika vteřinách nevyplnilo. Další záběr směřoval na střelce gólu, který seděl na střídačce, usmíval se od ucha k uchu a spoluhráči ho poplácávali po zádech. To by nebylo tak zvláštní. To, co mě ale rozhodilo bylo, když se usmál do kamery, jakmile si všiml, že ho zabírá a ukázal do ní něco, co se mělo podobat srdíčku. Následně pohlédl přes led na mě a usmál se. 

Trochu jsem zčervenala a zavrtala se do sedačky. Že já musím vždy udělat nějakou věc, která je tak ohromně trapná. Kluci se mi smáli a já nevěděla, co udělat. Snad jediný, kdo se nesmál byl Vrána. Seděl vedle mě a koukal na led s nic neříkajícím pohledem. Nevěděla jsem, jestli to mám brát tak, jakože mě podporuje a nechce se mi smát, nebo jakože ho to vůbec nezajímá. Možná že žárlí... Ne, proč by asi měl žárlit? Vždyť nemá žádný důvod.

V dalších pár minutách utkání jsem měla ze hry Slováků moc dobrý pocit. Finové vypadali jakoby se jim úplně rozpadla hra. Nevěděli, co dělat. Zbývalo něco málo přes minutu a půl do konce první třetiny. 

Dopadlo by to tehdy jinak, kdyby v dalších pár vteřinách Slováci neinkasovali? Dokázali by se bez tohoto gólu Finové vůbec zvednout? Vše mohlo být úplně jinak. Kdyby v tu chvíli Anttila nestečoval střelu svého spoluhráče, mohli bychom snít o dokonalém šampionátu. Mohli jsme se utkat se Slováky ve finále nebo v zápase o bronz. Bohužel, puk do Slovenské brány zapadl a to byl zlomový okamžik utkání. Tehdy se Finové zvedli a vteřinu před koncem první třetiny ještě prudce vystřelili na bránu. Jakoby Slováky varovali, že nemají šanci. Viděla jsem to, ale přesto jsem doufala.

„Jdete někam?" naklonil se z druhé řady Kundrátek k nám, až jsem se divila, že nepřepadl.

„Nevím, jdeme?" pohlédl na mě Kuba a nechal rozhodnutí na mně. Bylo milé, že počítal s tím, že bude se mnou raději, než s kluky a pokud budu chtít zůstat, zůstane se mnou.

„Já asi nikam nemusím, ale ty můžeš jít, klidně ti uhnu," už jsem se skoro zvedala.

„Ne, já tu zůstanu s tebou," usmál se na mě.

„Dobřee," protáhl Kundrc, jakoby mu připadalo něco divného. 

„Tak se tu mějte vy dvě hrdličky," neodpustil si poznámku a společně s ostatními odešel asi pro pivo, nebo co já vím.

Chvíli mezi mnou a Vránou panovalo ticho a já dělala jakože si prohlížím arénu, ale přitom jsem se snažila přijít na to, o čem se s ním mám bavit. Nakonec mě od tohoto osvobodil on sám.

„Takže Regenda, jo?" ušklíbl se a já už v tu chvíli věděla, že to nebude dobrá konverzace.

„Ne," řekla jsem rozhodně.

Vypadal, že ho styl mé odpovědi zarazil. „No tak ne," řekl už trochu žertem.

Ulevilo se mi, že mezi námi nepanovala vážná atmosféra. Řešit to teď a tady se mi totiž vůbec nechtělo.

,,Ten dres ti ale sluší," poznamenal, když si mě chvilku prohlížel. Dala jsem si z nervozity vlasy za ucho a pousmála se. Jeho komplimenty byly pro mě to nejcennější.

,,I tobě," vybleptla jsem dřív, než jsem si uvědomila, co vlastně říkám. Nakonec ale, když on pochválí mě, proč bych já nemohla jeho.

,,Stejně si ale myslím, že dres s mým jménem by byl pro tebe lepší," namítnul. Myslela jsem si totéž.

Zasmála jsem se. ,,Kdybych ho měla, ráda bych ho nosila," usadila jsme se trochu pohodlněji, tak abych byla více natočená k němu.

,,Jestli ho chceš, stačí říct," nabídl mi.

Chvíli jsem na něj jen koukala. ,,Tak říkám."

,,Dobrá, zásilku k vám budeme doručovat dnes ve večerních až nočních hodinách, buďte na telefonu," zažertoval, a přestože to nebyl tak dobrý vtip, donutilo me to se zasmát.

,,A kdepak ho chceš vzít?" zajímala jsem se.

,,To se ještě úplně neví," přiznal zatímco jsem já s menším úsměvem sledovala každý sebemenší pohyb jeho obličeje.

,,Víš, že i tobě ten úsměv sluší?" slyšela jsem sama sebe, jak říkám svou myšlenku nahlas.

A přesně proto jsem raději sama na pokoji, než abych někam chodila. Jakmile začnu být šťastná a uvolněná, říkám věci, které bych si měla nechávat pro sebe. Přesně proto, aby se tohle nestalo.

Koukal na mě a já na něj. Já jakobych zamrzla, protože jsem nevěděla, jak bude reagovat.

On se najedou zvláštně usmál a jakoby si strčill prameny vlasů, které něměl tak dlouhé za ucho. Pak předvedl, jakoby se styděl a trochu se zavrtal do sedačky.

Praštila jsme ho do ramene, ale musela jsem se tomu zasmát. Blbec.

,,Nedělej si ze mě srandu, takhle nevypadám" napomínala jsem ho.

,,Promiň," zasmál se taky.

Oba jsme s úsměvy koukali směrem k ledové ploše, ale měla jsem pocit, jako bychom si stále povídali, přestože tomu tak nebylo.

,,Děkuju," prolomil najednou nenápadné ticho a já k němu rychle stočila pohled.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, o čem mluvil.

,,Není zač, jen říkám pravdu," pokrčila jsem rameny.

,,A to mám na tobě tolik rád," zašeptal a vyrazil mi tím dech. Nevím, zda-li jsem to měla slyšet nebo ne, ale slyšela jsem. A to, co ta věta nesla pro mě bylo tolik důležité, že se mi přehrávala v hlavě stále dokola.

,,Máš to," polkla jsem, ,,na mě rád?"

,,Mhm," kývl a svou dlaň položil na tu mou. Prohlédla jsem mu do očí a hledala, co v nich skrývá.

,,Jsme zpět!" vyjekl mi Smejkal u ucha a já leknutím naskočila.

Teoreticky jsem vydat kapitolu v úterý nestihla, ale snad mu těch pár minut odpustíte.

Jak se máte? Já skvěle, Sparta porazila Karlovy Vary, zvrátila zápas z 1:3 na 6:3, takže už to snad lepší být nemůže.
A komu fandíte z českých týmů vy? (Upozorňuji: žádní slávisté mi nevadí, to už možná trochu víc Kometa)