Operace A-501-A ✓

Nejhorší sestra

7. 4. 2076, Severní Amerika, Kalifornie – Fénix, č. 5555

Pečlivě jsem si zaznamenala celý postup při výzkumu nově objeveného prvku na Marsu a zkoumala jeho vlastnosti pod mikroskopem. Většina mých kolegů odešla na oběd, ale já neměla moc hlad. Nepotřebovala jsem to. Zato jsem chtěla přijít na to, co kus tohohle červeného čehosi schovává za tajemství. V práci jsem asi viděla největší smysl svého žití. Byla jsem jiná než ostatní. Ještě před dvěma lety byl můj život vcelku normální, byla jsem sice kariéristka a přepracovaná mladá žena, ale alespoň jsem se jednou týdně scházela s rodinou a přáteli. Pak se všechno změnilo poté, co jsem skoro zemřela. Od té doby jedinou věcí, na které mi záleželo, se stala práce. Ona jediná mi dávala smysl.

Dveře laboratoře se otevřely a já zahlédla mladší verzi sebe samé. Moji sestru Andreu jsem převyšovala jen ve dvou věcech – výšce a věku. Jinak moje mladší sestřička byla ve všem lepší. Byly jsme si neskutečně podobné. Stejné blonďaté vlasy, stejné modrošedé oči, úsměv, tvář. Právě proto si ona svoje vlasy každé ráno žehlila, zatímco já je nechávala vlnité po mámě. Z každého póru jejího těla prýštila empatie, byla chodící sluníčko a samý úsměv. Kam vkročila, tam ji milovali a se všemi byla hned kamarádka. Já si naopak nikoho nepouštěla k tělu, cizí starosti mě nijak nebraly, spíš rozčilovaly a neměla jsem na cizí problémy nervy.

Ona měla dokonalou postavu, o kterou se nemusela přičinit žádným cvičením, a to ani po porodu dítěte. Já se pro svoje štíhlé křivky musela mučit v posilovně a každé ráno chodila běhat. Odmalička byla princezna, vždycky krásná, upravená, namalovaná a v nejnovějších výkřicích módy. Mně stačily ke spokojenosti legíny, džíny a zásoba triček a košil. Chodily jsme spolu na základku i na střední. Ona vždycky byla oblíbenec společnosti, já se jakémukoli kontaktu vyhýbala. Skoro každý večer byla venku, nebo na party. Já celé hodiny trávila zalezlá ve svém pokojíku na koleji a šrotila se obtížnou látku.

Se svou sestrou jsem bohužel přicházela do styku příliš často na můj vkus. Vzhledem k tomu, že jsem často jezdila za prací do organizace, kterou vedl mladý pan Shipper a ona byla jeho asistentka, nebylo to nic divného. Richard Shipper sice vedl hlavně svoji společnost Cosmos Way, ale zároveň úzce spolupracoval s mým zaměstnavatelem, společností UHS a povídalo se, že brzy převezme otěže obou společností. Nevadilo by mi to. Měla jsem ho ráda.

Moje sestra dovnitř vplula v obtažených růžových šatech. Absolutně se na mé pracoviště nehodila. My chodili v ochranných oblecích, pracovali v tichu a soustředění. Kamkoli vešla, tam odloudila pozornost, měla pronikavý hlas a svým outfitem, který vypadal, jako kdyby utekla z přehlídkového mola, sem naprosto nezapadala. Přesto se rozhlédla mezi řadami stolů a když mě našla hrbící se mezi skleněnými nádobkami, usmála se.

„Ségra," zatrylkovala. Zhrozila jsem se, jakmile přistoupila k mému stolu. Za ní šla její šestiletá dcera Audrey, která na mě upřela zvědavá kukadla a rozhlížela se všude kolem.

Povytáhla jsem obočí. „Co chceš? Kolikrát ti budu říkat, že nemůžeš chodit do laborky takhle a už vůbec ne sem tahat malé dítě!"

Andrea si namotala pramen vlasů na prst a unaveně protočila oči. Upřímně jsem se divila, že se pořád snažila se mnou domluvit. „Ségra, no ták! Audrey na nic nesahá. Navíc byste spolu mohly trávit trochu víc času," nadechovala se ke své obvyklé přednášce o tom, jak nesplňuji své povinnosti jakožto teta. Ale prosila jsem se nad o to, aby si udělala se svým ex děcko? Neměla právo mi vyčítat, že nesplňuji její představy o dokonalé tetě.

„Andy, mám práci. Co chceš?" S hrůzou jsem sledovala Audrey nakukující do jedné z kádinek s neznámou směsí. Potřebovala jsem tu katastrofu vyhodit z mé laboratoře. Myslím to dítě, přirozeně.