Operace A-501-A ✓

Ptáče fénixe

17. 3. 2078, Španělsko, Sevilla – Fénix, č. 5555

Ethan hrdě nesl moje kufry po schodech ke svému domu. Zavrtěla jsem nad ním pobaveně hlavou. Nechtěla jsem na to spěchat, ale ostatně jsme spolu bydleli víc než rok v raketě, takže nebyl důvod bydlet odděleně, navíc když můj byt byl až v Texasu.

„Ethan slavnostně otevřel dveře a pustil mě dovnitř. „Vítej doma," zazubil se na mě.

Zavrtěla jsem nad ním hlavou a lehce si přejela dlaní po břiše. Už se začínalo rýsovat. Táta se mnou nemluvil, kdykoli mě kontroloval, viděl, že mé výsledky se horší. Já ale věděla své. Ta operace by mi stejně možná nepomohla. Byl to velký zásah do organismu a náročná operace měla velmi malou úspěšnost a v případě neúspěchu bych zemřela já i naše dítě.

Ethanův dům byl čirý chaos, ale zároveň působil jakýmsi útulným dojmem. Moje matka můj starý byt vyzdobila k obrazu svému a přísahám, že sošky veverek mě vyděsily k smrti. Vešla jsem do obýváku a rozhlédla se. Vedle televize stálo terárium.

„Je to to, co si myslím?"

Ethan strčil hlavu dovnitř. „Co?"

„Kamil?"

Zasmál se, vzal mě za ruku a dovedl mě ke skleněnému vězení svého ještěra. „Aido, tohle je Kamil. Kamile, Aida. Nebo Fénix. Říkej jí, jak chceš." Vzal ho do ruky a natáhl ji ke mně. Trochu jsem se odtáhla. „Jak se ti líbí?"

Kamil se na mě díval a natahoval šupinatou hlavu mým směrem. Natáhla jsem k němu prst. „Kouše to?"

„Nevím o tom."

Přikývl jsem a položila na hlavičku plaza prst. Zasmála jsem se a podrbala ho. „Nazdárek."

„Stejně bychom si ale měli pořídit kočku."

Zděsila jsem se. „Ať tě to ani nenapadne! Mám alergii."

Protočil oči, vrátil Kamila do jeho domova. „No tak, Millie máš ráda. Chybí ti."

„Millie není pravá kočka."

„To je fuk, chová se jako kočka."

„Ještě si o tom promluvíme."

Slavnostně se usmál a vystřelil rukou ke stropu. „Yes!"

Zakroutila jsem nad ním hlavou a zasmála se. Namířil prst na gauč. „Sedni a čekej."

„Nejsem tvůj pes!"

„No jo furt," se smíchem mi zvedl bradu a políbil mě. Příjemně rozechvěl mé nervy. Jako by přesně věděl, co mi dělá, mě pošťouchl ke gauči. „Já přijdu, Ai."

Skutečně byl do pár minut zpátky. Dosedl vedle mě, chtěl mě obejmout, ale já omluvně zavrtěla hlavou. Neměla jsem náladu na to se nějak objímat. Chtěla jsem svůj prostor. Chápavě přikývl, zasmál se a chopil se ovladače. „Teď tu budeš sedět a koukat."

„Rozkaz, kapitáne."

„Musíme tě kulturně vzdělat," mrkl na mě.

„Zhrozila jsem se. „Star Wars?"

„Chytrá holka."

Koutky úst mi začaly cukat. Možná bych mu měla říct pravdu. Ethan se na mě láskyplně podíval. Zakryla jsem si pusu dlaní a odolávala nutkání se rozesmát. Přizabije mě, až zjistí, že mi dával lekce svého oblíbeného seriálu úplně zbytečně, protože s bráchou jsme sjížděli několikrát do roka tuhle prastarou scifi pecku a znala jsem každou scénu zpaměti.