Operace A-501-A ✓

Srdcem proti světu

9. 3. 2078, Severní Amerika, USA, hlavní centrála Cosmos Way – Emma Gladys Gaziová

...240 minut 12 vteřin...

Vypláchla jsem si ústa a zavřela oči. Dýchala jsem jen pusou, abych necítila pach zvratků. Z očí mi kanuly slzy. Ozvalo se váhavé zaklepání na dveře. „Em? Za čtyři hodiny máme být připravení," ozval se Xavi. Opřela jsem si horké čelo o chladný povrch obkladaček.

Odkašlala jsem si. „Běžím," zavolala jsem chabě.

„Odemkni," zalomcoval s klikou.

Povzdychla jsem si, odemkla a otevřela dveře do koupelny. Sesunula jsem se vyčerpaně na rám dveří. „Co je?"

Přejel mě starostlivým pohledem a položil mi dlaň na čelo, aby zjistil, jestli nemám teplotu. Ucukla jsem a srazila jeho ruku, přesto si už musel všimnout, že hořím. Svraštil obočí. „Není ti dobře."

„No nekecej," začal se mi zase zvedat žaludek. Povytáhla jsem obočí. „Díky za zhodnocení mýho stavu. Ještě něco, bráško?"

„Tak tu zůstaň," navrhl.

Protočila jsem oči. „To víš že jo," odfrkla jsem si. „Já tam na tu tiskovku musím," zoufale jsem si promnula čelo. Tohle bude katastrofa. Cítila jsem se, jako bych šla dráždit krokodýly a dobrovolně jim lezla do tlam. Sežvýkají mě na kusy ať se stane cokoli. Nedokážeme zastavit Dianu. Skoro jsme nespali, jak jsme zoufale něco hledali. Čekali jsme, že budeme mít víc času, ale večer nám zavolali z centrály, že se A-500-A objeví během dneška. Všichni napjatě sledovali přibližující se raketu, která má přistát. Ale to se nestane.

S Xavierem jsme seděli do rána nad vším, co kdy pochybného Diana udělala, ale prostě jsme nenašli nic, co by jí jednoznačně zlomilo vaz. Dneska budeme přihlížet chladnokrevné vraždě. Položila jsem si dlaň na břicho a pokusila se to rozdýchat.

„Xavi, budu v pohodě. Nedělej si starosti. Jak je tobě?" Xavier začal zuřit ve chvíli, kdy zjistil, že nemáme, jak babičku zastavit. Museli bychom jí zabít, a i když jsem to ze zoufalství navrhla, Xavier ten nápad zavrhl. Trpěl. Doufal, že ho tenhle den dokáže očistit v očích Taylor, ale tím, že jeho láska bude svědkem výbuchu rakety, ji ztratí. Ona totiž bude vědět pravdu.

Prohrábla jsem si vlasy a vyčerpaně se na něj podívala a trvala na odpovědi. Ošil se. Měl pod očima kruhy, strhané rysy a vypadal podobně bledý jako já. Napadlo mě s pochmurným humorem, že se za chvíli budeme o rande se záchodovou mísou střídat.

„Přežiju to," řekl. Já ale věděla, že měl srdce roztříštěné na kusy. Semkla jsem rty a vypotácela se z koupelny. Svalila jsem se na gauč a podívala se z okna. Náš hotel byl půl hodiny od centrály. Novináři, publikum, významné osoby, všichni čekali jen na nás. Bodlo mě u srdce, když jsem si představila tváře příbuzných, kteří přijeli vítat svoje milované a místo toho budou přihlížet takovému zvěrstvu.

Tohle nepřežijeme nikdo z nás. Mě, Xaviho, je... každého, kdo bude přihlížet pádu dříve skvostné A-500-A to zlomí, změní, zabije část v našich srdcích. Ta loď měla být naděje na lepší život. Ta loď měla znamenat víc než ohořelý vrak.

Ta raketa mi brala dech, když jsem ji viděla v záři reflektorů. Viděla jsem ji v hale, kde ji stavěli, v továrně, na plánech, fotkách, dokonce na testovací dráze. Když ale vyjela z hangáru, lesklá, odrážející sluneční paprsky, krásná a majestátní pár minut před startem... To byl teprve ten čas, kdy se stala součástí mého srdce. Cítila jsem se s ní spřízněná, byla jsem hrdá na to, že jsem součástí celého toho okamžiku, že jsem ta, co stála u vzniku legendární A-500-A.