Operace A-501-A ✓

Zhasnutá ikona

1. 3. 2077, Země, centrála Cosmos Way – Andrea Dupeová

Převzala jsem si poslední dokument, který musel pan Shipper podepsat. Letmý pohled na hodinky mi prozradil, že za půl hodiny mám padla. Navíc dneska jsme byly s Audrey pozvané na večeři s Adrianem a Elisou, kteří tu byli na dovolené, když Elisa slyšela, jak se tu Adrianovi líbilo posledně. Na malého brášku jsem se hrozně těšila. Vídali jsme se málo, což mě trápilo, ale Elisa musela být pracovně často mimo domov a Adrian jezdil s ní. Měli mi jít naproti a cestou vyzvedneme Audrey.

„Už to bude všechno, Andreo?" hlas pana Shippera mě vytrhnul ze zasnění.

Usmála jsem se a zavřela složku. „Ano, pane Shippere."

Podíval se na čas v počítači a unaveně si promnul čelo. „Jděte domů, dneska to byl blázinec, když tu šmejdila ta rašple." Myslel majitelku UNIVERSE, starou paní Gaziovou, kterou nikdo nemohl vystát včetně jejích vnoučat, ctižádostivé Emmy a svatouškovského Xaviera.

Zavrtěla jsem hlavou. „V šest mě vyzvedne bratr s jeho snoubenkou, takže tu zůstanu, ale děkuji," blýskla jsem po něm úsměvem.

Upřel na mě štěněcí oči. „Když už tu tedy budete, donesla byste mi ještě jednu kávu? A vezměte si také."

Odfrkla jsem si. „Neměl byste tolik koffeinu," řekla jsem, ale přesto jsem odešla do kuchyňky.

Usadila jsem se na pohodlnou pohovku vedle stolu a míchala si čaj, zatímco on srkal kafe. „Jaké máte plány s panem bratrem, Andrejko?"

Usmála jsem se a hřála si dlaně o hrnek. Neubránila jsem se úsměvu. „Půjdeme vyzvednout Audrey a pak na večeři. Zítra vezmou malou do kina," usmála jsem se. Svoji dceru jsem zkrátka milovala a mrzelo mě, že na ni nemám tolik času.

Pohodlněji se opřel do své polstrované židle. „Tak si to užijte. Někdy byste dceru mohla vzít sem, její dotazy mě bavily," usmál se při vzpomínce, když jsem jednou nesehnala hlídání a přivedla ji do práce. „Chtěla byste někdy volno?"

Vděčně jsem se usmála. „Moc ráda, ale zítra ne. Teď tu máme spoustu práce," významně jsem se podívala na štos papírů, které jsem nechala na jeho stole před dvěma dny a stále se nezmenšila. „Vy máte nějaké plány, šéfe?"

Pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. „Mám rande," nadšeně jsem se usmála, ale on mě zchladil pohledem. „S půvabnou dámou. Jmenuje se Práce, jestli ji znáte," se zdvořilým úsměvem na mě mrkl.

Protočila jsem panenky. „Taková nuda!"

Podíval se na hodiny a na mě. „Mám domluvenou obchůzku u monitorů, chtěla byste také? Mohla byste se podívat na Fénix," usmál se.

Souhlasila jsem skoro bez rozmýšlení. Vyjeli jsme výtahem o jedno poschodí nahoru, prošli na konec chodby a posledními dveřmi jsme vešli do místnosti, kde bylo spoustu počítačů s tlačítky a světýlky, u kterých čtyřiadvacet hodin denně někdo seděl a kontroloval jednotlivé trasy raket. V první byly jen výletní okruhy, ale za posuvnými dveřmi, které se odemykaly čipem a heslem se nacházely trasy tajných misí.

Vedoucí se zrovna bavil s nějakou krátkovlasou blondýnkou, která mu něco ukazovala. Když zjistil, kdo přišel, zářivě se usmál a potřásl si s panem Shipperem rukama. „Čau Andy," pozdravil mě s úsměvem.

Byl hezký, ale já si na takové dávala pozor od té doby, co jsem se rozvedla s Theem. Theodor měl také blonďaté dlouhé vlasy, modré oči a vypracovanou postavu. Sice manželství, ze kterého vznikla Audrey, nelituju ani trochu, ale zlomené srdce bych si odpustila docela ráda.