Operace A-501-A ✓

A - 501 - A

31. 8. 2077, někde ve vesmíru – Dragonfly, č. 7567

Poslední dny jsem se potácel mezi myšlenkami na Fénix a žlutou složku. Probouzel jsem se sám, pokaždé se brzy ráno vypařila na údajný průzkum, ale já ji spíš podezříval, že se mnou nechce být zavřená pod jednou střechou. Dělal jsem si o ni starosti, protože se nevracela dlouhé hodiny, občas se dokonce objevila až následující den a já mohl jen hádat, jestli se jí něco nestalo, když se dlouho nevracela.

Raději jsem v takových případech hledal chybějící část Štírovy složky. Beztak jsem se nemohl soustředit na nic jiného a měl jsem pocit, že mi to Fénix svým způsobem dluží. Zasloužil jsem si odpovědi na své otázky a možná jsem jen šílel, ale měl jsem pocit, že se tady dělo něco špatného, něco, na co se Štír snažil buď přijít, nebo to dokonce tajil. Něco, do čeho byla zatažená i ona. Něco, co nikdo neměl vědět.

Možná jsem ale jen šílel ze samoty a ozvěny mého hlasu, která mi byla jedinou společnicí, protože Millie se poslední dobou začala hodně toulat a já tak zůstal v lodi naprosto sám. Přemítal jsem nad tím, kde by mohla složka být. Nahrávalo mi do karet, že si Fénix nevšímala toho, co zrovna dělám, takže jsem mohl mlátit věcmi a přesouvat nábytek a bylo jí to naprosto jedno. Navíc ani netušila, že žlutá složka existuje, takže ani nemohla mít podezření, že ji hledám.

O kolik by můj život byl jednodušší, kdyby mi to prostě všechno řekla a byla upřímná. Pořád jsem ji miloval, ale bolestně jsem si uvědomoval, jak málo ji znám a chyběl mi pocit blízkosti, který jsme občas sdíleli.

Možná bych se měl podívat do zničené části, kde bývaly naše pokoje, ale teď tam zely díry ve zdech a pokoje byly zborcené a skoro nepoužitelné. Ironií bylo, že jestli se chybějící informace nacházely tam, větší pravděpodobnost nálezu měla Fénix někde venku, protože s největší pravděpodobností vypadly při pádu.

Povzdechl jsem si a zvedl se z gauče. Přemýšlením a prokrastinací ničeho nedosáhnu a práce na lodi jsem očividně nebyl schopný, dokud nepřijdu na kloub těm prokletým papírům. Nejhorší bylo, že v nich možná ani nic nebylo. Pořád jsem mohl být jen paranoidní a příliš nad vším přemýšlet.

Prošel jsem úzkou chodbou do části, kam jsem já ani Fénix nechodili. Příval vzpomínek mi skoro vyrazil dech. Zamrkal jsem, abych zaplašil slzy, které mi rozmazávaly vidění. Dotkl jsem se kliky od Farfallina pokojíku a povzdechl si. Nakoukl jsem do pokoje Samuela. Byl mým dlouholetým kamarádem a kdykoli jsme se nachomýtli ke společnému případu, sdíleli jsme pokoje v ubytováních, která nám poskytla centrála. Teď tu ale vládl chaos a já se díval na zamračenou oblohu venku skrz trhlinu ve zdi. Zavrtěl jsem nad sebou hlavou. Čas se soustředit.

Ramenem jsem narazil do promáčklých dveří, které vedly ke Štírovi. Musel jsem do nich vrazit ještě několikrát, aby se nakonec pootevřely s protáhlým zaskřípěním. Protáhl jsem se škvírou, která vznikla a hvízdl. Takový binec jsem nečekal. Z popadaných skříněk trčely šrouby, které se vyrvaly ze zdí při pádu. Postel se zlomila napůl, když na ni spadl regál. Všude se válely osobní věci, na podlaze se jako démanty třpytily úlomky skla.

„Tady nikdy nic nenajdu," zašeptal jsem si pro sebe, ale stejně jsem si klekl na zem. Sykl jsem, když se mi sklo zařízlo do kolene.

Prohlížel jsem skříňky, u jedné jsem dokonce rozbil kopnutím zámek, ale nikde nic. Zvedl jsem matraci, kterou jsem ale zase pustil, až se do vzduchu vznesl oblak prachu. Rozhlédl jsem se kolem sebe, rozhrnoval věci na zemi a prolistoval všechny knížky. Našel jsem album s fotkami, ze kterého se mi zvedl žaludek úzkostí. Honem jsem ho zabouchl a položil album na postel. Co si jeho žena počne s tolika dětmi? Už tak ztráta byla zlá, ale nechat po sobě tak velikou rodinu bylo příšerné. Když už nic, Samuel aspoň neměl děti, ale Samantha, Topo i Štír měli rodiny s dětmi, které na ně spoléhaly.