Operace A-501-A ✓

Bar

21. 11. 2076, Severní Amerika, USA – Gamuza, č. 4395

V baru bylo fakt narváno. Hledal jsem Ethana, až jsem ho konečně našel vzadu skoro u pódia, kde zrovna stála zamilovaná dvojice a zpívala trochu falešně vyznání lásky. Ethan už tu byl ve společnosti Farfally, kterou kolem pasu objímal tmavovlasý muž se strništěm a každou chvíli si vyměňovali zamilované pohledy. Vzpomněl jsem si okamžitě na Karolínu a špatně se mi dýchalo.

„Budeš tu stát a zírat ještě dlouho, nebo se k nám připojíš?" Ohlédl jsem se. Hned za mnou stál Štír, držící dvě sklenky něčeho barevného v ruce a za ním Topo s něčím duhovým, co mělo v sobě zabodnutý pomeranč a takový ten deštníček, který jsme všichni jako děti milovali a otevírali a zavírali pořád dokola.

„Jasně, že půjdu. Jen si skočím objednat," Štír pokývl a společně s Topo se proplétali ke stolu s mým kámošem a novou kolegyní.

Objednal jsem si něco, co se jmenovalo Stříbrná raketa. Netušil jsem, co to bylo, ale prý v tom byl silný alkohol a bylo to dobrý. Ten název stál za to i kdybych pak měl trpět. Čekal jsem, až se Raketa uráčí přistát.

„Čau," ozvalo se vedle mě. Její tichý, trochu posměšný, ale příjemný hlas jsem si zapamatoval ihned.

Vedle mě se postavila Fénix. Seklo jí to. Černé šaty poseté flitry s jedním rukávem (Kája mi asi milionkrát říkala, jak se to jmenuje, ale kdo by to poslouchal) obtahovaly její postavu a končily v půlce stehen. Vlasy měla rozpuštěné a rudá rtěnka jí dávala jakýsi agresivní vzhled.

„Sluší ti to, Fénix," řekl jsem.

Cynicky se pousmála. „Muži. Jde jim jen o to, jak holka vypadá," nedůvěřivě si měřila nápoj, který přede mě položil barman. Raketa dorazila do cíle. „Co to sakra je?"

Tekutina byla bílá, vycházela z toho mlha a plavalo v tom snad milion kostek ledu. Co to do háje bylo? Ale stříbrné vzduchové bublinky a celkový vzhled se mi líbil. „Nemám tušení, ale jmenuje se to Stříbrná raketa," dusil jsem v sobě smích.

Zamíchala bílým brčkem obsah mé sklenice a ohrnula nos. „Já bych se toho bála," bez zájmu studovala nabídku nápojů.

„Dej si ten Nápoj lásky, třeba se na mě budeš koukat po tom jinak."

Skepticky mě sjela pohledem. „Nerandím. Prostě mě lidi neberou."

Kývnul jsem a chápavě ji poplácal po rameni, až ztuhla. „Jasný. Berou tě zvířata, nebo předměty?"

Dívala se na mě dobrou půl minutu, až si odfrkla a protočila oči. „Debile. Jsem na roboty."

Netušil jsem, jestli to myslí vážně, nebo si dělá legraci. Když povytáhla obočí, vážně jsem přikývl. „Tak to abych dal vědět Dragovi, aby ti sestrojil manžela," bylo divný říkat Ethanovi Dragonfly, když jsem ho už pár let znal jménem.

Ušklíbla se a objednala si Ohňový ostrov. Pokrčila rameny, když viděla můj pohled na její nápoj, který byl z rudé tekutiny, která u okraje přecházela v oranžovou a plavalo v tom pár kostek ledu s pomerančem. „No co, fénixe v sobě nezapřu."

Společně jsme vyrazili ke zbytku. Farfalla se hlasitě smála a její doprovod se na ni zářivě usmíval, ale raději jí vzal z ruky další skleničku a dopil jí. Ethan si se mnou plácl a přivítal halasně Fénix.

„Nečekal jsem, že přijdeš, ptáčátko," zazubil se a ťukl si s ní pěstí.

„Já nechtěla, kdybych tu nebyla za trest," zavrčela na něj nenávistně a pozorovala nerozluštitelným pohledem lidi kolem sebe.