Operace A-501-A ✓

Pád

1. 3. 2077, 30 mil. světelných let od Země – Fénix, č. 5555

Do pilotní kabiny jsem šla vůbec poprvé. Stiskla jsem tlačítko a otevřela. Místnost to byla působivá. Celé to vypadalo jako kokpit letadla. Akorát tady bylo tak stokrát víc tlačítek, páček a obrazovek. Ten výhled byl parádní, do neprostupného vesmíru a hvězd.

Dragonfly se rozvaloval na pilotní židli a ohlédl se. „Vida, čemu vděčím za návštěvu naší ledové královny? Změnila jsi názor, Vaše Veličenstvo?"

Protočila jsem oči a ukázala palcem přes rameno. „Kdybys tam teď byl, tak bych ti připadala ještě vřelá jako maminčina náruč."

„Pořád nic nemáme?" zněl vyčerpaně.

Zavrtěla jsem hlavou a pokoušela se pochopit, co ukazovala obrazovka hned vedle mě. „Ne. Štír se ptá, jestli jsi něco neviděl ty, když máš takový výhled."

Z jeho hlasu odkapávalo podráždění a únava. „Furt nic," ohlédl se, „to je všechno?"

„Ne. Štír hledá náhradní počítač."

„Proč? Nestačí mu jeden? Ne, neříkej mi to. Neříkej, že už zase..."

Rozmrzele jsem přikývla. „Jo. Zase to spadlo," zamumlala jsem. „Mám se zeptat, jestli tě nenapadá, co s tím."

Zamumlal si nějakou nadávku a pokrčil rameny. „Já nevim. Je to křáp, to je celý. Pak se na to podívám. Co Topo, ta nic neví?"

„Ta se hádá s dronem, naposledy se točil na místě."

Dragonfly se nevesele rozesmál. „Tak to je úžasný. Pomalu si říkám, že jsem nezůstal radši doma."

Upřímně, já bych tuhle misi za nic nevyměnila. Sice mi neúspěch lezl na nervy, protože ta planeta tu někde prostě byla, ale bavilo mě to. Ukázala jsem na miliony tlačítek. „K čemu to všechno je?"

„Asi se budeš divit, ale k ovládání lodi," ušklíbl se a starý dobrý Dragonfly byl zpátky.

Odfrkla jsem si. „To ale nevysvětluje, proč se tu zavíráš."

„Kvůli těm přístrojům. Potřebuju je hodně citlivé na veškeré změny v okolí Adélky a proto jsou vyrobené ze speciálního materiálu. Kdybys tady postavila kávovar, vyzařuje neviditelné vlny, které je ruší a ničí. Proto jsem taky odmítl toho řídícího robota, rozbil by nám to tady do pár minut. Jde o materiál a vlny."

„Jo, aha... Hele, já asi půjdu," otočila jsem se k východu.

Uchechtl se. „Moc vědy, co?" najednou podezřele zmlkl a podíval se na nějakou obrazovku. „Hele, pojď sem, bliká to, nebo už mě bolí oči?"

Koukla jsem mu přes rameno. „Bliká. Co to znamená?"

Vypadal nervózně. „To právě nevím," najednou zhaslo pár obrazovek. „Co je?" zkusmo zmáčkl pár tlačítek, ale nic se nestalo. Po nějaké chvíli se opět rozsvítily.

„Asi se podívám po ostatních, ne?" musela jsem pryč. Dělalo se mi zle a srdce se sevřelo zlou předtuchou. Bouchla jsem do tlačítka, které mělo otevřít dveře, ale nic se nestalo. „Dragonflyi? Nefungujou dveře."

„Kéž by jenom dveře. Zase to zhaslo," zavrčel.

Najednou se rozječela siréna ve společenské místnosti. Vyměnili jsme si pohledy s Dragonflyem. „To znamená, že spadl hlavní zdroj, s tím se ještě dá něco dělat, Topo to spraví." Jenže pak se rozkvílela další siréna, veškerá svítící tlačítka zhasla a my s Dragonflyem jsme se ocitli v úplné tmě.

„A tohle je co?" nenáviděla jsem, jak se mi třásl hlas.

Polkl. „Je neovladatelná," jako by loď potvrzovala jeho slova, trhla sebou, až mě to odhodilo na dveře a já ucítila prudkou bolest na čele. Vedle se něco rozbilo a někdo vykřikl. Loď se řítila rychle vpřed, motory už nedržely loď na místě.

„K zemi," stáhl mě Dragonfly na zem a přitáhl k sobě. „Drž se," zašeptal mi do ucha a já pevně zavřela oči. Bála jsem se. Přemítala jsem nad tím, jak se mi zkazil život před dvěma roky. Možná jsem se měla snažit víc být s rodinou, ale já to tak necítila. Tehdy ne.

„Pravdu. Narazíme?"

„Je to jedna z možností. Chceš to na procenta?"

Zavrtěla jsem hlavou. Dělalo se mi z té rychlosti zle. „Asi dobrý," přitiskla jsem se blíž k němu a výjimečně se nechala pevně držet.

Ta rána přišla dřív, než jsem čekala. Ozvala se rána docela blízko, celou lodí to otřáslo a já ucítila náraz své hlavy do něčeho. Bylo to hrozně rychlé.

Pak už nic.

Tak a máme to tady. Už zbývají jen dva, vážení a myslím, že už tušíte ;D Jako obvykle moc díky za každé přečtení, hlasy atd. Mám z toho obrovskou radost.

Jo a Grogu, možná ti pak pošlu ještě jednu kapitolu, uvidíme. Tady máš svoje dvě slíbené. A dík za vyvenčení, bylo to super a už jsem potřebovala ven XD